Chci-li právě letos v březnu připomenout jednoho půvabného člověka Jožu Mrázka-Hořického, který byl model-umělec, veršotepec, recitátor a malíř naivista, mám k tomu důvod věru pádný: 28. března roku 1906, tedy před sto lety, se v Hořicích v Podkrkonoší Joža Mrázek narodil. „Slavný model umělec“, „král modelů“ nebo též „modelissimus“, to jsou tři z titulů jimiž se tato osobnost sochařských a malířských ateliérů honosila. Když v roce 1969 vystavoval své obrazy v pražské Nové síni společně s akademickým malířem (ale rovněž spisovatelem, hercem a tak trochu recesistou, na kterého zavzpomínám zase někdy jindy) Daliborem Pokorným, úvodní slovo na vernisáži této výstavy měl dokonce i pan profesor František Dvořák!   Model-umělec Joža Mrázek-Hořický býval i oficiálně zařazován do společenství insitních básníků. Jeho verše byly tištěny ve sbornících Bosé nožky nebo Kupte štěstí v bazaru, vyšla mu i samostatná sbírka Louskáček básní Joži Mrázka-Hořického. A jestliže jsem se zmínil o tom, že jeho verše se dostaly i do knih, nemohu opomenout, že jednu z jeho básní zhudebnil a nazpíval dokonce také Ivan Mládek. Píseň má název Krychle - pamatujete si ji? Bosých nožek). Snad vás pobaví stejně tak, jako jimi autor bavil mnoho svých fanoušků z řad našich známých umělců; dodnes na něj vzpomínají například Rudolf Křesťan, Bolek Polívka nebo Jeňýk Pacák.   Pro ty z vás, kterým jméno Joža Mrázek-Hořický nic neříká, jsem vybral z jeho tvorby pár roztomilých textů (právě z  „Podepsán je navždycky, Joža Mrázek-Hořický!“ To byla věta, kterou psal nejčastěji, byl-li někým požádán o autogram. Nachází se i na jednom ze slavných podpisových sloupů v zaniklém sále divadla Semafor na Václavském náměstí, a to v sousedství takových podpisů, jakými se tam zvěčnili Louis Armstrong, Kirk Douglas, Shirley Temple, Allan Ginsberg, Peter Ustinov, Leonid Jengibarov anebo Jan Werich, Jiří Trnka, Karel Vlach, Adina Mandlová, Miloš Forman a mnoho desítek dalších slavných…   Joža Mrázek-Hořický zemřel v roce 1984. Měli ho rádi také filmaři, proto se jako epizodista objevil i v několika českých filmech. (Snímek, na kterém dělá „holubičku“, je z filmu Jaroslava Papouška  Nejkrásnější věk).

