Július Pataky: Dalajlama, Havel a reflexní terapie
Bývalý prezident České republiky Václav Havel navštívil Jeho Svatost Dalajlamu v jeho lhasském sídle v Tibetu. Řeč přišla, mimo jiné, i na otázky zdraví a jak si ho dobře udržet po šedesátce. Shodli se na tom, že nejvhodnější metodou k tomu je reflexní terapie, a nejlépe jedna z jejích forem: bosá chůze. Začali tedy běhat bosi po parcích paláce, až to Václav Havel trošku přehnal a v nártu mu něco ruplo.
Miroslav Sígl: Bude jí už třicet let
V roce 1982 se vyčlenila z muziky souboru Chorea Bohemica skupina muzikantů, která pod vedením Jiřího Pospíšila (říkávali jsme mu „Ica“) začala samostatně vystupovat. Velmi často spolupracovala s různými tanečními skupinami, jakými byly například soubory Beseda, Kytice, Mateník, Bufo nebo Moták. V roce 2004 převzal po Jiřím Pospíšilovi vedení muziky flétnista a zpěvák Jakub Sršeň a dnes muziku od prvních houslí řídí Růžena Sršňová.
Milan Lasica: Zlodejina sa rozmohla nevídaným spôsobom.
V kradnutí sme sa dostali doteraz najďalej v našich dejinách. Niežeby sme v tom boli sami, veľmi zručne sa kradne aj v okolitých krajinách, aj v iných svetadieloch, ale vzhľadom na veľkosť našej krajinky a pomerne malý počet obyvateľov sa naozaj nemáme za čo hanbiť. Jediný problém vidím v tom, že za kradnutie sa nevyznamenáva, dokonca tí, čo kradnú, sa tým neradi chvália, niektorí to aj taja, alebo aspoň tutlajú.
Antonín Siuda: Přítel strom
Někdo má kočku, někdo psa nebo jiné přítulné domácí zvíře. Útěšné lidské přilnutí k jinému živému tvoru má mnoho podob. Jsme příkladem, že to nemusí být toliko živočich, k němuž se přichylujeme, hledajíce příjemné a rovnovážné emoce, neboť tvorem našeho životního přimknutí je strom.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (15)
Často si stěžujeme, že je pro nás příliš těžká angličtina, protože se téměř všechny samohlásky vyslovují jinak, než se píší. A navíc v různých případech různě! A přitom si vůbec neuvědomujeme, že i my si kdejaké slovo také vyslovujeme jinak, než je psáno. V češtině jde ale spíše naopak o souhlásky, které většinou z nedbalé výslovnosti znějí jinak.
Legenda českého swingu
Jméno JIŘÍ TRAXLER je nerozlučně spjato s českou jazzovou a taneční hudbou 30. a 40. let minulého století a setkáváme se s ním na mnoha reedicích nahrávek z oněch let. Nyní ovšem vydává František Rychtařík ve spolupráci s Radioservisem album, které je věnováno výhradně tomuto pánovi, který žije již více než 55 let v Kanadě a před několika dny oslavil neuvěřitelných 95 let.
Antonín Siuda: Zamřížovaná planeta
Před málem třiceti lety jsem se přestěhoval na polosamotu do Jeseníků. Mír a klid a sousedské vztahy s přírodou a její florou a faunou. Mloci a hadi na zápraží, vysoká u plotu. Ptáci, které městští znají jen z knih, na stromech a v keřích v okolí. A ticho bez hranic. Jen přírodní zvuky – hromové hrozby blesků a vítr.
Vladimír Kulíček: Úvaha o slovech plevelných (v mírně archaickém duchu)
Plevel a býlí bují, jak známo, v místech nezušlechtěných, na skládkách, lidmi opomenutých místech, nekultivovaných bývalých polích a lukách. Občas se vyskytnou též na obdělávaných místech a plochách, avšak v míře vcelku zanedbatelné, která skýtá možnost v době brzké vše napraviti. Nejinak je tomu v mluvě mateřské, neboť i zde je třeba dbáti s úsilím nemalým na to, aby se nám jazykový plevel nerozmnožil natolik, že by pokryl v míře nebývalé pole zorané.
Ondřej Suchý: Dáša Cortésová vzpomíná na Bipa
V sobotu 22. září večer zemřel v Paříži ve věku 84 let slavný francouzský mim Marcel Marceau, kterého poznal celý svět jako lyrického klauna jménem Bip. Postavu Bipa vytvořil Marceau v roce 1947. O devět let později, v roce 1956, se s Marceauem-Bipem poprvé setkává v Paříži náš Ladislav Fialka, který přejímá do svého repertoáru některá jeho pantomimická čísla. Z téhle známosti se později stává mnohaleté přátelství.
Touha po Africe (3/3)
Jedeme Tanzanií. Před pár lety jsem vystoupila na Kilimanjaro, nejvyšší horu Afriky. Ráda bych se s ní letos rozloučila alespoň pohledem zdola, ale štěstí mi nepřeje, zůstává tajemně v mlze. Kromě ní nás v Tanzanii už nic nedrží ...
Alena Heinová: Chuť dneška a zítřka…?
V pondělním večerním zpravodajství Televize Nova ( 18.února 2008) jsme mohli vidět další přehlídku lidské tuposti a krutosti. Záběry z jatek v USA, kde zaměstnanci nemocné a zraněné krávy, které se nemohly postavit na nohy, „povzbuzovali“ ranami, bodáním do očí, kopanci a najížděním auta na týrané zvíře.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (1)
Dnešní gurmán podle těch Karlových receptů musí umět dusit, péci, grilovat, pomaloučku vařit - například ono francouzské „mijoté“. A tak poznával tajnosti asijské kuchyně, přípravu tuleního masa podle eskymáckých norem, ale také dobu žvýkání betelu, když se měl připravit opojný nápoj, jaký pijí v Burundě. Nedělal rozdílu mezi sojovou omáčkou ze Sečuánu či prokapitalistickou z Tchan-wanu.
Josef Čermák: Robert Clegg Austin - 45
Robert (jeho otec, James William Austin - znám pod sympatickým přízviskem "Bunny" - byl právníkem, který pracoval v týmu státního zástupce v trestním řízení proti později odsouzenému poslednímu popravenému zločinci v Kanadě) začal svoji akademickou kariéru na Carleton University (B.A.-1987) a pokračoval na University of Toronto (M.A.- 1991, Ph.Dr.- 1998).
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem se stal pánem z NATO
Osloven vydavatelem Pozitivních novin, odvážil jsem se po delší době pohnout s množstvím svých mlčících rukopisů. Mám jich v jedné polici asi dva metry, ale když pan Loužecký projevil zájem o konkretní téma - úroveň médií ve světě a u nás, věděl jsem, kam sáhnout. Otevřel jsem dva modré svazky rukopisu, čítající 344 stran, a ovanuly mě pocity, po šestnácti letech téměř zapomenuté.