Jan Jurek: Babička
Občas si na to rád vzpomene, jaké to bylo tenkrát, kdy ještě nebyl dospělý, kdy ještě spoustu věcí nemusel, a těch, co musel, bylo méně než těch, které ve skutečnosti mohl. Například jezdit na kole, nebo hrát fotbal, nebo jen být a smát se a dělat si psinu ze všeho a ze všech, protože zkrátka jako kluk na to měl nárok. Byl to jeho svět, vcelku jednoduchý, srozumitelný, radostný a jen tu a tam smutný, třeba když mu umřela babička. Rok co rok k ní jezdil na prázdniny a pak se najednou stalo, že babička nebyla a on se musel nějak vyrovnat s tím, že už ji nikdy neuvidí.
Ivan Kraus: Podpis
"Právě jsem podepsal petici Zrušme komunisty", hlásil mi hrdě v telefonu Nývlt. Zeptal jsem se, co ho k tomu vedlo. "Je to petice, kterou podepíše každý slušný člověk, kterému leží na srdci osud naší země, osud našich dětí a dětí našich dětí…" pravil hlubokým hlasem. Když jsem na jeho sdělení nereagoval, vyzval mne, abych také dokument podepsal.
Jitka Krpensky: Slohová práce na téma: 1. září, začátek školního roku
Já už se do školy těšil, na všechny moje kamarády a nejvíc na Tomáše. My jsme spolu chodili už do školky, bydlíme hned vedle sebe, a tak jsme spolu skoro pořád. A asi proto mě maminka nabádala, abychom s Tomášem zas nedělali blbosti, že nás oba moc dobře zná. Ujistil jsem ji, že se strachuje zbytečně – první den se totiž nezlobí, to ví každý. Když jsme se ve třídě sešli, tak se všichni smáli a povídali jeden přes druhého a byl z toho pěknej rámus.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (13)
Naší spásou se stala jeskyně. Nastala parná vedra a množil se hmyz. Pracovalo se nám špatně. Zubřice se ujala spárování škvír mezi kládami stěn, přivážela v loďce mech odněkud z hlubšího lesa a mísila ho s jílem, zatímco já nejdřív udělal novou přepážku ke stáji a pak jsem hleděl, abych co nejdřív opatřil okna rámy a do nich zasadil okenice s otvory pro střílny.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Jana Krůty
…brečte, klečte! Stejně nám to boží kalkulačka sečte: Všichni píšem – nikdo nečte. | Stromy se perou o vítr, aby uletěly. Snad se to podařilo těm za obzorem. Ale o těch nic nevím… | Po ránu, když prší listonoškám do krásy, říkám ti ještě trochu ve snu: Dobrá jsi.
Egon Wiener: Dnes už svítí slunce | Spor dvou chudých | Školní výlety – a nejen ty
Nemyslete si, že dříve nepršelo. Lilo a lilo, jako z konve. Mám před sebou útržek papírku, na který jsem si v létě koncem června roku 1971 poznamenal: „Medard, jakého tu ještě nebylo. Podle údajů meteorologické stanice v Českém Dubu spadlo 145 mm srážek, z toho 96 mm za posledních 10 dní. Za prvních dvacet červnových dnů napršelo na Liberecku 112 mm vody.“
Nedělní chvilky s poezií .... Pavel Očenášek
Milovník minimalismu a disonantních pnutí. Rád se prohání peřejemi arytmických proudů, ale nezalekne se ani rýmů. Dosti často buší hlavou o zeď, načež se zklidní a píše verše. Nebo snad román? Celý jeho život je jedna velká závislost. Na kávě á la hospodský turek, hudbě, kyslíku a v neposlední řadě taky na infantilních stínohrách a vůni čerstvě naštěpkovaného roští. Velmi se těší na setkání s Jaroslavem Haškem. Ale to snad až za dlouho.
Dana Markovová: Růžově pohádkový den
Je až k nevíře, jak zprvu nevábně vyhlížející den může být pestrý. Ještě dosud se mi z toho pomyšlení točí hlava. A nemá to na svědomí pouze viróza, jejíž neviditelné částečky se viditelně uhnízdily do mého krku a sveřepě se tam drží zuby nehty po několik dní. Ačkoli jsem bacilům oplácela stejnou mincí – vitamíny, citróny, solí, bylinnými čaji či kloktadly, i tak se potvůrkám ideální krční ráj zřejmě zalíbil natolik, že ho jen tak lehce bez boje nehodlaly opustit. Ani nová opatření je nevyhnala z krku ven – TANTUM VERDE P je pouze přemístil níže, ale odplata byla nemilosrdná – rázem se proměnily do podoby kašle.