Z tvorby Joži Mrázka-Hořického

ZDE V TOMTO DOMĚ se narodil 28. března ve středu 1906 slavný model, umělec Joža Mrázek-Hořický. Syn chudých rodičů. Otec dělník pokrývač. Matka tovární dělnice tkadlena. Jeho dětství nebylo nijak utěšené. Poměry v rodině byly takové, že už v 11 letech věku jeho se musel tahat z nádraží se zavazadly, aby mohli být živi. Hlad byl zmírněn, ale byl stále! Neboť Otec byl víc pro sebe, a na rodinu pamatoval málo. Do svých 23 let se všelijak těžce živo­tem probíjel. Do 10 let byl velmi sláb tak, že nemoh pomýšlet na nějaké učení řemesla, neboť tehdy páni mistři učedníky dřeli! Tak už v 10 letech šel do zemědělství. Jenže tehdejší hospodáři necítili se služebníkem jako s člověkem, až na nějaké výjimky. Takže si prodělal 3 roky drsného života. Potom se vyučil tkalcem, avšak nemohl to dělat, nebo by onemocněl na tuberkulósu. Na zákaz lékaře se tomu muselo předejít. Byl přijat jako přidavač k zedníkům. To bylo na vzduchu, tak to mohl dobře vykonávat k velké spokojenosti zaměstnavatele. Byl to za prvé stavitel Jirásek a potom Všetečka v Hořicích. Když mu bylo 20 let, protože nebylo již u stavby práce, odejel v roce 1926 s cirkusem a pobyl u něho 3 měsíce. V Jablonci n./N. naskytla se mu práce u stavebního průmyslu, tak tam nastoupil. Když se budova dostavěla přešel k dlaždičům. Potom když už v Jablonci mrzlo, jel do Mladé Boleslavi a přihlásil se opět k dlaždičům. Když potom i v Mladé Boleslavi mrzlo, příjmul místo čeledína v jednom statku ve Strašnově. Hospodář byl mladý a čeládce přál, což byl vzácný případ. Avšak přesto na jaře odešel do Prahy, neboť to byla jeho dávná touha. To bylo v r. 1927. Nastoupil práci na výstavbě Spořilova města. Tam zažil to, že když se šlo pro výplatu tu se dělníkům, hrozilo zbraněmi. Po 4 týdnech raději odešel a přijal místo kočího u mlékaře. Potom po 4 měsících přešel do Libuše k výkrmu hus. Tam onemocněl katarem žaludku a strávil 2 měs. v nemocnici. Když se uzdravil, přihlásil se opět ke stavebnímu průmyslu a setrval u něho do konce roku 1928. Začátkem roku 1929, když už nebyla stavební konjunktura, přihlásil se v Akademii výtvarných umění, avšak byl doporučen do Uprum, neboť tehdy v AVU nic nebylo. V Umprum byl přijat a působil tam nepřetržitě 2 roky, to jest 1929-1930 celodenně. Až potom ku konci 1930 byl přijat i v AVU. Potom střídavě v AVU Uprum a též u soukromejch výtv. umělců byl činný, a je dosud jako spolutvůrce mnoha postav nejvýznamnějších a nejslavnějších děl v oboru sochařském, malířském, grafickém a ilustračním. Konečně našel správný cíl svého života. Již od svého raného dětství vstřebával do sebe výtvarné umění, neboť Hořice je město soch a bylo mu stále hledět na sochy, kamkoliv vkročil. V roce 1925 — 1926 začal stát modelem v sochařské škole v Hořicích u prof. Kociána a prof. Suchomela. To bylo přes zimu půl roku. Tam si umínil, že by se mohl stát skutečným modelem umělcem, musí poznat různé práce ve stavebnictví a pokud možno i v jiných oborech, a všímat si kolem sebe všeho! Když potom skončil v Hořicích, vykročil provádět, co si umínil. Tak poznal život ve všech podobách. Vyzbrojen takto, začal svoji vzestupnou dráhu modela umělce...

POSMRTNÁ VZPOMÍNKA NA ZEMŘELÉHO BOHÉMA   Žil, byl, umřel, není.   Umřel nám náš Bohém, jenž byl mnoha vzorem.   Já sám jsem jej vídával, když v podloubí a v pasážích kýče svoje prodával.   Prodával je za dost korun, a měl při tom velký rozum.   Lidé jako slepí, hned se na něj lepí, a ihned bystře osloví ho, Mistře!   A on v pravdě bez ohledů, dělal podle pohledů.   Mastil lidem do noty krajiny a portréty.   Dělal aktů nahotu, ale žádnou hodnotu.   Škoda, škoda, Bohéma, říkal o sobě, že je půl Rembranta a půl Rodina.   Proto volám na každého z Vás! Hleďte sobě více Umění krás.   A nyní pro výtvarníky:   Kýče nikdy nedělejte, toho se vždy vystříhejte! A heslo dneška? Ať ho žádný nezmešká. Nežli dělat kýče, chop se raděj rýče!        MAESTRO!       Blahopřeji Vám a schvaluji      danou Vám Státní cenu,      neboť si ji plně zasloužíte       a sluší Vašemu jménu.         Kdo Vám ji nepřeje -       ten je kretén.      Za co jste cenu obdržel?       Za Symbolický pomník        „Devátý květen"        Proto, že jsem na pomník stál,       pravím jak by hrál         jen tak dál a dál.

