Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně
Obyčejný činžovní dům v Košířích. Po vstupu do domu zaujmou zachované detaily, například ozdobné cedulky s označením pater; žádný suterén, ale souterrain. Zvonek. Zazvoním. Jak začít rozhovor s někým, kdo na celých dvacet roků opustil literaturu (rozhovor se konal v roce 1989), medituji, ještě než JINDŘIŠKA SMETANOVÁ otevře dveře.
Jiří Suchý: Pokojová květina
Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.
Pavel Pávek: Po stopách kapitána Exnera
Poutník s pohodlně nataženýma nohama v rozšlápnutých, prachem pokrytých kanadách sedí na dřevěné lavičce ve stínu rozlehlé koruny starého dubu. Líný proud široké řeky šuměl malý kousek od lavičky a jeho monotónní poklid narušovalo několik rychlých motorových člunů, které jakoby hrály na honěnou.
Ing. Miroslav Vrána – Jaroslav Volf: Sokol – to je víc než jen organizace, je to životní styl
Já si myslím, že ty spolky, a třeba i ty dřívější měly něco do sebe. Tam byly určité kolektivy lidí, kteří se znali – to je také velice pozitivní záležitost, protože ten kolektiv, když je dobře nastavený, tak funguje, prostě už i při řešení určitých životních problémů, už to, že si o nich popovídá – to je jasná věc. U Sokolů jsou tyto vztahy dodnes zakořeněné velice dobře. A pomoci kamarádovi, popřemýšlet o nejlepším způsobu a pak jej realizovat, to je velice motivující – tím více, že to není formální povinnost ale že je to kamarád.
Josef Fousek: Seniorské zamyšlení
Slovo senior vyznívá téměř cizokrajně. My v Česku říkáme: důchodce neboli penzista. Důvodem tohoto označení je: věk. Uplynulé roky, prožité šťastně, ve starostech, v lásce, se smůlou i štěstím, s nadějí, s nemocemi, v měnících se režimech, a pokaždé s obavami. Jistota ke slovu Život nepatří. Možná, že bychom byli s jistotou nešťastni, ačkoli po ní kolikráte toužíme.
Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)
Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.
Peter Závacký: Neprakta 88 – výtvarná pocta
Medzinárodná výstava, ktorou Český spolok v Košiciach v máji pripomenul priaznivcom kresleného humoru, ale i verejnosti, nedožité 88. narodeniny ikony českej karikatúry Jiřímu Winterovi–Nepraktovi (1924–2011). Aj preto výstava niesla symbolické nazvanie NEPRAKTA 88 – Výtvarná pocta. S menom Nepraktu je spojená plodná výtvarná aktivita reprezentujúca viac ako šesť desaťročí českého kresleného humoru, dnes bohužiaľ už ukončená a uzavretá, a v kontexte súčasného českého výtvarného umenia neprehliadnuteľná. Stál sa legendou i príkladom.
Ivana Šimánková: Režisér a ornitolog Ludvík MÜHLSTEIN oslavil narozeniny
"Poslyš, nechtěla bys k nám chodit do rozhlasového souboru?" oslovil mě předseda poroty recitační soutěže v Českém Krumlově poté,co jsem jsem se stala její absolutní vítězkou. "Ale já už tam stejně v pondělí jdu," odpověděla jsem sebevědomě z výšky svých 10 let. Rozesmál se upřímným, nakažlivým, klukovským smíchem. Takové bylo moje první setkání s vynikajícím hokejovým komentátorem, spisovatelem, rozhlasovým režisérem a ornitologem Ludvíkem Mühlsteinem.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (25)
Jak už říkal nesmrtelný Švejk, je dobře, když je někdo přímo odněkud! Znát své kořeny nikdy neškodí, i když se někdy hledají složitě. A tak tatínkovu stranu – tedy co se týče jeho předků - nemám vlastně zmapovánu vůbec. Na jeho rodiče si nevzpomínám, zato jeho sourozence, tedy tetičky a strýčky, jsme navštěvovali často.
Antonín Siuda: O rovnováze
Několik dnů před tím jsem sledoval od počátku do konce ruch kolem sýkorčího hnízda a byl to pro mne nenahraditelný letní zážitek. O něco později jsem pak spatřil, kterak jakýsi chlupatec útočí ze zálohy a dáví jedno z neopatrných mláďat. Bolelo mne z toho u srdce a dalo mi hodně přemáhání neplésti se do přírodního děje a nedurdit se na tu šelmu, která jednala podle své přirozenosti.
Radovan Lovčí: Abeceda etiky Kateřiny Samojské
Na sklonku minulé dekády obnovilo svoji činnost po mnohaleté odmlce Nakladatelství Unitaria, které vlastní Náboženská společnost českých unitářů (zkráceně nazývaná též Unitarií). Její zrod v v době první Čs. republiky inicioval kazatel, spisovatel a praktický psycholog dr. Norbert Fabián Čapek (3. 6. 1870, Radomyšl – 30. 10. 1942, Dachau). Osobně se znal s profesorem T. G. Masarykem, který mu poskytl jeden ze zásadních impulsů, jež ho nakonec dovedly k jejímu založení. Čapkova choť Marie a dcera Bohdana, angažované rovněž v Unitarii, se navíc staly historicky prvními ženami-duchovními v moderních českých dějinách.
Ludvík Klobása - Zdeněk Pošíval: Soudy, nikoliv poslední
Kdysi jsem napsal esej o tom, kterak se na nedělní snídani v Karlově studánce lázních podivovaly lázeňské sousedky u stolu, že mám na sobě sváteční oblek s kravatou a jedna z nich překvapeně prohlásila: „Propána, snad se nechystáte do kostela?“ Odpověděl jsem, že ano a že odjíždím na bohoslužbu do Bruntálu. „Božínku můj!“ spráskla ruce druhá paní a s neobyčejně zklamaným a trochu i znechuceným povzdechem dodala: „A vypadal jste tak inteligentně!“
Ivo Fencl: Gilbert Keith Chesterton zemřel před 75 lety
Zjara uplynulo tři čtvrtě století od smrti Gilberta K. Chestertona. Nejlepší českou monografii o něm vydal roku 2008 spolupracovník Lidových novin Jana Lukavec (nar. 1977) pod titulem Fanatik, prorok či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti. Tato jenom na první pohled náročná knížka má 260 stran a podívejme se pro dnešek na Chestertona právě jejím prostřednictvím…
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (4)
Jel jsem si ho taky prohlédnout. V autobusu jsem měl slevu. Vždyť už ho viděli všichni z Tumlovic. Tedy, mimo mě a starýho Maška, kterej má dřevěnou nohu a bojí se toho pohyblivýho schodiště. Bejval bych do tý Prahy nejel, protože si nechci nic koupit - a taky jsem neměl tušení, kde ten velkej obchodní dům je, ale Mařka Šafránková se v hospodě chlubila, že na ty schody, co samy jedou, skočila a jenom dvakrát upadla.