Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Joža Mrázek-Hořický, podepsal se navždycky!
Chci-li právě letos v březnu připomenout jednoho půvabného člověka Jožu Mrázka-Hořického, který byl model-umělec, veršotepec, recitátor a malíř naivista, mám k tomu důvod věru pádný: 28. března roku 1906, tedy před sto lety, se v Hořicích v Podkrkonoší Joža Mrázek narodil. „Slavný model umělec“, „král modelů“ nebo též „modelissimus“, to jsou tři z titulů jimiž se tato osobnost sochařských a malířských ateliérů honosila.
Ondřej Suchý: Časopis SENIOR REVUE - dobrá volba
Senior Revue je dnes jediný společenský měsíčník pro aktivní seniory nad 60 let, jehož cílem je bavit, vzdělávat a informovat početnou, avšak mediálně málo oslovovanou skupinu obyvatelstva. Za rok své existence si získal velkou oblibu mezi čtenáři ...
Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové
Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.
Ondřej Suchý: Jiřina Šejbalová a moje promarněná příležitost
Kolik příležitostí člověk v životě promarní... Vzpomínky na ně se pak s přibývajícím věkem proměňují ve stále častější výčitky. Já si dnes mimo jiné vyčítám, že jsem nikdy neoslovil paní Jiřinu Šejbalovou, ačkoliv jsem k tomu měl příležitostí bezpočet - bydlela se svým manželem dr. Pipkou přímo přes ulici, na rohu Pařížské třídy a Široké ulice; okna arkýře jejich bytu ve druhém patře secesního staroměstského domu měla barevná skla.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (23) Bedřich Zelenka
Bedřich Zelenka, komik, humorista a někdejší rozhlasový a televizní dramaturg. V roce 1990 byl mým hostem v televizní Kavárničce dříve narozených a v roce 1997 v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy. Vzpomínám na něj jako na vstřícného člověka, velkého dobráka a upřímného kamaráda, jehož humor jsem miloval už v šedesátých létech, kdy jsem slyšel poprvé jeho rozhlasové silvestrovské monology.
Ondřej Suchý - Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (3)
Černé tatry přivážely více a více mužů, jejichž jména jsem znal z novin a rádia, ale jejichž tváře jsem viděl poprvé. Vzpomínám si, že přišli různí záhadní hosté jako například ministr dopravy nebo ministr těžkého průmyslu. Místopředseda vlády Kopecký a jeho fámulus Štoll nakráčeli neohroženě do první řady.
Ondřej Suchý: Evžen Jegorov, hvězda jazzu i filmových komedií
Ačkoliv bylo málokdy vidět jak se směje, měl krásný osobitý humor, v němž si skvěle notoval se svým kamarádem a kapelníkem Ferdinandem Havlíkem. Do Havlíkova semaforského orchestru přišel z divadla Rokoko, kde po několik let vedl tamní kvintet.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (40) Jan Werich II.
30. května 1987 jsem následující povídku uváděl takto: Jeho knihy za výlohou neuvidíte; ty se v knihkupectví neohřejí ani na pultě. Pravidelní čtenáři našeho seriálku na jeho jméno jistě již netrpělivě čekají. Dnes se tedy dočkali: národní umělec JAN WERICH (1905—1980). Od roku 1978 až do své smrti publikoval nejčastěji právě v Kvítku; vedle několika pohádek a bajek „ze šuplíku",napsal pro Kvítko i pár anekdot a úvah.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (1)
Z pohádky do pohádky s Annekatrin Bürgerovou - přihodilo se mi něco, co prý se časem přihodí každému stárnoucímu mužskému: Rozhodl jsem se psát vzpomínky, alespoň z toho úseku života, který mi dnes připadá velmi přehlížený a při tom ne nezajímavý – z padesátých let. Chtěl bych zaznamenat něco, čeho jsem začal být svědkem v období po svém desátém roce života, kdy jsem byl lapen biografem, filmy a prázdninami trávenými na pozadí karlovarských mezinárodních filmových festivalů.
Ondřej Suchý: Lída Baarová (3/3)
28. října 2000 večer vydala ČTK zprávu: „Ve věku 86 let zemřela v pátek večer v Salcburku herečka Lída Baarová, která se proslavila ve filmech ze 30. a 40. let. Oznámil to režisér Otakar Vávra a potvrdila její nevlastní matka Marie Babková. Salcburský policista Hans Sommerauer vídeňskému zpravodaji ČTK řekl, že Baarovou našla v jejím bytě mrtvou pečovatelská služba. Podle policie jde o přirozenou smrt, nejspíše selhání srdce.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (14) Grock
Tento seriál mi umožňuje nejen občas ochutnat něco, co jsem ještě nikdy nejedl, ale také si zavzpomínat na umělce, které mám rád, s nimiž (alespoň s některými) jsem měl tu čest se i osobně znát a od kterých mám obvykle něco originálního – fotografie, dopisya, plakáty anebo nějakou jinou veřejnosti obvykle neznámou relikvii. V případě švýcarského klauna Grocka jsem kdysi přišel k jeho autoportrétu. Grock se stal mou láskou už v dětství, kdy jsem byl se svým bratrem na filmu Na shledanou, pane Grocku! Bylo mi tenkrát jedenáct let, takže si z té doby dobře pamatuji, kde jsem který z těch „prvních filmů svého života“ viděl: Na Grockovi jsme byli v Nuslích, v kině Morava.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (1/3)
Na jedné z kazet, které mi Josef Škvorecký věnoval k práci na knížce, mě zaujala jedna malá zajímavůstka… LB: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela… Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě…“
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (4)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (2)
Tomuto klobouku se říká cylindr a kromě lordů a bankovních poslíčků v Anglii, nosí ho často i blázni, považující se za petrolejku. Pokud nejste žádný z uvedených případů a a přesto nosíte cylindr, stojíte za pozornost. Máte nejspíš potřebu obelhávat sám sebe.