Jiří Suchý: Chvála povrchnosti
Vždycky mě zajímalo všechno to, co plynulo okolo mne: historie, mračna, hvězdy, dívky, hudba, fámy, svatojánské mušky a vlastně všechno, z čeho se skládá život. Rád o tom povídám, přemýšlím a píšu a rád kloužu po povrchu toho všeho: po povrchu historie, mračen, hvězd i dívek. Baví mě zlehka se dotýkat všech těchto darů života. Do hlubších rozborů se však nepouštím. Jen ne žádnou hloubku!
Jitka Vykopalová: Jiří Všetečka jubilující
Nejen zdatný „chodec“, ale i výtečný tanečník a samozřejmě uznávaný a oceňovaný fotograf. Především ale milý a usměvavý člověk se smyslem pro krásu, humor a radost ze života oslavil dne 12. října 2007 své jubileum 70 let. Pozitivní noviny přejí jubilantovi pevné zdraví, životní pohodu a ještě dlouhou tvůrčí kariéru s množstvím zajímavých a krásných fotografií pro potěchu svou, ale i pro potěchu nás, jeho obdivovatelů.
Blanka Kubešová: Zima v Praze (2/2)
V těch listopadových dnech se událo ještě všelicos (kupříkladu vcelku pokojná demonstrace 17. listopadu na Můstku a u sv. Václava) a ještě víc se toho přetřáslo v bulváru (jako třeba svatba Jiřího Paroubka v hotelu bývalého spolupracovníka STB na výročí Sametové revoluce ověnčená transparenty typu Kráska a Zvíře).
Gracián Svačina: Zámeček se dostal až k princezně!
Princezna Anna je na návštěvě ČR. Za svůj pobyt již stihla navštívit Velkou Pardubickou, poznat pražský hrad a také zámeček Lány, kde 15. října měla na programu představení projektů nadačního fondu Václava a Livie Klausových. Nadační fond pomáhá i časopisu Zámeček, který je pro dětské domovy v ČR zcela zdarma a plně zaplněn příspěvky od dětí. Toto nejvíce princeznu zaujalo.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (14)
Znovu za deště balíme mokrý stan a jedeme kolem pěkných vodopádů (největším je kaskádovitý Tvindefossen) do Vossu, ve kterém se nachází netypický kamenný chrám s osmibokou věží a dřevěnou střechou. Kostel byl postaven roku 1270 a v jeho interiéru si mohou návštěvníci prohlédnout bohatou řezbářskou výzdobu. Nejstarší památkou je kříž sv. Olava, který pochází z 11. století.
Michal Dlouhý: Dvojnásobný šampion
Dne 25. dubna 1932 navštívil Pyšely plukovník Josef Ježek z ministerstva vnitra, mimo jiné člen výboru Sportovního klubu pro policejní a ušlechtilé psy, a přednesl účastníkům kursu přednášku na téma "Vycvičený pes k účelům policejním a jeho použití v životě občanském a ve službě bezpečnostní", kterou si všichni se zájmem vyslechli. Tento neúnavný budovatel pátrací služby u četnictva a milovník psů si nenechal ujít možnost navštívit každý výcvikový kurs a osobně se přesvědčit o úrovni výcviku služebních psů. Na památku se účastníci kursu a jejich instruktoři vyfotografovali spolu s plukovníkem Ježkem.
Jiří Melíšek - Zdeněk Pošíval: Spisovatel nejenom duší...
»Jiří Melišek (1932), absolvent oboru dramaturgie na FAMU, (Filmová fakulta Akademie múzických umění), po dokončení studia pracoval v Redakci zábavy v Československém rozhlase. Po roce 1968 se živil jako scenárista. Podílel se celkem na šesti celovečerních filmech, z nichž nejznámější je zřejmě Lipského snímek Ať žijí duchové. Z televizní tvorby pro děti byly nejpopulárnější seriály Robot Emil a Robot Emílek, z devadesátých let si pamatujeme seriál Slavné historky zbojnické.«
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (23)
Slunce v ten den 9. září 2001, neskrblilo. Myslel jsem na vnuka Pepíčka, měl dnes narozeniny. Čtrnáct let. Tam někde tisíce kilometrů od řeky Delaware, do které se vpíjelo slunce, v Rozdělově, seděli asi u dortu, pili kokakolu a možná, že si vzpomněli na dědečka s toulavými botami. Mlčeli jsme s tichou nostalgií na hřbitůvku u pomníčku Zane Greye. Hltal jsem v mládí jeho dobrodružné romány, v době, kdy na našich hranicích vybavených ostnatým drátem bděla bdělá pohraniční stráž.
Zdeněk Hazdra: „A pak tu nejsme a stejně svítá…“
Zpěvák Karel Zich by 10. června 2009 oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic.
Michal Dlouhý: Četničtí vrazi (a jejich konce…)
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa "Bažantnice", aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen.
Zdeněk Hajný - Petr Cincibuch: Cesta ke světlu pokračuje
Ve spolupráci s panem Jiřím Zuskou jsme se v Mořském světě, který funguje na pražském Výstavišti už šestým rokem, pokusili vytvořit propojení řádu moře s řádem vesmíru. Poukázat na to, že stále platí Trismegistovo „jako nahoře, tak i dole….“. Jedná se o kompozici, která je tvořena skupinou obrazů a artefaktů z drahých kamenů, mezi nimiž převažuje ametyst, křišťál a záhněda.
Ivan Kolařík: Kulturní úroveň
Český národ měl vždycky blízko ke kultuře, i když se dovedl někdy chovat pěkně nekulturně. Již na základní škole byla povinná hudební výchova a jako děti jsme se učili o životech a dílech předních hudebních skladatelů. Pamatuji si, jak rád jsem chodil do Smetanovy síně na školní koncerty, při kterých jsme i my, rozpustilí žáčci, byli zticha jako pěna, jako bychom si uvědomovali vzácnost prožité chvíle.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (1)
Vtom jsem na schodech jedoucích proti mně viděla Jindru. Díval se zamyšleně jiným směrem a mně v tom spěchu hlavou proběhla myšlenka „Mohla bych na něj zavolat, vyjet za ním nahoru a prohodit pár slov, co je u nich nového, ….ale vždyť pospíchám a Jindra má asi starosti, třeba pospíchá taky…nebudu dělat rozruch a nebudu ho zdržovat, však se brzo uvidíme. Popovídáme si příště, při další rodinné oslavě, ta bude zanedlouho.“ Tehdy jsem nevěděla, že už žádné příště nebude.
Přátelé katastrof, vítězství je naše!
Tak jsme se konečně dočkali. V televizních novinách už člověk pomalu o pořádnou katastrofu nezavadí, a navíc tam pořád cpou ty otřesný zvířátka ...! Na co se má našinec vůbec těšit? Kde se má odreagovat myšlenkou typu „To mám z toho radost, že „pod zříceným domem zemřelo 11 lidí“, nebo že „vedra a požáry sužují Austrálii“, neřku-li, že „po srážce autobusů vyhaslo 33 životů!“ To je mi hned mnohem veseleji na duši, protože MĚ SE TO NETÝKÁ!