Danuše Markovová: Že půjdeš domů…!
Nad oblíbenou výhrůžkou, námi od nepaměti užívanou v obou směrech: …že půjdeš domů anebo z domu, se musím zamyslet. Ačkoli si lehkomyslně vyhrožujeme „ nechtěným domovem či jeho ztrátou“, co domov domovem stojí, a to už je drahná doba, přesto se udrželo „ domovní spojení“ do dneška v našich hlavách. Pravděpodobně je v nás domov zakořeněn silněji, než tušíme, a tak jím bez uvážení plýtváme, navíc nechvalně v podobě trestu.
Egon Wiener: Voda | Papír | Pánové
Melodie hladí, vlnky si hrají, pláčou a poskakují. Nemáme nic víc než ji. Jinde jsou řeky větší, mohutnější a slavnější. Na jejich březích se formovaly válečné šiky, na jejich vlnách se houpaly kupecké lodi s náklady drahého zboží. Ty řeky také občas zamrzly. Pak mráz spoutal jejich břehy a přes řeky vedly různé cesty a cestičky. Když náhle led popraskal, a stávalo se to často, mnozí nestihli utéci včas na břeh. Zvony v kostelích po obou stranách toku zvonily a zvonily.
Ivana Kraus: Z deníku fotbalisty
Na přátelský zápas jsem se těšil. Hosté přijeli v nové, poněkud neobvyklé sestavě, s velkým počtem náhradníků. Zápas začal zostra a zdálo se, že to bude velmi vyrovnaný boj. Avšak hosté hráli surově a faulovali naše hráče.
Vladimír Kulíček: Policejní škvor
Toho dne padl teplotní rekord. Ulicemi se ploužili lidé a nebylo těžké si představit, že kdyby se ochlazovali jako psi, tedy zrychleným dýcháním a plazením jazyka, mohli by si na něj šlápnout a udělat pochopa na čumák, pardon, na nos. svěžujícím elementem tak zůstal pohled na odvážně odhalené dospívající slečny, jejichž kratinké topy a sukénky zdéli několika centimetrů dávaly pořádně zabrat fantazii kolemjdoucích pánů.
Emília Molčániová: Večera na francúzky spôsob | Cesta do pôrodnice | Heuréka
„Viktorko, vieš, že dnes máme výročie sobáša?“ privítala Eleonóra svojho manžela po príchode z práce. Pečiem ti tortu. Urobíme si pekný večer, čo povieš?“ „Prečo nie, drahá.“ „A samozrejme, večeru pri sviečkach. Pripravím ti suši, ten najlepší recept, čo viem.“ „Ja nedbám, ale, nemusíš sa tak trápiť. Stačil by aj obyčajný rezeň.“ „Alebo radšej krevety? Neviem sa rozhodnúť, no tak poraď, nech to nie je len na mne.“ „Prepánajána, žabie stehienka, alebo slimáky by si nechcela?“
Adéla Muchová: A není to jedno?
Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.
Ivan Kraus: D 58
Divadelní soubor jsme založili proto, abychom měli nějakou zábavu a taky aby byla příležitost setkat se s holkama. Soubor se jmenuje DEVĚT 58, protože je nás celkem devět. Druhé číslo vyjadřuje letošní rok. Název souboru je nápodobou divadla D 34. Navrhl ho Petr, který se vyzná v historii divadelní avantgardy. Členy souboru jsou krom něho, mne a tří muzikantů - Martin, Helena, Renáta a Jana.
Vladimír Cícha: Óda na umírněný alkoholismus
Je odvážným tvrzením, že je mezi námi nespočet neuplatněných talentů v podstatě jen proto, že z těch či oněch důvodů těmto nic netušícím o náklonnosti Múzy chyběl jen docela malý krůček k tomu, aby svůj talent v sobě objevili? Co je míněno tím krůčkem? Tím je míněna sklenka či dvě vína, případně něco lahodného a silnějšího alkoholu. Je toto blábol způsobený přemírou takových sklenek? Doufám, že není. Je to jen konstatování podložené fakty a nejednou skutečností. Ač jsou výjimky, které tvrzení (úsloví užívá termín pravidlo) potvrzují.
Eva Vlachová: Prázdninový suvenýr
Tak už brzy bude zase všechno ve starých kolejích. Školy se zaplní žáky a studenty, v práci už taky nebude chybět tolik kolegů a hromadná doprava bude opravdu hromadná. Zážitky z prázdnin a dovolených okoření na krátký čas společná setkání a výhodné nákupy v cizině (rozuměj značková trička, elektronika či zlatý šperk) vzbudí u některých jedinců možná trochu závisti.
Iveta Kollertová: Nenadálý odchod
Občas vešel do pokoje a začal mi cloumat s chromými koleny, bolelo to, děsně. Roura z kamen, vypadlá ze zdi a kouřící do pokoje, byla doprovázena slovy: „Tobě se blbě dejchá, tak si otevři okno, ne?“ I moje prosba, jestli by nezatopil, byla komentována slovy: „Tak si dojdi do lesa a přines si dříví.“
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (20)
Vrátili jsme se z přístavu do města a pomalu jím projížděli. Centrum se skládalo ze čtyř ulic, z nichž hlavní byla Smith street, kde bylo několik jednopatrových budov, ale většina domů byla přízemních. Hotely byly ve městě také čtyři, z nichž jeden, Hotel Don v Cavenagh street byl postaven z bambusu.
Zelený strom života
V životě každého „čerstvého“ řidiče nastane po úspěšném složení řidičské zkoušky složité období. Pokud se jedná o nadšence, který dychtí vrhnout se po hlavě do automobilového ruchu a vychutnat si okamžitě slasti a strasti života ...
Jitka Dolejšová: My máme mísu
Mezi svatebními dary, které Hanka s Tomášem dostali, byla i žlutá skleněná mísa od Tomášovy babičky. Mísa dekorativní, kreativním autorem vylepšená tak, že vypadala jako popraskaná. Umělecký dojem byl umocněn namalovanými červenými beruškami a zelenými lístečky. Hanka projevila radost, babička byla spokojená. „Co s tím?“ ptala se později Hanka po nerudovsku. „Někomu ji dej,“ poradil jí pragmaticky Tom, „přece nebudeme schovávat něco, co se nám nelíbí.“
Inteligentný spotrebič
Pokazila sa mi chladnička. A to bola pre mňa hotová katastrofa. Nevedela som si predstaviť svoju existenciu bez tohto stánku chuťových rozkoší a labužníckych dobrodružstiev. Stačilo ju len otvoriť a život zas dostal punc toho pravého šťastia.