A proč ne obojí? Vždyť smícháním obou jmenovaných ingrediencí ve správném poměru získáme nádherně kompaktní směs charakteristicky hnědé barvy, stačí sesypat do díže, náležitě promísit kopistem a výsledek se bezpečně dostaví. Dosti však metafor. Nehledejte uvedená slova ve slovníku cizích slov. Nenajdete je. Jejich původ je poněkud netradiční.
Před více než sto lety se vyznamenala řada cestovatelů, jako byl Dr. Emil Holub, Kořenský, Vráz a jiní. V Africe bylo možná to, o čem se nám může už jenom zdát. Setkat se totiž s kmenem, který nepoznal bílou tvář. Tehdy se to mělo, podle útlé knížečky, něco mezi deníkem a cestopisem, stát. Nemohu už pro dávnou dobu, kdy jsem se s ní setkal, sloužit, kdo ji skutečně napsal a jak ji nazval. Přesto si myslím, že obojí není důležité, mnohem zajímavější je úvaha, kterou knížečka obsahovala. Popisovala, jak se náš cestovatel skutečně setkal v Africe s kmenem, který nikdy bílého člověka neviděl. Cestovatel byl přijat přátelsky, a protože ke komunikaci s domorodci stačilo jen několik desítek slov, byl učenlivý návštěvník mezi nimi jako doma. Hned na začátku svého pobytu zaregistroval, že nejdůležitější slovo bylo „bitán“, představující něco jako „u nás přítel“. Opačný význam byl utvořem předponou u-, tedy „ubitán“ byl nepřítel. Kmen však oba pojmy chápal kategoricky, s krajním významem. „Bitána“ bylo nutno přijmout jako nově příchozího se všemi poctami a poskytnutím všeho nejlepšího. Proto i náš cestovatel byl ubytován v chýši syna náčelníka, bylo mu poskytnuto v rámci možnosti pomyšlení a uvedený syn mu nabídl i vlastní ženu. Lákavá stuace měla však i stinnou stránku. Mezi bitánem a ubitánem vedla jenom velmi úzká lávka. „Ubitán“ byl pak chápán stejně kategoricky jako jeho opak. Pro ubitána byla určena jenom smrt, zpravidla propíchnutí oštěpem. U primitivního kmene byly i sny chápány jako reálná skutečnost a v tom s skrývalo velké nebezpečí. Stalo se to i našemu cestovateli. Jednou v noci vycítil nad sebou neobvyklý pohyb, rychle zareagoval a zjistil, že syn náčelníka se nad ním rozpřahuje s oštěpem v ruce. Ukázalo se, že se mu zdálo, že se oba vypravili na lov. Když natrefili na zajímavého ptáka, kterého chtěl syn náčelníka sestřelit šípem, cestovatel jej předešel a ptáka zastřelil sám. To byla ovšem veliká potupa, která si zasloužila prohlásit cestovatele za ubitána a propíchnout jej. I když záležitost byla pouze snová, musel se náš cestovatel zachránit jenom útěkem.
Prožitá skutečnost jej inspirovala k úvaze o tom, jak se zjednodušené myšlení, v našem pojmu „černobílé vidění“, ztotožňuje s primitivizmem i u nás v Evropě, u kultivované společnosti. Začal ho nazývat bitánizmem a celkem snadno konstatoval, že v určitém procentu se bitánizmus vyskytuje i u nás. Klasický bitánista, nad 80%, je se vším hned hotov: Tohle je dobré, tohle špatné. Stačí zdání, fakta není třeba hledat. Zajímavé je, že náš člověk se za svůj bitánizmus zpravidla nestydí, dokonce je na něho svým způsobem hrdý. „Já s ničím nedělám žádné štráchy“, je jeho oblíbené úsloví, za kterým se skrývá s bitánizmem spojený privitivizmus. Člověk s velmi nízkým podílem bitánizmu zkoumá každou událost ze všech stran, sbírá názory odborníků, dlouho uvažuje a obtížně se jednoznačně rozhoduje. Ví totiž, že absolutně žádná záležitost naší společnosti není černobílá, ani žádná černá barva není úplně černá, jinak by totiž nebyla vůbec vidět. Cestovatel začal testovat svoje známé na míru bitánizmu. Zkuste to také. Varovné je, že, jak se zdá, ve veřejnosti bitánizmu přibývá.
