Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (27)
Po trochu rozpustilém minulém slovníčku opusťme tuto podezřelou kosmopolitní platformu a vraťme se k naší milé češtině. To, že má těžkou gramatiku jak při časování tak i skloňování, je notoricky známé, ale na závěr možná čtenáře naposled překvapíme. Bylo totiž zjištěno, že naše mateřština nemá pádů sedm, jak se běžně učí ve škole, ale bouřlivá doba jednadvacátého století k nim přidala dalších třináct pádů!
Miroslav Marek: České šachové rekordy a jiné černo-bílé zajímavosti
Rekord v simultánce vytvořil v roce 1984 mezinárodní šachový velmistr ing. Vlastimil Hort v Kolíně nad Rýnem, když za 32 hodin a 30 minut sehrál 663 partií, vždy na 120 šachovnicích najednou. Nachodil přitom na 50 km, nikoliv však normální chůzí, ale úkroky. Po každém kole měl nárok na 5 minut odpočinku.
Ondřej Suchý: HOVORY S JIŘÍM MENZELEM (1)
Mám rád režiséra Jiřího Menzela. I jako herce, i jako člověka. Jsem jeho velký obdivovatel. A všiml jsem si, že nejspíš i on má rád mě, protože kdykoliv jsem jej požádal o rozhovor anebo o společné veřejné vystoupení (ponejvíce u nás, v Nostalgické myši v Šemanovicích u Kokořína) nikdy mě neodmítl, pokaždé byl nesmírně ochotný a vstřícný.
Ondřej Suchý: Faktor a Kopecký a schody do nebe
Koncem června roku 1997 mi přišel dopis:"Vážený pane Suchý, vzhledem k tomu, že Váš rozhlasový pořad pro "padesátníky" poslouchám téměř pravidelně, zaslechl jsem i Vaši výzvu padesátníkům, aby se ozval, kdo něco ví, co je s Jindřichem Faktorem. - Tak tedy nic moc, ale žiju..."
Ondřej Suchý: Chantal Poullain - naše milá Šantalka
Přijela na Kokořínsko v době, kdy zkoušela v Národním divadle roli kněžny v Jiráskově Lucerně. Všechny nás okouzlila. A co všechno jsme se dozvěděli! Tady jsou některé zajímavosti z jejího života - třeba jste to dosud nikde nečetli… KDY SLYŠELA POPRVÉ O ČESKOSLOVENSKU: „Jako dítě jsem milovala kreslené filmy a ty, které se mně líbily nejvíc, byly právě z Československa.“
Ondřej Suchý: Zuzana Princová, princezna z Paravanu
Před lety přišel do rozhlasu z Dánska e-mail v němž se jistá Zuzana Vasa /Vášová/ z Kodaně zajímala o pořad, který se jmenuje Padesátník a ve kterém – jak prý se dozvěděla od svých blízkých z Prahy – zazněla písnička v níž se zpívá že: „ Já mám doma bratra a ten je vám zatra – cený kluk…“ Ta písnička zněla kdysi v představení divadla Paravan a zpívala ji tam právě ona pisatelka. Tehdy se ještě jmenovala Zuzana Princová.
Vladimír Vondráček: Bajka o báječné manželce
Dva dávní spolužáci čtyřicátníci se náhodně setkali asi po dvaceti letech ve městě, kde jeden z nich celou dobu žil i pracoval. Druhý sem přijel na nějakou služební cestu a měl zamluvený pokoj v místním hotelu. Setkání bylo opravdu srdečné a znalec místních osvěžoven pozval přítele do jedné z nich, aby se při různých tekutinách lépe vzpomínalo. Jejich curricilum vitae bylo totiž naprosto rozličné. Zatímco host byl čerstvě potřetí rozvedený, domorodý hostitel byl čerstvý ženáč, který se teprve nedávno oženil poprvé. A tak samozřejmě bylo o čem povídat!
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (2) Den první
Na místě jsem tedy byl, ale žádná výhra to ještě nebyla. Nevěděl jsem, kam mám jít. Netušil jsem, jak se tam budu chovat, až to místo najdu a ani, kdo se mne tam ujme. Jenom jsem doufal, že se tam někde pro mne najde nějaký koutek, kde si budu moci konečně po třech dnech zout boty, že tam někde bude sprcha, ve které se zahřeju a zbavím potu a prachu, a hlavně nějaká postel, na které si budu moci konečně v klidu a pohodlí odpočinout. Kdo mi k tomu všemu ale dopomůže, nad tím jsem raději nepřemýšlel. Jedno jsem věděl jistě. Naděje, že se s mou znalostí těch několika anglických slov ve Francii s někým domluvím, je mizivá. A přece se to stalo.
Miroslav Sígl: Co se odehrávalo před 40 lety: červenec 1968 (2)
Před čtyřiceti lety se rodil u nás celospolečenský proces, provázený velkými změnami, pohybem, úsilím o nápravu chyb a nezákonností od února 1948, úpornou snahou o svobodu slova, demokracii a suverenitu naší země. Svou neoddělitelnou sílu a význam v tomto období mají tisk, rozhlas a televize – všechna média.
Antonín Suk: Vosy
Pod okny ložnice šéfa Vickovického polesí se usadila pěkně početná rodina vos. Silné hnízdo to bylo. Velice často některá z nich vlítla do místnosti a budila hrůzu. Pan fořt, chlap jako hora, dobrých sto dvacet kilo, žil v představě, že vosí ukousnutí by mohlo být jeho koncem. Když už drzost žlutočerných slídilek přesahovala všechny meze jeho tolerance, vydal příkaz: „Pane technik, udělají s těma potvorama něco!“
Josef Fousek: Existence duchů / Nejkrásnější den
Vážení přátelé, společně s Bohuslavem Balbínem se zamýšlím nad jazykem českým. Dovolte mi pár obyčejných slov. V dnešní hektické době koaličních a opozičních nomenklaturních leasingů, postgraduálně korespondujeme s privatizační kompetencí. Analytická transformace garantuje anorganickou pasivitu psychiatrické pofidérnosti.
Ivan Kraus: Francouzština pro cizince
Francouzština bývala vždy jazykem diplomatů, tedy těch, kteří řeknou vše, co mohou, aniž řeknou něco, co nesmějí. Tato tradice pronikla i do dnešního jazyka. Ne vše, co je řečeno, je tak míněno. Díky svým mnohaletým zkušenostem mohu zde uvést řadu příkladů. Génial – znamená v běžné řeči slušné. Génial, génial – dobré. Génial, génial, génial – velmi dobré.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (20) W.C.Fields
DODNES VYCHÁZEJÍ v Americe knížky, podepsané jeho jménem. Jsou to knížky o něm i knížky obsahující jeho výstupy, úvahy a jiné literární práce. WILLIAM CLAUDE FIELDS (1879—1946) byl kabaretní hvězdou již na počátku 20. století. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1915. Podobně jako u nás Vlastovi Burianovi, i W. C. Fieldsovi přinesl největší popularitu až zvukový film.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (8) Claude Monet
Francouzský malíř, zakládajícím členem impresionistů, ale ve stylu i tematice si zachoval individuální postoj. Monet usiluje podat zrakový dojem, jakým působí výsek krajiny v určité situaci, dané roční i denní dobou, to se snaží vyjádřit světlými barevnými tóny, nanášenými ve větších či menších skvrnách ve shodě s tvary věcí. Ve svých raných letech maloval zásadně v plenéru – začal i dokončil obraz venku před objektem. Často s tím bývaly veliké potíže – když bylo venku vlhko a větrno, musel stojan zatížit většími kameny a míchat barvy pod pláštěm.