Renata Šindelářová: Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde
Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán? V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Kristýna Loužecká: Třináctý herecký workshop pro mládež v Hrubšicích
„Divadlo žije!“ To jsou velmi pravdivá slova, která si můžete vyzkoušet na vlastní kůži v malebném zámečku na Jižní Moravě, kousek od Ivančic jménem Hrubšice. Vděčíme za to paní Mgr. Jessice Horváthové, která je pořadatelkou tohoto hereckého workshopu pro mládež. Letos se již po třinácté podařilo vynikajícím lektorům a účastníkům dát dohromady další (dokonce dvě) představení. První část, poezii, realizovanou inspirativním režisérem panem Jaroslavem Víznerem a druhou část, divadelní hru, pod vedením grandiózní osobnosti paní Evy Reiterové-Synkové.
Věra Ludíková: Posílám dál slova vyslyšivá
Být básníkem je podle vás posláním, shodou náhod, nebo to člověk jednou objeví ve svých genech a pak se z toho už nemůže vymotat? Jestliže v sobě objevíme nadání, jež je vlastně jakousi Milostí, měli bychom cítit povinnost využít ho ve prospěch jiných, povzbuzovat hledající a tápající.
Kristýna Loužecká: Divadelní soubor Slunečnice uvádí hru F. R. Čecha Dívčí válka
Hned na začátku bych chtěla vyjádřit svou upřímnou pokoru a úctu všem žijícím i zesnulým režisérům, protože jejich řemeslo je velmi složitá ale zároveň tak úžasně nabíjející činnost, kterou je potřeba pěstovat. A pro mne se naskytla příležitost si ji vyzkoušet. Jak se jenom může pubescent ocitnout v pozici režiséra? To je asi první otázka, kterou si položíte na samém začátku tohoto povídání.
Jitka Dolejšová: Otevřené dveře i srdce
Dům služeb je centrum, které poskytuje speciální služby nevidomým a slabozrakým. V pěti patrech tu najdete speciální učebny, odborná pracoviště i klubové prostory, ve kterých se nevidomí učí dovednosti, které jsou nezbytné k jejich plnohodnotnému životu. Přijměte moje pozvání na prohlídku... Vchod do domu označuje akustický maják.
Proč Turci nejsou obézní
Říká se, že Turecko je země dvou světů, spojnicí dvou kontinentů a kultur. Jak jsem tak seděla v letadle, i já jsem si říkala, že na tom určitě něco bude. Nedomnívala jsem se, že turecké obyvatelstvo chodí po hlavě ...
J.Moosová–J.Dolejšová: O červeném srdci, modrém hrnku – a taky o světě
Půjdete-li z pražského Karlova náměstí Žitnou ulicí, objevíte po levé straně dům číslo 23. Zde je DVOJÍ SVĚT. DVOJÍ SVĚT je polyfunkční centrum. Obchod, galerie, v budoucnu přibude možná i dílna, klub. Místo pro kulturní pořady, terapii i obyčejná setkávání. V malém útulném krámku se prodávají výrobky, které byly vytvořeny v chráněných dílnách lidmi, kteří to mají v životě trochu těžší.
Vladimír Vondráček: Lanzarote
Lanzarote není název nového speciálního prostředku na praní červeného prádla, jak by se na první pohled či poslech zdálo, ale název nejsevernějšího z Kanárských ostrovů. Různé cestovní bedekry představují tento ostrov jako Země ohně a vody. Přiznám se, že i nás tento slogan nalákal a rozhodli jsme se, že to musíme vidět a jednou začátkem října jsme se tam s manželkou rozletěli.
Favorité Zdislava Wegnera
Povídky pana Buňaty se mi líbí. Vypráví o věcech kolem trochu jinak než jiní autoři. Nemohl jsem na to přijít, v čem je ta jinakost. Až jsem si přečetl závěrečný text paní Heinové. A pak jsem se vrátil k těm povídkám ještě jednou ...
Jiří Suchý: Volba povolání
Jestliže vám nadešel čas, kdy se máte pomalu rozhodnout pro své budoucí povolání, nečtěte raději další řádky. Zamotalo by vám to hlavu. Chci zde totiž vylíčit, čím vším jsem chtěl být, čím jsem byl, čím jsem a čím budu. Jestliže však si chcete moje vyprávění přečíst přes toto varování, berte ho, prosím, spíš jako odstrašující příklad.
Josef Krám: Rozhovor s Václavou Roklovou o Rudolfu Roklovi
A Rudolf hrál dál, miloval potlesk svých posluchačů, kterým rozdával radost. Nikdo, ani on sám ale netušil, jak málo života mu zbývá. Svého milovaného Rachmaninova si zahrál na výročním koncertu Jitky Zelenkové a těšil se, že bude doprovázel Karla Gotta na jeho delším turné. Poslední vánoční CD disk dokončoval 2. září v Bratislavě. Muzikanti chtěli natáčení přerušit, aby si odpočinul, ale on je „dotlačil“ k jeho dokončení - tři týdny před smrtí.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (19)
♦ Politické strany se nemohou zrušit, neboť by stoupl počet nezaměstnaných. Rekvalifikace u politiků je neuskutečnitelná. ♦ Nespílej žádné škole, i kdyby byla nespravedlivá. Odnášíš si z ní poučení, abys nevěřil každému, kdo o spravedlnosti mluví. ♦ Zůstat uprostřed této společnosti nad věcí, je jednoduchá věc. Buď musíš být mrtvý, nebo v bezvědomí.
Ivo Fencl: Rychlé šípy v přestrojení
Rády se přestrojují děti. Milují karnevaly, maškarní plesy, hry s převleky. Taky Foglarovy Rychlé šípy vytěžili něco z téhle nevinné zábavy, nicméně to mělo hranici. Z pochopitelných důvodů. Tvůrci kresleného vyprávění přece své hrdiny chtěli mít přehledně rozlišené. Pokud možno v celém spektru barev, jak by řekl už Isaac Newton, objevitel barevného spektra, i když pravda, vlastně tady kráčí akorát o čtyři barvy (bílou, žlutou, modrou a červenou).
Josef Fousek: Zemský ráj to na pohled / Sádropapírová hlava
Přišel včas, oblečen poněkud archaicky, ale nikdo na něm nepoznal, že je stár přes dva tisíce let. V baru Escaddo si ho nikdo nepovšiml. Jen jedna studentka říkala své kamarádce: „Hele, ten děda vypadá jako hippie.“ Objednal jsem láhev frankovky a praotec Čech se rozpovídal: „Původně jsem s tlupou svých Slovanů mířil na Východ, ale udělal jsem si výron v levém kotníku.