Miroslav Sígl: Víra v Boha v dobách tuhé totality
Ten malý inzerát v celostátním denním tisku nemohl uniknout mé pozornosti. Oznamoval, že Josef Luža z Ludslavic se dožívá 90 let. „Sedlák, který celý život pracoval v zemědělství. V dobách tuhé totality ho víra v Boha pomáhala přenést přes útrapy, které jeho rodině komunistický režim přinesl…“ – psalo se dál v tom blahopřání. Kdeže ty Ludslavice jsou? U moravského města Holešova či na Kroměřížsku – a první historicky doložitelná zmínka o nich pochází z roku 1275. K nejstarším rodům obce patří Horákové, Kovářové, Laholové, Staňkové, Škopíkové, Večeřové, Zaoralové a Zapletalové – ale také Lužové. Všechno krásná česká jména, o jejichž původu není pochyb.
Milan Dubský: Mocenské menšiny a různé pakultury
Stále agresivnější propaganda, propagace a marketing je vynořujícím se důkazem strachu o zisky, pozice, vliv a moc. Současný systém uspořádání společnosti nenachází další nové nástroje, aby mohl existovat v přijatelné a většinou společnosti akceptovatelné formě. Častěji se vynořují problémy, které současnými obvyklými metodami a opatřeními, jež používají státní aparáty, vlády a politika velkých firem, nadnárodních seskupení a monopolů, jejichž součásti mají různá jména, nejsou s to uspokojivě řešit...
Giuseppe Tartini, italský hudební skladatel, houslový virtuos, hudební teoretik a učitel
Vzhledem dlouhé době, která od Tartiniho života do dnešní doby uplynula, bývají informace o něm a o jeho životě někdy nepřesné, ba i protichůdné. Většinou si ti, kteří si někdy poslechnou klasickou hudbu, jeho jméno spojí pouze s jeho „Ďábelským trylkem“, někdy a ni to ne - ale více o něm obecně známo není. Narodil se v době života významných evropských muzikantů - pro srovnání - Johann Sebastian Bach (1685 - 1750) a George Frideric Handel (1685 - 1759) byli jen o sedm let starší.
Koukej, abys viděl
Pálení, slzení, únava a trvalý pocit podráždění očí, snížená zraková ostrost, dvojité/rozmazané vidění, bolest hlavy, ztráta koncentrace - to jsou velmi časté projevy, které může způsobit počítač. Nadšenci surfující celé hodiny po internetu i ti, pro které je počítač pracovním nástrojem, patří do kategorie ohrožených. Američtí lékaři mluví dokonce o syndromu CVS - Computer Visition Syndrom.
Tasmánský tygr
Poslední tasmánský tygr byl odchycen v roce 1933 a zahynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Existující fotografie nejsou nejlepší kvality, spíše toto vačnaté zvíře známe z kreslených obrázků. Je překvapujcí, kolik má tento dravý vačnatec (Thylacinus cynocephalus) českých synonymických výrazů: vakovlk psohlavý, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý, tasmánský tygr – stále jedno zvíře.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (6)
Matně si pamatuji, že o Vánocích v roce 1938 rodiče, jakožto stálí zákazníci místního lahůdkáře, dostali – zřejmě naposledy - pod stromeček dárkový košíček. Kromě lahvičky vína v něm bylo pár pomerančů, datlí, fíků a pišingrů a hlavně i malý balíček čokolády. Téměř všechny tyto pochutiny jsme pak neviděli téměř deset let a některé tropické ovoce ještě mnohem déle!
Vladimír Vích – Jitka Dolejšová: ART HARMONY aneb Hostel není jen postel
Každý pokoj je jiný. Myslí se tu na skupiny přátel, na rodiny i na děti. V jednom pokoji na mne vykoukne obrovská plyšová želva, ve druhém visí dětská houpačka, v dalším lze protáhnout tělo na dřevěných ribstolech, v jiném neodolám volání bambusových hudebních nástrojů a musím si zabrnkat… Uprostřed chodby je umístěna společná kuchyňka. Dřevěné lavice s vlněnými polštářky lákají k posezení. Je tu útulno, klid. Z každého koutu vyzařuje rodinná pohoda a pohostinná náruč majitelů. Pojem času se vytrácí...
