Danuše Markovová: Suvenýrové stopy
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky. S blažeností dítěte jsem kráčela podél moře a vnímala vlny, jak bujaře retušují reliéfní záznamy v mokrém písku. Pohrávala jsem si ještě s dalšími vzletnými stopovými úvahami, když v těsném závěsu za mnou prohodil můj muž do mého rozjímání: „Ta tvoje selská chodidla mají asi platfus, podívej se!“ Tato neblahá hláška mě probudila do reality se smutným pomyšlením, jak moc vzdálené mohou být naše asociace. A tak jsem byla nakonec vděčná mořským vlnám, které mé kročeje důkladně a rychle smetávaly z povrchu zemského do zapomnění. Napadlo mě však, že kdyby vlny nepřicházely s takovou rychlostí a pravidelností, mohla by světlo světa spatřit také šlépěj sádrová!  K zajímavé myšlence - jak přežít dobrodružně u moře - mě přivedl opodál sedící hlouček mladých lidí v kruhu, podobně oděných i zdobených do pestře batikovaných volných hábitů. Tito pravděpodobní potomci éry hippies, kteří tu v 60.letech skutečně přespávali ve skalních jeskyních – původně sloužících coby dávnověká pohřebiště Římanů - nyní přímo na pláži ručně tkali či drátkovali svoje šperky, aby jimi zdobili nejen sebe, ale především kolemjdoucí plážové turisty za mírný poplatek. Roztomilými cetkami, s doprovodem bubínkových melodií, věnčili příchozí zvědavce, kteří rovněž jako já neodolali bezprostřední kouzelné atmosféře. Nádherná svoboda sezónního přežívání zásluhou skromné ruční manufaktury ve mně vzbuzovala hluboký obdiv i závist. Vždyť tito lidé nepotřebují žádné výdobytky moderní civilizace, a přece jsou šťastní. Každodenní idylický obrázek mi dal podnět k podobné úvaze, jak je možno si jen tak vyletět z rodného hnízda bez peněz i dalších civilizačních zbytečností. Spřádala jsem plány. Chce to patřičnou invenci a zapálení pro věc! Při pohledu na přemíru stop jsem přišla na bizarní suvenýr. Uvědomila jsem si, jak je můj podnikatelský záměr navíc ve své prostotě geniální. Turistiská stopa je zprvu výrobním nástrojem-formou a posléze konečným produktem. Stačí nepatrné výrobní náklady: zručnost, sádru a háček. Tato úžasná myšlenka měla však právě ten jeden jediný háček: Odkud sehnat nejrychleji schnoucí sádru na světě? Pak už by stačilo jen odvážně přilákat turisty přesvědčivými slovy alespoň ve dvou světových jazycích, pokud bych nechtěla lákat pouze šetrné našince: „Zamiřte ke mně svými stopami! Pravá tvář - šlépěj vašich chodidel! Přímořská šlépěj z nohou kupujícího, nenechte se o ni připravit mořskými vlnami!“ Na odlitek bych připsala onu destinaci i s datem, no a na zadní stranu upevnila háček na pověšení. A originálně nezaměnitelná plastika je na světě - dvě navlas stejné šlépěje neexistují, podobně jako otisky prstů. Za těchto podmínek má suvenýr spolu se mnou jistou šanci na přežití po celou turistickou sezónu až do úplného vymizení - návratu turistických stop do svých domovů. Kdyby dotyčný pověsil svůj originální suvenýr kupříkladu doma v předsíni a kolem své stopy procházel dennodenně, vždy by vystopoval zpětně svou prázdninovou cestu. Jelikož nemám v sobě ani drzou odvahu ani patřičného obchodního ducha, snažím se stopy uchovávat bez použití sádry: Přenést je do duše tak, aby tam zdomácněly natrvalo. |
Obraz "Uchopit" © Danuše Markovová
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 11. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jiří Suchý |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Milan Lasica |