Luděk Ťopka: Příběh od Žárského rybníka (1)
Bylo to asi tejden po soudu v Budějicích, když partajní předseda Nývlt odešel z hospody, kam chodil pravidelně na mariáš. Protože ale domů nedošel ani do půlnoci, šla si pro něj do hospody jeho žena a našla ho u kostela s kudlou v zádech. Přijeli novohradský policajti s doktorem, ale nezbylo, než konstatovat smrt následkem vraždy.
Egon Wiener: O provaze | Italsky rychle a plynně | Z Liberce do Znojma
Sebevrah nebo akrobat? Skoro bych řekl, že to bude ten, co si pod sebou zvykl na něco jiného než na pevnou zem. Osoba jistá si sama sebou tak, že se provazem poutá spíš s nebem než s námi ostatními, co s provazem máme jen málo společného. Co napsat o provazu? Snad jenom to, co nás spojuje. Provaz je vlastně spojovací článek mezi všemi. Provazem byly propojeny ukradené ženy, zajatci a otroci. Pro tonoucí byl záchranným kruhem hozeným jim z lodi. Na provaze vodili lidé osly, koně, krávy, ovce na trh. Na provaze, na silném laně byly uvázané lodě v kotvištích, provázkem vám sešil ranhojič roztrženou paži a krejčí z kusů látky oblek.
Miloslav Švandrlík: Oběť přírody
Je mi silně proti mysli chodit za cizí ženou. Za vlastní ovšem chodit nemohu, protože ta mi utekla loni až kamsi k Uherskému Hradišti s nějakým Maštalířem. Byl to vdovec a lakýrník. Teď žije s mou ženou na hromádce a jí prý tam říkají gazdina roba.
Egon Wiener: V kostrách není rozdílu a najdete je v každém šatníku
A víte, že na tom rčení o kostlivci v každé rodině něco je? Nedávno jsem byl s Janou na zámcích Ploskovice u Litoměřic a v Zákupech u České Lípy. Tam všude zanechali své stopy příslušníci vládnoucí šlechtické rodiny – Habsburg-Lotringen. Nakonec nejen tam. Vždyť se kdysi jednalo o vládnoucí dynastii. V majetku rodu byly i další statky a zámky. Patřil mezi ně i Ostrov nad Ohří v severozápadních Čechách.
Ivan Kott: Historie jedné rodiny
Mezi knihy, které na pozadí osudů jedné rodiny dokážou postihnout určitou etapu v dějinách národa, patří i novinka z nakladatelství Argo. Jmenuje se PRAHA ZA ZRCADLEM a její autor IVAN MARGOLIUS v ní líčí a dokumentuje osudy své rodiny a zároveň postihuje poměry v českých zemích a částečně i v celé střední Evropě v průběhu 20. století.
QUODLIBET (4)
Potřebovala by poradit. Kulantně řečeno šéfredaktor Střepa není její krevní skupina. Před ocásky před a za jmény panáčkuje jako cvičený zajíc. Kdyby tu práci tak nepotřebovala, nedělá ji. Lucie si nesmírně váží moudrosti a zdravého rozumu.
Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo
Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.
Jan Řehounek: Ve třídě byl rachot
Ve třídě byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíčkovi Růžičkovi bačkoru a s Vaňousem si s ní házeli. Lítali při tom po lavicích, přičemž Šáša rozšlápnul Janďurce pero. Ta začala nepříčetně ječet. Do hry, která se postupně měnila ve vybíjenou, se vložil i Krejčík a Brďa. Šplh Veselý, který měl službu, začal na tabuli zapisovat jména kluků, kteří blbli. Za to slíznul od Krejčíka buchanec.
Egon Wiener: Vodou po kolena | Staré fotky, aneb co se v pohraničí fotilo
Co různých lidí znám, tolik chutí mají. Předestírám, že nejsem až tak moc obézní. Vemte si jenom vývařovnu u nádraží, nádražní restauraci, bufet na perónu. Každý by jedl, ale jen těžko poznáte předem, co by si kdo dal. Mysleme, jak se dnes říká, kreativně, a posuňme se dál. Restaurace „U Radnice, Radniční sklípek, Imperiál, Zlatý lev, Plzeňská restaurace, U Medvěda, a tak dál. Co host, to jiné přání. Polévka, předkrm, hlavní jídlo, něco k pití, dezert a platit. Každý si dá něco jiného, tisíce možností a variací. Každý měl hlad, a mám ho i já.
Jan Jurek: Sladce hořké dětství
Cyklista z Beverly Hills - tak zní titul knihy světoznámého autora W. Saroyana vydané v nakl. Eminent /přeložila Věra Klásková/. Na úvod se možná patří poznamenat, že málokterý autor vzbuzoval a snad stále vzbuzuje v řadách literárních kritiků a stejně tak v řadách čtenářů tolik rozporuplné reakce. Jedni ho bez nadsázky upřímně zbožňují a druzí mu mnohdy v lepším případě nemohou přijít na jméno, doslova i obrazně.
Egon Wiener: Což takhle dát si špenát | Krámek s textilem | Roman Karpaš
Nedávno jsem listoval ve výpravné knize, která oslavila můj rodný kraj lidmi, kteří jej pojmenovali svou přítomností, podílem na logu a na hrdosti, kterou máme z dobře udělané práce každého, kdo obohatil kraj něčím významným. Náš kraj kolem Jablonce, na pomezí státních hranic, pod Ještědem, podhůří Krkonoš, kraj nevyzpytatelných řek a potoků.
Mirek Koutský: Není putyka jako putyka
Minulou noc jsem spal až kupodivu dobře.Vstával jsem něco po jedenácté, avšak stále jsem se cítil děsně unavený. Náhle se dostavilo prudké bušení srdce.To trvalo asi 25 minut, v cca tří minutových intervalech. Zmocnila se mě panika, v minulosti jsem měl určitě srdeční potíže, ale nic takového jako teď. Nejprve jsem chtěl zajít na zdravotní středisko, které je téměř za rohem nebo dokonce zavolat pohotovost.
Egon Wiener: Zlato | Restaurace | Čím zaplatíš
Zlatem se platí už odnepaměti. Zlatem se platilo vojákům za vypálení vesnic i za prozrazení státního tajemství. Zlatem se platilo milenkám za mlčení, dosud se dává zlatý svatební prsten. Zlaté jsou zubní protézy. Zlatem se přikrášlují barokní sochy a rámy sakrálních obrazů. Zlatíčko je vaše malé dítě, zlato je vaše paní. Zlatá je Bulla sicilská, Zlatý bažant je název plechovky s pivem, zlato se používá v elektrotechnice, zlato se přidává v Gdaňsku do alkoholy a ten je moc dobrý.
Chudoba pod hrad!
Toť nedávno ma zastavil Ďuro, spolužiak zo susednej dediny a spýtal sa: „Čože sa to tu u vás deje, všetko je hore nohami, komunikácie prepchaté povozmi a na hrade plno mechanizmov.“ „Jój, Ďurko môj, odkedy si odišiel, tu sa ti udiali náramné zmeny. ...