Josef Krám: O Rychnovácích, co unesli válečnou loď
5. října 2007 to bylo 90 let, kdy dva Češi unesli spolu s pěti Jihoslovany Francescem Donatem, Petarem Gvozdičem, Josefem Pencakem, Leopoldem Turšičem a Dušanem Jeriničem torpédový člun Tb 11 (Torpedenboot) rakousko-uherské armádě ze základny Šibenik na území dnešního Chorvatska. Ti dva Češi byli Bohumil Brkl a Bohumír Petrla a oba byli pochováni na rychnovském hřbitově.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (6)
V sezóně 1960-61 jsme uvedli dvě premiéry. Ta hlavní se jmenovala Taková ztráta krve - název byl poněkud odvozen od Kohoutovy Takové lásky. Premiéra se konala 12. října 1960. Co k ní říci? Snad, že při psaní jsem pocítil tak trochu to, co pocítili V & W, když po slavné Vestpocketce začali psát svou Smoking revue a věděli, že zavděčit se publiku, zhýčkanému úspěchem první hry, nebude snadné.
František Schwarzenberg: O VLTAVSKÉM ÚDOLÍ
Mým domovem je údolí Vltavy. Tam jsem vyrůstal. Tam bylo na světě nejkrásněji. Vždyť tam také znám každý kámen a každý strom, každou peřej i mělčinu. Vím dosud, jak široká jsou vrata každého jednotlivého jezu a vím, o kolik stoupla voda, když je zatopena „navigace“. Znám všechny mlýny na řece i na jejích přítocích, znám plazy a vím, jaké dříví se odkud plavilo.
Josef Fousek: Mobil / Slušný řidič
Jel jsem metrem z Dejvic k Muzeu. V budově Českého rozhlasu jsem měl namlouvat Rychlé šípy pana Foglara pro kazety. Najednou se ozvalo zakňučení mobilu. Vzápětí se poblíž mne ozval vzteklý hlas: „Slyším! Čtrnáct hektarů! Na to seč vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zařídím!
Miloš Ondrášek: Mimóza a jeho blahorodí blahovičník
Typickým australským stromem je ale blahovičník, bylo jich popsáno 450 druhů a nespočet druhů a forem. Anglosaská botanika nazvala strom, jehož okvětní lístky zůstávají pevně uzavřeny i po dobu květu, ukalyptem, toto slovo převzaly i jiné jazyky. V řečtině jsme se blahé paměti učívali, že eu znamená dobře a kalypto skrývám, zatajuji.
Peter Závacký: Ondrej Suchý ako ho nepoznáme
Jeho akurátna, čistá a istá úsporná obrysová kresba bez šrafovania, definujúca už len náznakom nádychom absolútnu podobizeň portrétovaného, zmyselná irónia pohľadu a precítenie nevšedného portrétneho majstrovstva mu umožňuje vytvárať groteskné a súčasne aj umelecký presvedčivé podoby portrétovaných. Za takmer pol storočia, čo ich kreslí, vytvoril vzácnu kroniku tvári známych i menej známych osobností českej umeleckej histórie - od Buriana, Beka, Libíčka, Hermanovú, Horníčka, Dvořáka až po po Adolfa Borna.
Srdce a sláva
On se narodil jako jediné dítě sicilského hasiče Anthonyho Martina Sinatry 12.12.1915. Ona - Pařížanka Édith Giovanna Gassionová, přišla na svět jen o týden později, přesně 19.prosince téhož roku. Frank Sinatra, pilný žák svého idolu ...
Miroslav Sígl: Karlínská „akáda“ to je naše mládí…(2)
Ke studiu na Obchodní akademii v Praze-Karlíně (OAK) jsme nastupovali ve školním roce 1940/41, tedy před 70 lety. Bylo nás 46 ve třídě, jak už jsem psal v předchozím článku (Pozitivní noviny, 2. 9. 2010). CO JSME SE DOZVĚDĚLI o historii naší školy? První českou obchodní školou ještě v Rakousko-Uhersku byla Českoslovanská obchodní akademie v Praze, Resslova ulice, založená v roce 1892.
Hudební festival Beautiful Days 2006 (1)
Jakýsi člověk mne zavolal. Mně neznámého jména. Na mobilní telefon. Jeden teplý červencový den. Blahopřál mi k výhře. Prý jsem správně tipoval počet návštěvníků koncertního turné skupiny Divokej Bill. Ano, byl jsem na jaře na jejich koncertu v Písku. A že prý jsem vyhrál vstupenku na hudební festival. Na festival Beautiful Days. Srpen 2006 v jižní Anglii. A také letenky a odvoz z letiště na místo festivalu.
Pavlína Jůnová – Milan Turek: Obrázky z jizerské chalupy
„Dělá mi radost, když má zákazník a budoucí majitel mé produkce z obrázků hřejivý pocit…“ otevírá pohled do svých myšlenek energická mladá žena, která ani jiná být nemůže, protože žije již řadu let téměř v nejvyšších partiích Jizerských hor – Horním Maxově, místě, kterému se říká Sedmidomí. Lidová umělkyně Pavlína Jůnová, vytvářející podmalby na skle, obývá v drsném prostředí hor vlastnoručně vybudovaný domov, horskou chalupu u silničky, spojující Horní Maxov s Karlovem, podobně jako kdysi prapůvodní obyvatelé v sedmnáctém století.
Milan Turek: Karolina Světlá - královna Ještědu
Kraj se však může pochlubit turistkou, v Evropě historiky hodnocenou jako spisovatelku, která nemá konkurentku - Karolinou Světlou. Dokonale poznala kraj, chodila nejen po vesnicích a pomáhala lidem, šířila osvětu, bojovala za české školy spolu s dr. Václavem Šamánkem, ale konala i dlouhé vycházky do hor. Vynikající manažerka a politička svou literární tvorbou a svým stylem života evidentně inspirovala k organizované turistice nejen Vojtěcha Náprstku (který ji před založením Klubu českých turistů navštívil ve Světlé), ale i další Pražany.
Zdeněk Wachfaitl: Den s malířem Vojtkem v plenéru na Pohansku
Ve čtvrtek 21. června 2012 jsem se na pozvání zúčastnil Vernisáže výstavy Břeclav v obrazech pořádané v Galerii 99 manželů Antonína a Jitky Vojtkových. S panem malířem Antonínem Vojtkem jsem se v následující den, v pátek 22. června, vypravil do plenéru v oblasti zámečku Pohansko. Pan Vojtek maloval a nacházel své pozice v krajině a zachycoval skicami a kresbami vše, čím tato část přírody promlouvá.
Michal Dlouhý: Alto na stopě
V pátek 30. listopadu 1934 časně ráno se rozezvučel v kanceláři pátrací stanice telefon. Četnická stanice Urmín žádala o vyslání služebního psa k případu pokusu vloupání do bytu vdovy Vilmy Drábekové v Cabaj-Čáporu. Stopy pachatelů byly četnictvem zajištěny před poškozením. Na místo vyrazil služební automobil pátrací stanice řízený strážmistrem Tomkem. Osádku tvořili strážmistr Votruba s Altem.
Jiří Vlastník: Člun plný humoru, o psu nemluvě
„Buďme ješitní, ne však na své kalhoty nebo vlasy, nýbrž na svá srdce, na své ruce, na pravdu, čistotu, ušlechtilost“. Dělávám to tak pravidelně na počátku léta či v případě, kdy se bolestivě ozve krční páteř. Zcela nahodile pak otevírám tu útlou knížku a už bůhví po kolikáté čtu o tom, jak Harris zpívá komické písně, či jaká směšná příhoda se stala Jiřího otci.