MOJÍ NEJMILEJŠÍ   Dva dny jsem zde pobyl a jsi pro mne Světicí. Přemýšleje co bych pro Tě zrobil, dám Ti obraz, kytici. Říkám to tak namátkou, budeš ho mít památkou. Vydal jsem se k Sestře na cestu a našel jsem v Tobě druhou Sestru. To pamatuj provždycky Joža Mrázek — Hořický +   +   + Jen ještě pár dní a budu ve Tvé náruči. Život s Tebou, jakou cenu má, mě teprve naučí.   Jen ještě pár chvilek a k holubičce přiletí holoubek. Dá ji políbení, na růžové rtíky, řekne jí pak, za Tvou lásku tisíceré díky.   Líbám Tvoje krásná líčka, klížejí se mi však víčka, Rety Tvoje sladké líbám v duchu, zní mi při tom přenáramně v uchu.   Jen ještě dva dny v Praze a potom mě bude zase blaze. Aby nebyl zmatek, přijedu zas v pátek.   Ať si někdo věří nebo nevěří, čekej na mne jistě s večeří.   Těším se převelice na Velikonoce. Oslavíme spolu svátky jara, moje srdce stále hárá. Hárá stále k Tobě, vždyť patříme k sobě. Patříme k sobě navždycky Joža Mrázek - Hořický. +   +   + Myslím na Tě celý den, i večer když jedu z Prahy do Černošic přes Chuchli, zda-li moje Maruška netruchlí. Avšak Maruška musí míti jasná a veselá očka, potom se mě velmi brzy dočká. Já přijedu zas, až přijde slíbený ten čas.   Uplyne pár dní ještě a přijedu k své nevěstě. Stisknu Tě v náruč svou, proč né? Vždyť jsi mou.   Jak se má moje Rusalka bledá! Zda-li svého geroje miláčka hledá? Jsem stále a zůstanu věrný Tobě, Ty pak až chodit budeš, dáš mě zato robě.   Končím dopis Tobě, ve večerní pozdní době. Neb za chvíli zavrou poštu, nejraději bych vypil sklenku moštu! Těším se na Tebe jako kluk a už nepíši ani muk!   Jen Tebe miluji a věrnost Tobě slibuji. Mé city k Tobě jsou zbožné! Vždyť jinak to není možné.   Přijedu já v pátek, v neděli pak bude svátek Matek. V  mé duši klid je velký, nemohu se dočkat času délky. Neboť mé srdce hoří k Tobě láskou, už brzy budeme spojeni Manželskou páskou.   V pátek přijedu domů k Tobě a budem patřit zase sobě.

