Kamila Urbanová: Strýčkovi motýli
"Strýčku, kolik ženských jsi sbalil na ty své motýly?" "A víš, že ani jednu? Zatím to žádnou nezajímalo." "Ale neboj, strejdo, ještě určitě potkáš takovou, kterou to jistě zajímat bude," povídám a můj zrak mi sjel na toho nejvzácnějšího motýla z amazonského pralesa. Byl překrásný. Barvy, které zdobily jeho velká křídla, byly úchvatné.
Miroslav Sígl: Vyznání mamince - paní hostinské
Milostivá paní, jedno malé černé, prosím… A tím začala produkce jedné korpulentní dámy, když v krátké sukýnce, s velikým úsměvem, výstřihem a zdravou drzostí vkročila do šenkovny tuhaňské hospody U Sedláků. Moje máti byla hostinská od roku 1932, tedy v letech poznamenaných světovou krizí a značnou nezaměstnaností.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (25)
Vzali jsme auto a sekery, pušku neměl nikdo, a vyjeli. Řídil jsem a brzy jsme objevili buffala a začali je honit. Oddělil jsem mladého býka od stáda a kluci na korbě se jej snažili praštit sekerou, ale tak blízko jsem se k němu nedokázal dostat, býk vždy uskočil. Tyhle jízdy byly nebezpečné, protože se většinou odehrávaly mezi stromy a vzalo to určitou zručnost se všemu vyhnout a auto nepřeklopit.
Jan Vodňanský: Bonbonus
Hledám ženu která umí bifteky / té dám přednost před něžnými doteky / Hledám ženu, která umí kulajdu / nedám pokoj, dokud si ji nenajdu / Hledám ženu která umí rizoto / když ji najdu zářím jako izotop // Jedna z mnoha Lolit / přichází mne volit / Lolito, ach Lolito / netvař se jak jelito / Vždyť to děláš pro lid //
Jaroslav Kovaříček: Mít dobrou náladu je snadné
Stalo se mi nedávno při vaření, že se mi smekl nůž a já se řízl do prstu. Ranku jsem ošetřil, nebylo to nic vážného, ale přesto mi ta drobná nehoda přivodila blbou náladu. Ale vezme to několik dnů a můj prst se zahojí. Tak už to v životě chodí, že se nám přiházejí různé nehody, s tím nutno počítat.
Milena Horáčková: Z čarodějné zahrádky - LOPUCH
Teď babským radám dopřej sluchu / a podívej se po lopuchu / hned ráno - když se rozední / pořádně si ho prohlédni pohledům svým dopřej času / uvědom si jeho krásu / drobné háčky barvu jasnou / při pohledu lidé žasnou / a kohopak teď udiví / že lopuch je i léčivý...
Michal Čagánek: Malá plechová | Pozor, skála
Byla to docela malá plechová vanička, člověk by se do ní sotva vešel, já s mojí malou sestrou jsme se však do ní vešli oba. A ještě zbylo místo pro panenku a malý zaoceánský parník. Sotva začalo slunce trochu víc hřát, vynesl tatínek vaničku ze sklepa na dvůr. Ze studny napumpoval vodu, asi tak do poloviny, zbytek doplnila maminka horkou vodou z koupelny.
Blanka Kubešová: Jerry a krokodýlové
Bylo to k ránu kolem druhé, když zazvonil telefon. Chvíli mi trvalo, než jsem na druhé straně rozpoznala hlas bráchy Jerryho. Chystá se do Evropy a rád by prý věděl, jaký by měl přivézt dárek, aby potěšil i mého muže. Přivezu nějaké hady... oznámil osvíceně. Sluchátko se mi rozklepalo v rukou. Hady ne, zaprosila jsem chabě.
Iveta Kollertová: Akce matrace
Pravda, najdou se i tací, co se takových jako jsem já chytnou jak klíště a snaží se nás vycucnout. Anonymní internet přitahuje i lidi, kteří se na vás usmívají a pěkně zezadu vrazí kudlu do zad. Ale na takové taky jednou dojde a já věřím, že žádný špatný čin nezůstane nepotrestán. Žena, které jsou tyto řádky směřovány, ví a pozná se.
Jaroslav Wykrent: Slušně i hanbatě
VĚDECKÉ VAROVÁNÍ // Podle všech přísně tajných zpráv od různých „kulatých“ stolů, / mění se nemoc šílených krav v chorobu úředních volů! // PRAXE JE PRAXE // Šoféři i Don Juani, jež to vskutku „umí“, / s prvním sněhem nasazují zavčas „zimní gumy“! // VÁŽNÝ PROBLÉM // Chtěl bych se „kočkovat“ na mezi s Andulou, / jenže je prosinec a dvanáct pod nulou!
Stanislav Moc: Jdeš honit krávy nebo hrát tenis?
Nejprve jsem tedy zajel do našeho Hardwaru a objednal si dva dvou set litrové plastikové sudy. Slíbili mi, že je do druhého dne dodají. Pak za Péťou, který má nejen zeleninovou zahradu, ale i veliký a hluboký trajler (přívěs). Péťovi jsem nic vysvětlovat nemusel. Jako horlivý zahradník nejenže věděl, jakými kvalitami kravský trus oplývá, ale že takový slib od připitého farmáře může také mít jen omezenou dobu platnosti.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (3)
Zatímco ty dva dny po bombardování Prahy s cestou na Vysočinu setrvaly v paměti takřka minutu po minutě, vzpomínky na probouzení v babiččině posteli už hodně vymazal čas a pokračování oněch chvilek pětačtyřicátého roku se mi slévají do střepin. Patrně mě tehdy probudil tříletý bratránek Jaroušek a cosi žvatlal, jenže pro mé vidění her byl příliš malý, ale možná mě z postele vyhnala vidina zasněžené radňovské krajiny a zamrzlý dědečkův rybník, jejž jsem do té doby neznal.
Jitka Dolejšová: Zazvonil zvonec… a to byl teprve začátek (1/2)
Jiří a Lucie jezdí v létě rádi na dovolenou do Rakouska. Alpy jim učarovaly. To je jejich: vysokohorské túry, nahoru a zase dolů, lesními cestami i kamenitými stezkami, podél spěchajících potoků s průzračnou nebo mléčně zelenkavou vodou, se stále se měnící kulisou kamenných velikánů…
Antonín Suk: Přesná malorážka
„Táto, vstávej! Co to tam je?“ Nemilosrdně burcuje maminka. Je desátého ledna, půl sedmé ráno. Den se rodí velmi pomalu. Vše je zastřeno šerem. Skrz okno pokojíku, které tvoří nevýslovně ostrou hranici mezi pohodou vytopené světnice a slotou venku, je vidět vzadu u Prosovic lesíka míhání neurčitých, šedých stínů.