Pavel Victorin: Clark Gable (2)
1. února 1922 – v den dovršení plnoletosti, si Clark vyzvedl v bance města Meadwill v Pensylvánii tři sta dolarů plus úroky od dědečka Hershelmana. Byl už dospělý a nebyl hloupý, ale jeho intelektuální vývoj jako by se zastavil v době, kdy opustil druhý ročník střední školy. Postrádal prozíravost a samostatnost. Potřeboval být povzbuzovaný a někým vedený. Po vyzvednutí dědictví se připojil ke kočovné herecké společnosti z Akronu, která hrála každý večer v jiném městě hry a hudební komedie.
Ivan Kolařík – Iveta Kollertová: „Ivane, s tebou je sranda jak s gumovým hovnem!“
Čeština je na tyto blbůstky fantastická a dovede rozesmát. Mám rád český a britský humor. Mám rád, když si někdo dovede dělat srandičky ze sebe samého. Angličani jsou na to mistři. Američani se berou moc vážně. Nesnáším humor americký, kde si myslí, že je hrozně směšný, když se navzájem kopou lidi do zadnice.
Jan Řehounek: Polabím vláčkem s parní lokomotivou
Především pro rodiče s dětmi, ale užijí si to i dospělí, slouží Kolínská řepařská drážka. Tato účelová úzkorozchodka byla postavena v roce 1894 Adolfem Richterem, vnukem rytíře Františka Horského, jako úplně první drážka tohoto typu v Čechách. Vedla z Jestřábí Lhoty přes Býchory, s odbočkou do Františkova, do kolínského cukrovaru, jenž stával v místě dnešní kolínské elektrárny. Celková délka trati byla téměř dvanáct kilometrů.
František Mendlík: S časomírou za zády
Výpravčí Vojtěch Omelka žil celý život podle hodinových ručiček. Byl absolutně dochvilný a stejnou vlastnost vyžadoval i od svých bližních. Když odcházel na železniční průmyslovku do Valtic, zakoupil mu otec náramkové hodiny značky Kirovskije. S těmi kirovočkami byl na obtíž všem kamarádům. Jakoukoliv nedochvilnost komentoval a prstem vždy ťukal na zápěstí s hodinkami. Kamarádi se mu jednou pomstili.
Už jste se "nabanánovali"?
Výzkum potvrdil, že pouhé dva banány poskytují dostačující dávku energie potřebnou na vydání 90-minutového cvičení. Není divu, že banán je ovoce číslo jedna u všech světových atletů. Banán dokáže také pomoci překonat podstatné množství chorob a nežádoucích stavů, tvořící tak prvek který by měl být přidaný do naší stravy.
Jan Jurek: Víkend
Měl ji tak blízko jako nikoho předtím. Ani netušil, jaké to je. Když přijel, dal jí pusu na přivítanou a nechal se odvést na pokoj. Jeden pro nás oba, nevadí ti to?, zeptala se. Bez váhání a náznaku rozpaků odpověděl, že nevadí. Byla ráda. Neznala ho ještě tak dobře, aby si mohla být jistá, že to chce. Být s ní v jednom pokoji celé dva dny na starobylé usedlosti uprostřed zámeckého parku.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (29)
Hned první týden jsme byli rozděleni do tak zvaných studijních kroužků asi po deseti lidech a v tom mém bylo pět studentů, kteří se hlásili na Vojenskou technickou akademii v Brně, kde měla být otevřena specializace meteorologie. Armáda to však nestihla a tak těch pět přešlo na první semestr k nám do Prahy.
Pavel Pávek: Šesták pana Wericha
Časy studentské, časy veselé. Občas jsme, pravda pravdoucí, i do školy museli zajít a nudit se při výkladech profesorů, ale často byly dny věnovány daleko důležitějším věcem. Třeba intelektuálním debatám v různých pražských vinárnách. Občas naše parta zapadla i do dnes již neexistující Lišky Bystroušky. Sudové víno, stylový interiér, prima obsluha, tam se to, panečku, filozofovalo o životě. Byl březen 1968, venku rozkvétalo jaro. I to Pražské…
Pavel Landa: Záhada lombardní sazby
Denní porada začala jako každý den přesně v deset hodin. A jako každý den se nejprve ptal šéfredaktor, co má kdo pozoruhodného. Vždy otrávený vedoucí sportu Mgr. Krysařík znuděně informoval, že se hraje hokej, a jestli to ti volové nezvorají, mohl by být výsledek znám do uzávěrky. Komentář už je pochopitelně napsaný předem. Snaživá představitelka kultury Bc. Wordenová pravila, že se jim podařilo získat exkluzivní rozhovor s televizní moderátorkou počasí, která zničehonic otěhotněla.
Milan Dubský: Spřízněnost evropských královských vládnoucích šlechtických rodů
V minulých dnech letošního listopadu roku 2007 předala, při ukončení své diplomatické mise, česká velvyslankyně ve Švédsku paní Marie Chatardová švédskému králi Karlovi XVI. Gustavovi dar - velký nástěnný rodokmen 3x1m na ležato, tištěný na plátně.
Dobromila Lebrová: Co se dělo u nás i ve světě v roce 1912
Mám zajímavou knížku, která se jmenuje „Grégrova příručka. Praktická kniha pro každého“. Má podtitul „Polticko-národohospodářský kalendář na r. 1912. Zrcadlo doby a světa. Geograficko-statistická, obchodní, průmyslová, zemědělská a právní příručka pro rodinu, obchod, průmysl, živnosti, zemědělství, turistiku, tělocvik a sport.“ Vydána byla v r. 1911. Je zajímavé podívat se, co se před těmi sty lety dělo. Nejdříve tedy něco o panu Grégrovi a i tom, za jakých podmínek knížka vznikla.
Dr. Jiří Grygar: Tam za řekou je Argentina ...
Tam za řekou je Argentina je název jednoho z cestopisů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Když jsem coby teenager tuhle knížku hltal, věru by mne nenapadlo, že za necelé půl století budu společně se svými kolegy z Fyzikálního ústavu Akademie věd na takto vzdáleném místě skoro jako doma.