K JMENINÁM VELIKÉHO BUDOVATELE SOCIALISMU   Drahý soudruhu! Maestro Pokorný, Karle Veliký Velkým a zdárným Synem Jsi Republiky. Tvoje líc dosud nevadne, úlevy v práci neznáš žádné. Hodnota a velikost Tvých děl, je Tvůj životní úděl. Nejvyšší mírou k výstavbě Socialismu přispíváš, při tvorbě díla každého si zpíváš. Vytvořils: Památník Sbratření, Karla, Stalina, Janáčka. Tvoříš: Němcovou, Jiráska. Kteří jinak tvrdí, ti jsou cháska. Zrak máš jiskrný, v hlavě Tvoji jasno. Nemůžeš být přece jiný, tvoříš samé krásno. Tvůj hlas zvučný, k tvorbě máš sílu Lva. Nejsi vůbec tučný a je ti roků šedesát dva. Říkám Tobě zcela jistě, že srdce Tvé je v pravém místě. Atelier když ještě v ranním hávu, náhle zazní: Pepíku uvař kávu! A ta černá káva, právě Tobě sílu dává. Dřív než dílo vytvoříš, vždy proň celý zahoříš. Neopouštěj Tebe nikdy síla, ať vytvoříš ještě mnohá díla. I když tvář Tvá léty jednou bude bledá, Národ Tobě pokoj nikdy nedá, Tvůrce Velikého v Tobě stále hledá. Slavíš svoje jmeniny a nejsi v světě jediný. U Tvých jmenin je to jiné. Protože Tvé ruce a nohy nejsou líné. Jinak by to ani nešlo, chvílemi též sedáš v křeslo. Ve Tvém žití dlouhá léta! Nechť Ti štěstí stále vzkvétá! A protože všichni chceme Mír kýžený, přijmi totéž od Mařenky, Mé Ženy. Dále se ptám v raz! Bude také hodokvas? Stačí něco jídla a pár piv, vždyť jsme přece kolektiv. Výjimka tu přece je, jeden který nepije. Krybus má rád baštonádu, pije k tomu limonádu. My však ať se nám to dobře zpívá na Tvé zdraví napijem se piva. Báseň opět pro vždycky Joža Mrázek-Hořický Žádný se nepři! 28. ledna 1953.

VYSOCE VÁŽENÝ SERGEJI VASILJEVIČI   Dne 4. ledna 1958 jsem četl v Rudém Právu zprávu, že Vám byla zadána stavba pomníku Tvůrce Socialismu Vladimíra Iljiče Lenina. Blahopřeji Vám k tak vysoké poctě a přeji 100procentní Zdar Vašemu Dílu ! Hlavní příčinou proč Vám píši, je toto: Jsem úředně uznaný akademický model umělec Č.S.R., tudíž, pokud vím, v žádném státě na celém světě v tomto oboru nic takového není ! Proto jsem podle toho první a jediný na světě v tomto oboru. Působím jako model od r. 1926. Vytvořil jsem již mnoho postav k mnoha slavným a vynikajícím dílům v Sochařství, Malířství a Grafice. Dovedu dát výraz k jakékoliv postavě, a to je pro model to hlavní! Neboť dle mého názoru postava je tehdy dokonalá má-li správného ducha. Já když stojím na dílo, tak nejméně o třetinu času je dřív hotovo! Stát model na Vladimíra Iljiče Lenina, Tvůrce So­cialismu, je moje veliká touha! Neboť by to byl v mé tvorbě vrcholný bod. Proto jsem se dal fotografovat na zkoušku, aby se vědělo, kdyby se stavěl pomník Vladimíru Iljiči Leninovi, kdo by na něj měl stát. Zatím u nás v Č.S.R. se nestaví, a proto využívaje příležitosti, nabízím svoje služby Vám k Vašemu Dílu! Rozhodnete-li se kladně k mé nabídce, velmi získáte, neboť já výtvarníkům skutečně jejich tvorbu ulehčuji! Bylo by to pro mne veliká pocta, kdybych byl zúčastněn na Vašem nesmrtelném Díle. Tak jako dobrý herec je Mistr ve svém oboru, tak jsem já Mistr také ve svém oboru. Příjmete-li moji nabídku, prosím zařiďte cestovné do S.S.S.R. Dále požádejte naše ministerstvo Školství a kultury, aby mi dovolilo odjet. V případě, že by to nebylo možné na celou dobu stát modelem, tak aspoň na určitou dobu na finále, na zlepšení toho díla! Za prokázané děkuji Práci čest, Světovému Míru Zdar! Se srdečným pozdravem.   Joža Mrázek - Hořický úř. uznaný akad. model Č.S.R.

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Ivo Šmoldas
	RNDr. Vladimír Vondráček
	Zdeněk Pošíval
	Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
	Karel Šíp
	Jiří Menzel
	Ivan Rössler
	Ondřej Suchý

Další autoři »