Josef Fousek: Bez cenzury (1)
Začal jsem trpět samotou v tom přeplněném městě / jak stará stopa šlápoty na nekonečné cestě / smutek jsem jedl k večeři a oddával se snění / já hledal vlídné slovíčko a myslel že svět změní / Lidé si doma pěstují kočičku nebo pejska / a těm se tajně svěřují jak se jim láskou stejská / zvíře je přítel člověka a nezáleží jaké / jestli je srstí porostlé nebo je šupinaté ...
Jiří Vlasák: Občanka pro český internet
Jak je o nás známo, rádi oslavujeme nejrůznější výročí. Právě dnes uplynulo 15 let od 13. února 1992, kdy byla Česká republika připojena do celosvětové sítě internetu. Každý patnáctiletý v Česku dostává „občanku“. Můžeme jí tedy dnes, obrazně řečeno, vystavit i českému internetu. Využívám toho, abych vylíčil svůj příběh s internetem.
Zdeněk Kacálek - Josef Krám: Být profík se vyplatí
Ve středu 25. srpna 2004 po obědě jsem jel na své motorce do Českého ráje. Týden předtím jsem totiž dokončil v Adršpašských skalách 14denní hasičský instruktorský kurz lezení po skalách a konstrukcích. Nikam jsem nespěchal, v klidu a pohodě dorazil do Sopotnice, asi 3 km od našeho domu v Českých Libchavách na okrese Ústí nad Orlicí.
Euro školák, časopis pro školáky
Dvojjazyčný měsíčník Euro školák je časopis zaměřený především pro děti a mládež. Jeho náplň lze využít jako pomůcku při vyučování. Najdeme v něm slovenské i české texty, které jsou vždy doplněné překladovým, příp. výkladovým slovníčkem. Dítě tak má možnost číst i text ve slovenském jazyce, protože slova, kterým nerozumí kvůli jazykové odlišnosti, si může hned přeložit.
Marián Repáň: Spoluspotrebiteľstvo. Idea, ktorá čoskoro zmení náš svet k lepšiemu
Tvrdí to magazín TIME, ktorý zaradil spoluspotrebiteľstvo medzi 10 ideí, ktoré radikálne zmenia svet v najbližšom období. Rozumnou voľbou dneška už nie je vlastniť, ale zdieľať. Ako sa ďalej píše v článku magazínu, jedného dňa sa pozrieme späť na 20. storočie a budeme sa diviť, prečo sme vlastnili toľko veci. Po tisícročiach, v ktorých žila väčšina ľudí z ruky do úst, v 20. storočí priemyselné ekonomiky západu a nakoniec aj veľká časť zvyšku sveta začala chrliť spotrebný tovar.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na Jiřího Šlitra
ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ. Víte například, že Jiří Šlitr uměl hrát nejen na piáno, ale také na všechny druhy harmonik, na varhany, na kytaru a že se učil i na trubku a na saxofon? Víte, že neměl rád vařenou mrkev, kedlubny a rajskou polívku? Že nikdy nespletl text písně Co jsem měl dnes k obědu? Že na duchy nevěřil, ale bál se jich? Že ho ve škole bavila nejvíc matematika, deskriptiva a latina?
Irena Voštová - Miloš Bařinka: Rok osmičky (2)
Na opačném konci nemocné planety, v malém Československu, panovalo nadšení, ale brzy bylo spojeno s nejistotou a velkým zklamáním. Po první euforii s projevy typu „To si nemohou dovolit, západ se za nás postaví apod.“ nastalo vystřízlivění. Politická realita si vybrala svoji daň. Nejen, že se republika na dlouhou dobu stala zemí okupovanou a centrálně řízenou, ale došlo i na to „státnické a moudré chování“.