Radovan Lovčí: Abeceda etiky Kateřiny Samojské

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Na sklonku minulé dekády obnovilo svoji činnost po mnohaleté odmlce Nakladatelství Unitaria, které vlastní Náboženská společnost českých unitářů (zkráceně nazývaná též Unitarií). Její zrod v v době první Čs. republiky inicioval kazatel, spisovatel a praktický psycholog dr. Norbert Fabián Čapek (3. 6. 1870, Radomyšl – 30. 10. 1942, Dachau). Osobně se znal s profesorem T. G. Masarykem, který mu poskytl jeden ze zásadních impulsů, jež ho nakonec dovedly k jejímu založení. Čapkova choť Marie a dcera Bohdana, angažované rovněž v Unitarii, se navíc staly historicky prvními ženami-duchovními v moderních českých dějinách. To budiž zmíněno na vysvětlenou, aby byl čtenář stručně uveden do souvislostí. Dalších informací se již pro korektnost zdržuji, aby naopak nenabyl dojmu, že si na stránkách Pozitivních novin dovoluji propagovat jednu náboženskou společnost a její ideje na úkor těch ostatních.

Podstatné je, že Nakladatelství Unitaria kromě spisů ryze duchovní a teologické povahy vydalo také několik knih, jež jsou určeny širšímu publiku, a nejen nábožensky založenému, a které mohou zaujmout i osoby mající blízko k hodnotám humanismu, ochrany lidských práv či praktikované ekologie. Do oblasti „ekologie ducha“ lze zařadit především knihu „Abeceda etiky“ od dr. Kateřiny Samojské, původním vzděláním historičky umění, jež se však již po řadu let zabývá na půdě pražské Unitarie rovněž prací s malými dětmi. Právě těm a jejich rodičům je knížka primárně určena.

Malý čtenář zde nenajde teologické poučky ani transcendentní úvahy přizpůsobené dětskému věku. Dle slov redaktorky uvedeného titulu dr. Kolajové Ledererové je „smyslem této knihy (…) uvést děti do světa etiky, a to pomocí krátkých povídek, ilustrací a shrnujících veršíků. Každé písmeno v abecedě zde zastupuje jeden pojem z oblasti společenského chování, který je vzápětí dětskému čtenáři přiblížen prostřednictvím krátkého příběhu, někdy vtipného, jindy z říše dětské fantazie. Milými hrdiny téměř všech povídek jsou děti a také nejrůznější živočichové – od přátelských domácích kočiček až po třeba trošku nafoukanou zubatku patagonskou.“

Publikace dr. Samojské, čítající 105 stran a doplněná předmluvou dětské psycholožky dr. Jaroslavy Ditrichové, byla vydána v pevné vazbě, s plnobarevnou obálkou a vkusnými a zároveň vtipnými ilustracemi plzeňského výtvarníka Libora Žižky. (Dle tiráže se tak oficiálně stalo v roce 2011, z technických důvodů však byl tisk realizován až během roku letošního). Lze ji využít jako pomůcku při výuce etiky na základní škole a svým dětem ji může pořídit i kterýkoli rodič, jenž si uvědomuje, že praktikovaná etika je základem dobře fungujících mezilidských vztahů, že k etickému jednání je třeba vést každého člověka již od raného dětství a že i současná krize, v níž se nalézá naše společnost, není primárně krizí politicko-ekonomickou, nýbrž etickou, od které se odvíjí vše ostatní.

„Abeceda etiky“ svou obsahovou strukturou nestaví na biblickém základě či desateru (ani jej ovšem nepopírá), její záběr je širší. Snaží se zobecnit určité pojmy bez ohledu na to, zda je její čtenář křesťan, muslim, žid anebo úplný ateista, a právě to ji činí přístupnou různorodému publiku. Relativní nevýhodou je oproti tomu bohužel fakt, že Nakladatelství Unitaria není vybaveno rozsáhlými distribučními kanály a z pochopitelných ekonomických příčin není ani postaveno na ryze komerční bázi (skromnou a různě dotovanou ediční činnost doposud řeší jedna redaktorka na částečný úvazek), proto lze knihu zakoupit především prostřednictvím internetových stránek Unitarie či přímo v některém z jejích sídel a dále ve vybraných kamenných a internetových knihkupectvích, s nimiž se dosud podařilo navázat bližší spolupráci.

Dvě ukázky z knihy „Abecedy etiky“

E – empatie (vcítění)

Vždycky když Tomášek přijel do zoologické zahrady, ihned utíkal za svým nejoblíbenějším zvířetem – opičákem Maulím, který ho pokaždé rozesmál tím, jak se divoce houpal na lanech, jež porůznu visely ve výběhu, přeskakoval z jedné houpačky na druhou a hlasitě přitom pokřikoval. Ale dneska seděl Maulí v koutě pavilonu, skleslý a osamělý, neměl nikoho, s kým by si hrál. Orangutan Maulí byl strašně smutný, protože jeho kamarádka opička Olga byla nemocná a musela na čas zůstat v zoologické nemocnici. Tomášek se uměl do Maulího vcítit. Uměl si představit, jak moc je Maulí smutný a proč se cítí tolik osaměle. A tak se Tomášek rozhodl strávit s Maulím celé odpoledne, dokud zoologickou zahradu nezavřou.

