Ivo Antušek: Auto jako nabitá zbraň

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Ministru dopravy – s úctou

Řízení dopravního prostředku se stalo běžnou a všední věcí. Něčím jako vyčistit si zuby či obout si boty. Setkáváme se s ním denně sotva vytáhneme paty z domu, a už je nevnímáme jako něco, co ohrožuje náš život. Historka o tom, jak v počátcích automobilismu musel před vozem utíkat běžec s červeným praporkem a varovat před ďábelským vynálezem je pro nás již úsměvná.
Řízení vozu a jeho pohyb po silnici je však smrtelně nebezpečnou záležitostí i dnes. Vezmeme-li do rukou nabitou zbraň, chováme se obezřetně, protože si v každé chvíli uvědomujeme, co může způsobit náhodný výstřel. Sedneme-li za volant či řidítka, toto vědomí zvláštní odpovědnosti se nedostaví. Konáme cosi naprosto běžného, všedního, zautomatizovaného, co, podle jakéhosi skrytého vnitřního přesvědčení, nevyžaduje žádnou zvláštní péči, ani přesné dodržování stanovených pravidel.
Ale není tomu tak.
Je to činnost náročná na stálost pozornosti, na schopnost rychle a správně reagovat, odhadnout příští děj, umět přečíst skrytá varování a nebezpečí, která v každém okamžiku hrozí, a mohou, či nemusí přivodit nezvratný vývoj. Přísun dat za jízdy neustále pokračuje a řidič musí odpovědět: tu zrychlit, tu zpomalit, vyhnout se, změnit trasu, předjet, zareagovat na dopravní značku, na manévr či chybu jiného účastníka provozu. Příchod informací musí stále podvědomě konfrontovat s obecně přijatými společnými pravidly pro provoz a podle toho reagovat. Jedině to zaručuje, že bezpečně dojede k cíli.
I když zkušený řidič reaguje téměř automaticky, je to trvalá zátěž pro jeho nervový systém. Čím jede rychleji, tím se zvyšují nároky na pozornost a rychlou reakci. Zátěž se rovněž zvyšuje, musí-li se více soustředit pro hustotu provozu, nerovnosti vozovky, neznámý terén, nepříznivé povětrnostní podmínky. Navíc mohou v jeho duševní činnosti doznívat problémy či konflikty rodinné i pracovní, může být ovlivněn skrytým nástupem nemoci. Může se setkat se zcela novou dopravní skutečností, na niž není připraven. Působí na něj monotónnost cesty po dálnici, hluk, kouř, teplota prostředí, žízeň, nevhodné oblečení, hlad nebo naopak, odliv krve z mozku k strávení jídla, které požil. Pozornost odvádějí spolucestující, zlobící děti, mobil, rozhlas atp.
Každý ví, že když koná těžkou fyzickou práci, např. přehazuje uhlí do sklepa či kope jámu, musí chvílemi přestat a odpočívat. Málokdo si uvědomuje, že i automatizované úkony řízení vyvolávají duševní únavu a otupělost. Někomu dříve, jinému později. Nebrat to na vědomí je stejně hloupé a nezodpovědné, jako hrát si s odjištěnou pistolí před skupinou nic netušících lidí.
Je to činnost náročná též na charakter člověka.
Chování řidiče na silnici vypovídá o jeho vztahu k morálním normám a standardům, o jeho odpovědnosti k světu i svým nejbližším. Bezohledné chování považují psychologové za projev nedostatečné duševní zralosti, které zpravidla přísluší ranému dětskému věku.
Silnice není vhodným prostředím pro uvolňování adrenalinu, pro vystavování svého zbytnělého ega, ani pro vyrovnávání komplexu méněcennosti. Naopak. Silnice je prostorem pro předvedení rozumové vyspělosti a duševní zralosti, odpovědnosti a občanského uvědomění. Odpovědnosti vůči svým blízkým i vůči neznámým.
Řidič je nejdůležitější složkou silničního provozu, v jeho rukou je téměř vše. On ovládá stroj a reaguje na sjízdnost cesty.
Zákonem stanovená pravidla silničního provozu a zásady bezpečné jízdy slušný člověk nectí kvůli možné pokutě a trestným bodům. Ty jsou tu pro hlupáky, kteří nejsou s to pochopit a respektovat, že zákon je tu pro ně a ne proti nim. Slušný člověk je dodržuje proto, že je to v jeho povaze. Má charakter.
Kdo nevnímá auto jako nabitou zbraň a dodržuje smluvená pravidla hry na silnici jen když ho sleduje policajt či kamera, je ubožák zasluhující pohrdání slušných lidí. A takových není málo - ani na jedné straně.
Kdo uvažuje o zvýšení povolené maximální rychlosti, neví co činí, s čím si zahrává.  

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 07. 2008.