Bohumil Hrabal - Milan Richtermoc: Nemám pocit, že jsem žil nadarmo!
V tisku nedávno proběhla zpráva, informující že režisér Jiří Menzel dokončil natáčení filmu Obsluhoval jsem anglického krále (natáčení začalo letos 9. března, premiéra je ohlášena na 21. prosince 2006). Menzelův film, natočený po dvanáctileté pauze ...
Václav Židek: Na začátku bylo slovo Achatit
Když jsem měl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolíně nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vůbec, že bude můj životní osud s tímto mimořádným člověkem na více jak dvacet let dost úzce propojen a svázán.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (7) Jazyková bariéra, první část
Život někdy přivede člověka do situací, kdy trpce lituje onoho dávno minulého času promrhaného kdysi, v dobách školní docházky, čmáráním různých duchaplných sdělení a obrázků na desky školních lavic namísto toho, aby svou pozornost soustředil na marné úsilí pedagoga rozšířit duševní obzory svých zabedněných svěřenců. Ten poctivý a moudrý pán vyššího středního věku, kdysi dávno na naší malebné, vesnické škole pověřený výukou všech cizích jazyků, byl už v té době dostatečně zkušený, aby věděl, že je nad síly obyčejného smrtelníka nalít za jediný rok do hlav rozjívených puberťáků základy jakéhokoli jazyka.
PhDr. Josef Krám: Kniha Jiřího Uhlíře – Osobnosti Jaroměře
Spisovatel Miroslav Ivanov (vzpomeňme namátkou Tajemství RKZ a Záhada rukopisu zelenohorského), samouk řezbář Josef Kapucián (kdo kromě zasvěcených ví, že tento spolutvůrce slavného Třebechovického betlému byl jaroměřským rodákem), světově proslulý František Kupka (v souvislosti s ním se stále uvádí Opočno a Dobruška, ale kde by byl bez Jaroměře? Tam se učil soukromě kreslení a malování na řemeslnické škole u profesora a ředitele Aloise Studničky...
Martha a Tena Elefteriadu: Dvojhlasně (1)
Poprvé byl tatínek svědkem našeho zřetelně velkého úspěchu v Praze v divadle Apollo, kam se dokonce přišel podívat tehdy už nejslavnější Karel Gott, který se právě vrátil z Las Vegas. Apollo mělo tou dobou svoje stanoviště v Městské knihovně. Zpívaly jsme tam blok písniček v pořadu, kde hosté, vítězní talenti ze všech krajů republiky, neměli vůbec přidávat.
Ivan Turnovec: Bozkovské jeskyně (historie objevů, 65 a 55 let)
Jeskyně patří k zajímavostem Geoparku Unesco Český ráj. Jsou situovány v čočce vápnitého dolomitu, která vystupuje na povrch 800 metrů severoseverovýchodně od obce Bozkov v okrese Semily. Vápnité dolomity budují svah „Na Vápenici“ a západní údolní stěnu Bozkovského potůčku. Z povrchových krasových zjevů se uplatňují ve studovaném území pouze netypické mělké závrtovité deprese. Nejvýznamnější z nich je tzv. „propad u borovice“, což je nepatrný zřícený závrt, hluboký asi 2 metry.
Petr Kersch: Dobří učitelé
Tati? Chodil jsi rád do školy? Jak mám odpovědět tomu dítěti, když sám to teď nevím. Pokrytecky? To víš, že jsem chodil do školy rád… Cynicky? Pakárna… Kriticky? Jak kdy a do které… Do první třídy jsem chodil moc rád. Paní učitelka Marie Suková byla tak hodná! Nikdy nezakřičela. Rákosku (bývala v inventáři každé třídy) používala ve funkci ukazovátka.
Elena Paclová: Den rajských potěšení
Sedím na lavičce u nevelkého hangáru, pozoruji ladné křivky letadel pod oblaky a vnímám poklid i pozitivní atmosféru místa, rušenou jenom pobrbláváním vysílačky, která stojí na stolku před kanceláří. Na přistávací ploše (mimochodem pěkně hrbolaté) se ve větru kymácí vzrostlá tráva, posetá odkvetlými pampeliškami.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (2)
Vedoucí pracovníci Čs. rozhlasu dostali pokyn ze sekretariátu ÚV KSČ zajistit možnost přímého přenosu shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze s vystoupením A. Dubčeka, zítra odpoledne nebo večer. ● Předsednictvo České národní rady odmítlo návrh trojdílné federace. Společnost pro Moravu a Slezsko zahájila protestní podpisovou akci.
Egon Wiener: A čarovat umí kdo? | Den nezávislosti v pořadí 235. | Putovní lahve
Sněm ptačí na Ještědu končil prazvláštním provoláním. Obec ptačí sněmovala s tím, že už je to neúnosné a dít se musí věci… Čiri, kiri, pták, kiririki krák. Dohodli se na tom všichni. Ti zdejší i ti, co proletěli světa kraj. Jako když rozevřeš vějíř, frr! a byli pryč. Rozletěli se do všech světových stran. Pod nimi ještě spalo město, řeka, celé Podještědí.
Dr. Ernst (Arnošt) hrabě Waldstein-M.Pfeffer: Muž s nonšalancí aristokratům vlastní
Když jsem se ještě řadila do kategorie dítek školkou, později základní školou povinných, tak jsem si asi jako většina malých holčiček hrála na princezny. Krásné dlouhé šaty (v mém případě máminy svatební), představa o životě na zámku, později se ještě přidaly sny o princi na bílém koni. Po téměř třiceti letech jsem stoupala do druhého patra ve starobylém měšťanském domě, nacházejícím se hned vedle zámku Belvedere ve Vídni, a hlavou se mi promítaly právě tyto vzpomínky z dětství.
Ivo Antušek: Auto jako nabitá zbraň
Řízení vozu a jeho pohyb po silnici je však smrtelně nebezpečnou záležitostí i dnes. Vezmeme-li do rukou nabitou zbraň, chováme se obezřetně, protože si v každé chvíli uvědomujeme, co může způsobit náhodný výstřel. Sedneme-li za volant či řidítka, toto vědomí zvláštní odpovědnosti se nedostaví. Konáme cosi naprosto běžného, všedního, zautomatizovaného, co, podle jakéhosi skrytého vnitřního přesvědčení, nevyžaduje žádnou zvláštní péči, ani přesné dodržování stanovených pravidel.
Stanislav Moc: Návštěva
Letadlo přistálo na čas a brzy už začali chodit cestující z transitu ven, kde na ně čekali příbuzní včetně mne. Chodilo to, chodilo, do náruče si padalo, jen máma pořád nikde. Nedočkavě jsem vyhlížel a stále nic. Nakonec přestali cestující chodit a já jsem značně znervózněl. Dobře jsem věděl, že jazykově na tom není nejlépe, ač pocházela ze Sudet.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (5)
Do života Karla Hašlera vstoupily dvě osoby, které v podstatě změnily jeho život. Tou první byl bývalý korepetitor Národního divadla v Praze, hudební skladatel i vynikající klavírista Rudolf Friml (1879-1972), který se v prosinci roku 1903 vrátil z ciziny. Jednou zašel Friml do Niklovy vinárny na Perštýně, kde se scházela umělecká chasa. Sotva vešel do místnosti, prostořeký Hašler ho nazval „panem Johanesem“ a tento přídomek zůstal Frimlovi navždy.