Druhý den, když se Tomášek vrátil, aby Maulího zase navštívil, řekl mu ošetřovatel orangutanů, že se to s Maulím o mnoho zlepšilo, že se cítí lépe, protože s ním Tomášek strávil spoustu času a dělal mu společnost, zatímco se jeho kamarádka Olga zotavuje z nemoci. Tomášek byl moc rád, že mohl svému kamarádovi zlepšit náladu. Od té doby navštěvoval Maulího denně tak dlouho, dokud se opička Olga neuzdravila.

Když je tvůj kamarád šťastný či smutný, můžeš projevit svou empatii, své vcítění, tím, že s ním strávíš čas a vybídneš ho, aby ti o své radosti či smutku pověděl. Když bude radostný, budeš se s ním také radovat, a když bude smutný, budeš si s ním hrát, aby na svůj smutek zapomněl, protože v tobě objeví dobrého a věrného přítele.

Dnes ti není, jak se mi zdá,
ani trochu do skoku.
Sedíš tiše, smutně koukáš,
a máš slzu na oku.

Dovol, já si sednu k tobě
a vezmu tě za ruku.
Budu s tebou mlčky sedět,
když ti bude do breku.

Anebo si budem´ zpívat,
budu prostě s tebou rád.
Dám ti na to záruku –
jsem tvůj kamarád.

G – galantnost

Maminka čte každý večer Dominikovi pohádky. A dnes se na ně Dominik obzvlášť těší, dostal totiž ke svým devátým narozeninám novou knížku, Pohádky ze starých hradů a zámků. Dominik si rychle vyčistil zuby a už čeká, vzorně přikrytý až k bradě, až si maminka přisedne a začne číst. Začátek příběhu se odehrává v královské síni, kam se na ples pořádaný na počest princezny sjíždí galantní rytíři, kteří se ucházejí o její ruku. „Maminko, co je to galantní?“ přerušil maminku Dominik. Maminka se zamyslela: „Galantní je člověk, který se k ostatním lidem chová pozorně a uctivě, pomůže třeba mamince vzít tašku s nákupem, pustí děvče první do dveří a tak. Rozumíš tomu?“ „Jo.“ kývá Dominik a než maminka dočte stránku, už hluboce spí.

Ovšem na pohádku z nové knížky nezapomněl. Když se spolužačce Klárce za pár dní nato ve třídě před výtvarnou výchovou rozsypaly pastelky, pomohl jí je sesbírat. A na tréninku při tenise nechal jako první odehrát zápas kluky ze sousední vesnice, protože jinak by jim ujel autobus a oni by museli hodinu čekat na další.

Maminka si všímá, že se s jejím kloučkem stala nějaká změna. Je najednou tak nějak... hodnější? „Dominiku, copak se děje, ty jsi ve škole něco provedl, že se teď tak snažíš být hodný? Nebo mě pomalu připravuješ na to, že budeš chtít něco koupit?“ Maminka se pokouší přijít té náhlé proměně na kloub. „Ne, ne, mami.“ dotčeně odporuje malý rošťák. „Ale rozhodl jsem se být galantní. Až budu velký, chci si totiž taky vzít za ženu krásnou princeznu se zlatými vlasy; takovou, jakou mám v té nové knížce pohádek. Víš, tu, kterou si mohl vzít ten nejlepší z rytířů!“ vysvětluje rozumbrada Dominik. Maminka se naoko tváří vážně a chápavě přikyvuje, ale v duchu se směje, co že to ten hoch zase vymyslel. Ovšem ve skutečnosti je hlavně moc ráda, že má syna, kterému záleží na dobrém chování. A kdo ví – třeba mu to jednou opravdu pomůže získat srdce nějaké milé a hezké slečny.

Že rytíři vymřeli?
To je jenom zdání!
Podívej se okolo –
jsou i dneska k mání.

Jenom už dnes nenosí
meč, zbroj značné tíhy,
schovali se do kluků,
co čtou správné knihy!

Kromě „Abecedy etiky“ vydalo dané nakladatelství a s ním spolupracující organizace v posledních třech letech pro širší veřejnost další tituly. Zmiňme mimo jiné knihu Petra Samojského s názvem „Krajina jako duchovní dědictví“, která je souborem několika zamyšlení o významu krajiny pro život člověka v 21. století. V letošním roce byl dále vydán sborník příspěvků s názvem „Vnímání krajiny“, do něhož přispěli mimo jiné kulturní historička Dagmar Blümlová, filozof a geolog Václav Cílek, filozofka Anna Hogenová či architekt Michal Kohout. U příležitosti 150. výročí úmrtí amerického básníka a transcendentalisty Henry Davida Thoreaua (12.7.1817–6.5.1872) pak vyšel zajímavý výběr Thoreauových básní s názvem „Esence života“, jehož překladatelkou je Lenka Štěpáníková. Na vydání těchto publikací a na ně navázané akce laskavě poskytlo svůj grant Ministerstvo kultury České republiky.

V prosinci minulého roku také spatřilo světlo světa nové vydání životopisu Rev. Olympie Brownové z pera autora tohoto článku. K americké univerzalistické církvi náležející O. Brownová byla jednou z historicky prvních farářek ve světových dějinách, přičemž čtenář (či čtenářka, neboť ze strany čtenářek lze logicky očekávat vyšší zájem) se na příkladu jejího života může dozvědět, s jakými osobitými peripetiemi se v západním světě střetávaly ženy, které se rozhodly nárokovat si stejné společenské a právní postavení, jaké přináleželo po dlouhou dobu pouze a výlučně mužům…

foto a ilustrace: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 07. 2012.