Danuše Markovová: Výtvarná skupina In Signum
Olomoucké výstavy se zúčastnilo pouze pět členů skupiny- Antonín Gavlas, Karol Hercík,Lenka Kovalová, Danuše Markovová a Václav Návrat ( ostatní čtyři výtvarnice- Hanka Albrechtová, Eva Damborská, Mirka Filipová a Kateřina Gavlasová jsou zaneprázdněny v současné době jinými individuálními výtvarnými aktivitami).
Luděk Ťopka: Příběh od Žárského rybníka (1)
Bylo to asi tejden po soudu v Budějicích, když partajní předseda Nývlt odešel z hospody, kam chodil pravidelně na mariáš. Protože ale domů nedošel ani do půlnoci, šla si pro něj do hospody jeho žena a našla ho u kostela s kudlou v zádech. Přijeli novohradský policajti s doktorem, ale nezbylo, než konstatovat smrt následkem vraždy.
Egon Wiener: O provaze | Italsky rychle a plynně | Z Liberce do Znojma
Sebevrah nebo akrobat? Skoro bych řekl, že to bude ten, co si pod sebou zvykl na něco jiného než na pevnou zem. Osoba jistá si sama sebou tak, že se provazem poutá spíš s nebem než s námi ostatními, co s provazem máme jen málo společného. Co napsat o provazu? Snad jenom to, co nás spojuje. Provaz je vlastně spojovací článek mezi všemi. Provazem byly propojeny ukradené ženy, zajatci a otroci. Pro tonoucí byl záchranným kruhem hozeným jim z lodi. Na provaze vodili lidé osly, koně, krávy, ovce na trh. Na provaze, na silném laně byly uvázané lodě v kotvištích, provázkem vám sešil ranhojič roztrženou paži a krejčí z kusů látky oblek.
Miloslav Švandrlík: Oběť přírody
Je mi silně proti mysli chodit za cizí ženou. Za vlastní ovšem chodit nemohu, protože ta mi utekla loni až kamsi k Uherskému Hradišti s nějakým Maštalířem. Byl to vdovec a lakýrník. Teď žije s mou ženou na hromádce a jí prý tam říkají gazdina roba.
Egon Wiener: V kostrách není rozdílu a najdete je v každém šatníku
A víte, že na tom rčení o kostlivci v každé rodině něco je? Nedávno jsem byl s Janou na zámcích Ploskovice u Litoměřic a v Zákupech u České Lípy. Tam všude zanechali své stopy příslušníci vládnoucí šlechtické rodiny – Habsburg-Lotringen. Nakonec nejen tam. Vždyť se kdysi jednalo o vládnoucí dynastii. V majetku rodu byly i další statky a zámky. Patřil mezi ně i Ostrov nad Ohří v severozápadních Čechách.
Ivan Kott: Historie jedné rodiny
Mezi knihy, které na pozadí osudů jedné rodiny dokážou postihnout určitou etapu v dějinách národa, patří i novinka z nakladatelství Argo. Jmenuje se PRAHA ZA ZRCADLEM a její autor IVAN MARGOLIUS v ní líčí a dokumentuje osudy své rodiny a zároveň postihuje poměry v českých zemích a částečně i v celé střední Evropě v průběhu 20. století.
Barbara Semenov: Amerika podle vzoru "žena"
Osobně jsem byla pro ženu prezidentku, která dávala smutně stagnující zemi jakousi naději. Hilary Clinton byla inteligentní, obklopovala ji celá řada kvallitních politiků včetně světově oceňovaného prezidenta předchozího. Přesto byla pod neustálou palbou kritiky. Voliči jaksi paradoxně nefandí nikomu, kdo se zdá být příliš chytrým.
QUODLIBET (4)
Potřebovala by poradit. Kulantně řečeno šéfredaktor Střepa není její krevní skupina. Před ocásky před a za jmény panáčkuje jako cvičený zajíc. Kdyby tu práci tak nepotřebovala, nedělá ji. Lucie si nesmírně váží moudrosti a zdravého rozumu.
Ing. Petr Ďásek: Kmotrovství na dálku
V Indii je v současnosti několik tisíc dětí, které přišly z Tibetu. Žijí a učí se v exilových školách, které vznikaly už od 60. let minulého století. Ve větších centrech byly zřízeny střední školy a vzniklo i několik škol univerzitního typu zaměřených na buddhismus a tibetskou kulturu. Zastřešuje je charitativní organizace Tibetan Homes Foundation (THF), která vznikla z iniciativy J.S. dalajlamy a Indiry Gándhiové. Jsou zde domovy, ubytovny, školy a lékařská střediska.
Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo
Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (2)
Tento hudební zeměpis vznikl ze snahy využít báječných možností internetu přímo v publicistice. A také zpřístupnit předávané informace – jak poznamenal pan Vladimír Vondráček – co nejpohodlněji, což se také díky obratné technické práci redakce Pozitivních novin podařilo. Bonusem pro laskavé čtenáře a posluchače všech tří pokračování jsou ještě tři zeměpisná hesla v tomto dodatku.
Jan Řehounek: Ve třídě byl rachot
Ve třídě byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíčkovi Růžičkovi bačkoru a s Vaňousem si s ní házeli. Lítali při tom po lavicích, přičemž Šáša rozšlápnul Janďurce pero. Ta začala nepříčetně ječet. Do hry, která se postupně měnila ve vybíjenou, se vložil i Krejčík a Brďa. Šplh Veselý, který měl službu, začal na tabuli zapisovat jména kluků, kteří blbli. Za to slíznul od Krejčíka buchanec.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (17) Charles-Francois Daubigny
Francouzský malíř a grafik. Rád maluje v plenéru, okouzlují ho zejména potoky, řeky, rybníky, ale i moře. Měl dokonce plovoucí ateliér – loďku „Le Botin“, se kterou vyjížděl po Oise, Seině a Yonně a maloval říční krajiny. Patřil k nejvýznamnějším představitelům barbizonské školy a tzv. intimní krajinomalby. Od raných krajin tmavého koloritu došel v pozdním období až k volnému skicovitému rukopisu, postihujícímu ve světlých barevných skvrnách světelnou a vzdušnou náladu říčních krajin.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (39) Miloš Kopecký
Po vyslechnutí desky snad každého posluchače napadne otázka, proč dosud Miloš Kopecký nevydal žádnou knížku? Milovníci chytrého humoru, ale i životní moudrosti velké herecké osobnosti (která mimochodem rovněž podobně jako Miroslav Horníček řadu let stála na prknech, na nichž vládl legendární klaun a filozof Jan Werich) by takovou knížku přivítali s nadšením.