Literatura – Na pokračování
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (3)
Než jsem usnul, vzpomněl jsem si, nevím proč, na úplně jinou plavbu, z období ryze letního. Na Slovensku na Dunaji se v červenci roku 1950 konala zajímavá dálková plavba. Bylo to v době, kdy se začaly objevovat rekordy na prudce tekoucích řekách. Iniciátorem téhle plavby byl Čech, Karel Vobr, povoláním číšník. Inspirací mu byly už o rok dřív konané dálkové plavby na Volze.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (38)
Proti své vůli jsem se najednou ocitla na palubě potápějící se lodi, jejíž první kapitán padl a druhý zradil. Společně s doktorem Podolanovičem a dalšími obětavci jsme se pokoušeli firmu zachránit před úplným krachem. Předtím jsem si musela ve velice krátké době ujasnit některé důležité věci. Především jsem nevěřila, že Viktor do konce svého života zůstane kdesi ve Střední Americe.
Josef Blažek: Existuje ostrov (1)
Setkání v knihkupectví vrhne vypravěče do vzpomínek a tento se rozpomene, na existenci tajemného ostrova „Je to tam!“ To zavolání ve mně vzbudilo spontánní odpor k člověku, který takto vyrušil posvátný klid místa. Nebo co to vlastně rušil? Ano, klid tu byl. Ale proč by měl být posvátný? Zrovna tady? Zrovna tady v knihkupectví? Jenom proto, že jsem ho tady sám hledal?
Stanislav Moc: In vino veritas (4)
Kapitán Minchin, který v devatenáctém století Minchinbury na tisíci akrech založil, nemohl ani tušit, že zde jednou nebudou bučet krávy a bečet ovce, ale růst vinná réva. V roce 1821 zemřel a usedlost převzala jeho jediná dcera Maria, která zmizela i s celou svou rodinou někde na moři. V roce 1859 zakoupil místo dr. Mackay, který nejen vinice založil, ale vybudoval i winery, česky výrobnu vín.
Luděk Ťopka: Příběh téměř detektivní
Dal jsem účetnímu klíče od svého vozu, aby ihned odjel zavolat z úřadu na policii a ohlásil událost i na okresním lesním úřadě v Pforzheimu. Seděli jsme pak se Spieglerem u mrtvého přes hodinu, než přijela policejní skupina s lékařem, který potvrdilo to, co bylo na první zřejmé. Smrt v důsledku střelných zranění.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (7) V medvědích spárech
.jpg)
Rod Darnell patřil mezi nejzkušenější zálesáky na Aljašce. Působil jako lovecký průvodce. Jednoho kalného a mlhavého rána, bylo 29. září roku 1957, se vydal se svými klienty Vernem Clemonsem a Ree Reindeauem na lov jelenců ušatých. Nacházeli se asi sedmdesát mil od Juneau v horách blízko pobřeží, kde měli zakotvený člun. Rod Darnell kráčel po stezce, kterou znal z dřívějška a věděl, že vede k pastvinám, kde se jelenci často zdržují. Vern a Ree se drželi vzadu a těšili se na pěkný lovecký zážitek.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (5)
Jednou, bylo to krátce po mém příletu do Nigérie, došlo u jedné z vrtných souprav k vážné poruše pohonu vrtné tyče a bylo nutno urychleně obstarat příslušný náhradní díl. Soupravy byly západoněmeckého původu a výrobce neměl v Nigérii žádnou afilaci, ani agenta a už vůbec ne nějaký sklad.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (3)
Byla ledová a v mžiku naplnila boty a nohavice kalhot, které patřičně ztěžkly. Vydrápali jsme se na bahnitý břeh a znovu zalehli. Myslel jsem, že snad zmrznu, než se zase pohneme, a toužil, aby to už začalo, a přitom mne napadlo, jestli bych se na takový rozkaz k boji těšil i ve skutečné válce. Naštěstí netrvalo dlouho a k nebi vyletěla kýžená červená raketa – povel k útoku.
Sloupky Jiřího Menzela (23)
Několik let před tím se odehrávaly v Praze majálesové události. Nebylo to nic víc, než velmi krotké studentské bouře. Ve srovnání s dnešními poměry věc totálně nevinná, leč v tehdejší době proběhla s těžkými následky. Dva naši spolužáci z divadelní fakulty, (mimochodem jsou dnes oba váženými herci, kteří prošli vrcholnými pražskými scénami) byli tehdy za svoji účast vyloučeni ze školy, několika dalším se dostalo jiného potrestání, podrobnosti si už přesně nepamatuju.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (1) Hledání Zlaté hory
Jmenuje se Jan Hora a je rodák z Plzně. Dlouhá léta žije v Chomutově. Když se ohlédne do poloviny osmdesátých let, vidí se v ateliéru chomutovského malíře pana Františka Žáčka. Načerpal tam mnoho cenných vědomostí a zkušeností. Bylo to místo plné malířských snů. A dnes? Díky tomu, že v ně nikdy nepřestal věřit, si dnes můžete prohlédnout jeho tvorbu také v Pozitivních novinách.
Iveta Kollertová: Jsem zase člověk
Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.
Iveta Kollertová: Akce matrace
Pravda, najdou se i tací, co se takových jako jsem já chytnou jak klíště a snaží se nás vycucnout. Anonymní internet přitahuje i lidi, kteří se na vás usmívají a pěkně zezadu vrazí kudlu do zad. Ale na takové taky jednou dojde a já věřím, že žádný špatný čin nezůstane nepotrestán. Žena, které jsou tyto řádky směřovány, ví a pozná se.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (3)
Zatímco ty dva dny po bombardování Prahy s cestou na Vysočinu setrvaly v paměti takřka minutu po minutě, vzpomínky na probouzení v babiččině posteli už hodně vymazal čas a pokračování oněch chvilek pětačtyřicátého roku se mi slévají do střepin. Patrně mě tehdy probudil tříletý bratránek Jaroušek a cosi žvatlal, jenže pro mé vidění her byl příliš malý, ale možná mě z postele vyhnala vidina zasněžené radňovské krajiny a zamrzlý dědečkův rybník, jejž jsem do té doby neznal.
Sloupky Jiřího Menzela (20)
Nevěděl jsem, že budu mít tolik známých a přátel, kteří mají dost prostředků i snobských tužeb, a kteří by si podobný přepych - mít vlastního komorníka, sluhu, majordoma, či jak by ho pojmenovali - rádi dovolili. Telefonovali mi kamarádi, kteří to vzali jako recesi, ale taky mi volali a vyhledali mne lidé, do kterých bych to nikdy neřekl, ale kteří opravdu projevili vážný zájem mít někoho takového, kdo by jim podával poštu, ošetřoval šatstvo, uváděl hosty, naléval drinky a já nevím co všechno musí takový správný komorník dělat.