Šetři s dechem!
Tu neděli se náš dětský pěvecký sbor sešel před karlínským nahrávacím studiem hned po obědě. Úkol byl jasný. Nazpívat asi deset rozhlasových písniček pro děti. První písnička byla sborová, a nedalo nám ani moc práce ji nazpívat, jak se říká, ku prospěchu všech zúčastněných. Problém nastal před další písničkou, která v první části vyžadovala dětského sólového zpěváka.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Senecy (3)
Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. Nic není tak obtížné a nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal. Pro činného člověka není žádný den dlouhý. Učit se pro život, ne pro školu. Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž proto, aby se nestala.
Sloupky Jiřího Menzela (29)
Když jsme slavili sto padesát let železnice v Čechách a sto dvacet let pražských tramvají, posadily se ty staré mašinky na chvilku znovu do kolejí a sdělovacími prostředky proběhla vlna nostalgie. A tak jsme mohli znovu vidět, a někteří z nás dokonce zblízka osahat, tyhle staré rachotící elektriky a kouřící parní hračičky.
Naděžda Munzarová: Zpráva o tom, proč jsme z Duesseldorfu nemohli poslat vánoční pozdravy a PéeFky
Duesseldorf má velice ojedinělou výsadu, jejíž sláva a ohlas proběhl už dávno celým světem: na pobřeží říčky Duessel nalezli archeologové doposud NEJSTARŠÍ LEBKU NEANDRTÁLCE. Nedostali jsme se zatím k hlubším informacím o vývinu zdejší populace, ale zdá se, že není nutno dále kopati, neb živoucí neandrtálci vesele pobíhají po ulicích tohoto velkoměsta. Pokud nepobíhají, nesprejují, či nekřepčí v diskotékách, shromažďují se většinou v organizaci zvané TELECOM.
Petr Pučelík: Otec mi vyčítá, že už na ryby nemám čas
STRAKONICE - Druhá kniha poutavých rybářských povídek od strakonického autora Stanislava Kováře se v těchto dnech objevila na pultech knihkupectví. Jmenuje se Pytláci na rybách, a jak název napovídá, osmnáct různých příběhů ze Strakonicka spojuje ústřední téma: pytlácká vášeň.
Danuše Markovová: Otevřenost nadevše
Člověk může být otevřený všemu a všem, ale musí být připraven také otevřeně čelit případným nepříjemnostem. Čím je otevřenější, tím podstupuje většímu riziku. Tuto přímou úměru mohu doložit živě. Dnes jsem dorazila do školy téměř na poslední chvíli. Ve snaze zachránit každou drahocennou minutu jsem už cestou po schodech do své pracovny lovila na dně tašky svazek klíčů.
Emília Molčaniová: Najlacnejšia smrť / Poctivý zlodej
Pišta bol pevne rozhodnutý, že skončí svoje trápenie. Už ho nebavilo žiť z almužny, ktorá mu pri všetkej skromnosti stačila sotva na pol mesiaca. A robotu nie a nie zohnať. Zostávalo mu už len jediné, siahnuť si na život. Problém však bol, že nevedel, ako na to.
Pavel Vrána: O Kubovi
Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem ho v Praze na letišti uviděl poprvé. Byly mu tři měsíce. Klidně a spokojeně spal v přenosné autosedačce a bylo mu úplně jedno, že právě vzduchem překonal vzdálenost několika tisíc kilometrů na trase z Chicaga do své nové domoviny. Díval jsem se na ten spokojený uzlíček a zdálo se mi neuvěřitelné, že člověk bývá na začátku své životní pouti takhle malinký. Všichni kolem se chovali hlučně. Byli unaveni dlouhým letem, prožívali emoce ze shledání s blízkými, nebo z kolize s celníky, jen Kuba byl klidný a spokojeně spal...
Stanislav Moc: Neandrtálci
Co ta dnešní věda všechno nedokáže! Představte si, že z kosti nějakého Neandertálce, kosti staré desítky tisíc let, vědci vydedukovali, že byl zrzavej a měl světlou pokožku! Teda, abych to upřesnil, to je úsudek ctěných vědců, neboť oni ze sequence DNA vyluštili, že Neandertálci měli tak málo melaninu, jako mají zrzci.
Jan Řehounek: Nejkrásnější slovo
Jsem člověk posedlý krásou svého rodného jazyka. Do každého svého textu se snažím používat co možná nejhojněji hezká slova, která nám čeština ve své bohatosti plnými hrstmi nabízí. Dokonce mi je zhusta mými čtenáři vytýkáno, že řadu použitých slůvek neznají. Proto jsem například u své poslední knihy pro děti – Pohádky z kerského lesa – sepsal a na konec knížky zařadil „slovníček pohádkových a archaických výrazů“.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (15)
- Přeháníš…! bránila jsem se té chvále. Ale sama jsem si v duchu kriticky přiznávala, že i když jsme většinu bytového zařízení zatím dostali od známých nebo koupili za pár babek v bazaru, podařilo se mi i z těch starých krámů vytvořit útulný domov. - Kafe si dáš?! ptala jsem se, když jsme vešly do kuchyně. - Docela jo! souhlasila. – Můžu si tady zakouřit?!
Ladislav Háva: Jak jsem se styděl
Něco se muselo stát. Proto mne spoluhráči požádali, zdali bych nesedl ke klavíru. Bez váhání jsem souhlasil. Jenže když jsem uviděl noty, zhrozil jsem se podruhé. Tohle z listu nezahraji. Nedalo se však couvnout. Tak jsem si řekl, že nám nejvíc kulhá melodie, tak jsem hrál jednou rukou melodii. Aby se neřeklo, že jsem jednoruký klavírista, nachystal jsem si na levou ruku akord a pak jsem ho zahrál.
Oskar Leo Krause: V jámě lvové
Na další sezónu jsme už vyjeli společně. Manželka se starala o svých sedm lvů, vezla si je ve dvou nových vozech, denně čistila klece a porcovala maso a krmila své svěřence, a když jsme někde stáli víc jak dva dny, postavili dělníci uprostřed zvěřince velkou klec a tam Helena lvy vypouštěla a cvičila je podle návodu pana Crháka. Diváci na prohlídce zvěřince mohli to vše sledovat, takže bylo plno.
OPRAVDU NÁDHERNÉ...
Do redakční pošty nám dorazil od neznámých autorů PowerPointový soubor kreseb doplněných moudrými citáty, jehož název zní OPRAVDU NÁDHERNÉ. Nezbývá nám, než s ním vřele souhlasit a předat ho dál, protože jeho poselství více než naplňuje trvalé poslání Pozitivních novin: INSPIROVAT, OBOHACOVAT a DODÁVAT LIDEM DOBROU NÁLADU.