Ctím ekologii jako vědu. Ctím opravdové vědecké ekology, kteří této vědě slouží a starají se tak o záchranu životního prostředí, na kterém jsme všichni životně závislí. Do pláště ekologie se však bohužel často odívají agresivní jedinci, opírající se o zjednodušené bitánistické výkřiky za účelem vlastního zviditelnění. Neslouží, ale škodí. Nejsou to ekologové, jsou to ekologisté. Ovlivňuji různá společenství „Duha“, „Jihočeské matky“ a brání nejmožnějšími prostředky všemu, co je nové, málo poznané a jejich počínání zaplatíme my všichni. Třeba i na vyšších nákladech na výstavbu jaderné elektrárny Temelín, kde po přivazování k plotu a lehání si na silnici je dražší ostraha.
Vše nové, nebo alespoň téměř vše nové, bylo terčem protestů. V Paříži nová věž před více než 100 lety. Dnes si nikdo neumí představit Paříž bez Eiffelovky. V Praze vysílač v Mahlerových sadech. Dnes vysílá, protesty utichly, lidé v jeho blízkosti žijí spokojeně dál, nepřibylo duševních poruch ani rakovin, jak ekologové vyhrožovali. Nyní je na řadě Temelín – nechutné tahanice podložené bitánistickým ekologizmem. Co se Temelínu vyčítá? Technická zastaralost, ale co si pod tím názvem můžeme představit? Když si dnes koupíte nejnovější Hi-Fi věž na nejvyšší technické úrovni, můžete dát krk za to, že do týdne vyjde nějaká firma s novým ještě techničtějším modelem. Ve srovnání s ním bude vaše věž vlastně zastaralá, což vám nebrání třeba 30 let ji úspěšně používat a pak se rozhodnout, jestli už budete inovovat, nebo ještě ne. Z tohoto pohledu je tedy každý námi užívaný výrobek svým způsobem zastaralý, platí to i pro JETE. Nebrání to však úspěšnému provozu po dlouhou dobu, protože elektřinu potřebovat budeme, jde o ekologicky nejčistší produkci, a jestliže ji zamítneme, budou se moci severočeské matky jít poděkovat „jihočeským matkám“ za to, že se jejich děti udusí oxidy. Alternativní zdroje elektřiny? Ano, tak na uvaření kafe, ohřátí skleníku nebo vody na chatě. Ne na napájení kelímkové pece. To by ty kravičky a prasátka s jejich bioplynem neutáhly. Skutečné jihočeské matky, které moc nezajímá postavení protonu, elektronu, pozitronu atd. v atomu, jsou tak zneužívány ekologisty – a je jim dopřáváno v médiích více sluchu než skutečným odborníkům. Pravda, byl tu Černobyl. Ale víme, co byla „Těchnika bolšája“, co byla nezodpovědnost podpořená v nejednom případě právě vodkou.
Je zajímavé, že ekologisté neprotestují proti automobilizmu, za nímž ročně zůstávají zástupy mrtvých a zmrzačených. Proč si nelehají na silnice, aby úplně zabránili provozu motorových vozidel? Vždyť zamořují ovzduší, zatímco JETE ne! Proč nepropagují kočáry tažené koňmi, sena by bylo dost a ještě se pohnojí půda! Pravda, koní máme v současné době málo, ale dočasně by je mohli nahradit jako tažná síla volové, těch nedostatek není. Proč nechtějí ekologisté zakázat letectví, to znečišťuje prostředí a počet katastrof není také právě zanedbatelný. Jezdit na koni by sice trvalo déle, přes moře by se muselo na veslici, ale to všechno je zdravé a jako alternativa to není k zahození, co říkáte, ekologisté? Ale to není na pořadu dne, dnes je tu JETE, že? Kam s jaderným odpadem? Vytěžené doly slibují přijatelnou alternativu. Celé stovky metrů pod zemí může odpad odpočívat a být k dispozici v okamžiku, kdy bude vyřešeno jeho úspěšné další technické zpracování.
Nějak se nám snoubí dávný cestovatel, bitánizmus i ekologizmus. Nekategorizujme, uvažujme, dokladujme, abychom neskončili v ekologistickém plášti, halícím ten dávný bitanizmus. |