- Toho dne padl teplotní rekord. Ulicemi se ploužili lidé a nebylo těžké si představit, že kdyby se ochlazovali jako psi, tedy zrychleným dýcháním a plazením jazyka, mohli by si na něj šlápnout a udělat pochopa na čumák, pardon, na nos.
- Osvěžujícím elementem tak zůstal pohled na odvážně odhalené dospívající slečny, jejichž kratinké topy a sukénky zdéli několika centimetrů dávaly pořádně zabrat fantazii kolemjdoucích pánů . Kde jsou ty doby, kdy nesměl pán zahlédnout kotník dámy?!
 - Příjemnou změnou při cestě z Nadace na ochranu zvířat byl proto vstup do metra, kde nepanovalo takové horko jako venku. Stejně smýšlela řada mých spoluobčanů, a proto byly vagony vydatně naplněné.
- Naproti mně seděly dvě kamarádky, jejichž úbor odpovídal výše uvedenému popisu. Netvářily se příliš radostně, spíše znuděně. Koneckonců tvářila se tak většina cestujících.
- Náhle se výraz obou slečen změnil, usmály se, něco si šeptaly a, ó hrůzo, ukazovaly prstem směrem k mým nohám. Co se mohlo stát? Znáte ten nepříjemný pocit, když někdo upřeně sleduje určitou část vašeho těla, nebo si na ni dokonce ukazuje stejně jako ony!
Je něco v nepořádku? Je snad rozepnuto to, co má být zapnuto, odhaleno to, co má být zahaleno? Znervózněl i mladík sedící vedle mne. Nebylo úplně jasné, jestli náhodou pozornost dívek nepatří jemu. - Záhada se brzy vyřešila. Zpod mých nohou vypochodoval statný škvor, podle tvaru klíštek mohutný samec, a zamířil si to přímo doprostřed vagonu. Tam provedl předpisově vlevo v bok a vydal se na další cestu. Předmětu zájmu dívek si rychle všimli i další cestující a vagon náhle oživl. Na tvářích se objevily úsměvy, pobavení, pohoda. Vida, jak může ponurou náladu v okamžiku změnit obyčejný škvor – na rozdíl od televizních show s pokleslými vtipy, ale zato sveřepě tvrdícími, že nás baví.
- Škvor vyvolal řadu otázek, cestující se opravdu bavili. Kam asi jede? Kde bude vystupovat? Jede tam služebně, anebo privátně? Jak asi do vagonu nastoupil? Neměl by dopravní podnik zařídit, aby byly pro škvory instalovány nástupní můstky? Třeba je to průzkumník a v budoucnu bude metrem cestovat celá škvoří populace!
- Škvor si toho nevšímal. Rázným krokem postupoval středem vagonu, a kdyby dechovka hrála marš, pochodoval by zřejmě v jeho rytmu. Nikoho ani nenapadlo, že by mohl byť jen stéblem přehradit škvorovi cestu, natož snad ho zašlápnout! Cestující dokonce vytvořili jakousi uličku, aby měl neobvyklý cestovatel volný průchod. Až příliš to připomínalo výjevy z filmových pohádek, kdy král přichází k trůnu špalírem svého dvořanstva, páni se uctivě uklánějí, dámy ovšem krouhají pukrlata. Přesně tak nějak to vypadalo.
- A najednou se otázky doslova líhnou jedna za druhou. Je pes zvíře? Jistě! Musí mít jízdenku? Musí! Jen vodicí psi nevidomých a psi policejní jezdí zadarmo. Je škvor zvíře? Je! Má jízdenku? Aha!!! Dopravní řád nepřipouští, aby jel škvor bez jízdenky! Co kdyby přišel revizor? Jak by to dopadlo pak? Nebo snad je v řádu citován pouze pes a na ostatní zvířata se tato povinnost nevztahuje? Pak bych ovšem mohl cestovat zadarmo třeba s nosorožcem! Anebo jsou zvířata omezena rozměry? Těžké problémy!
- Souprava se blížila k cíli. Neváhal jsem projít vagonem a škvora dohonit. Pečlivě jsem si ho prohlédl: V nožičkách žádnou jízdenku neměl!!
- Je to jasné! ŠLO O ŠKVORA POLICEJNÍHO!!!
|
