PROČ PÍŠU... Ukázky nejlepších děl z literární soutěže PKV 2009
Do šestého ročníku literární soutěže Polabského knižního veletrhu, tentokrát na téma Proč píšu, poslalo své soutěžní texty 72 autorů. Nabízíme vám výběr pěti oceněných prací: Milana Čechury, Jitky Dolejšové, Zdeňky Líbalové, Jany Maxové a Bohumíra Procházky.
Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou
Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.
Jarmila Pospíšilová: Průvodce konvertitou
"Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy."
Ivan Kraus: Co mám dělat?
CO MÁM DĚLAT? ptá se vždycky naše dítě, kdykoli se někam vydáme na cestu vozem. Chce to vědět už po několika kilometrech jízdy, sotva vyjedeme z domu. Klade tuto otázku na cestě do hor, k moři, ptá se na výletech, na cestě za přáteli, uprostřed města i na dálnici. Činí tak pokaždé se stejným důrazem a naléhavostí. Otázka mne znervózňuje, neboť byla až dosud položena vždy, když jsme někam jeli.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Štěstí mají ti podnikavci, co natrefí na mladé, perspektivní, dynamicky se rozvíjející odvětví, tedy to, co je evidentně rozvojeschopné nejméně na deset let dopředu. Za jedno z takových je rozhodně stále ještě možné považovat mobilní telefonování. Takže dobře udělali ti, co zavčasu odhadli, u kterého operátora se zaměstnat, a totéž se týká i všech, co neváhali a dokázali si zjistit, u kterého výrobce telefonů jsou ještě volná místa.
Milan Markovič: Kde je to výhodné?
Šťastie majú tí podnikavci, čo natrafia na mladé, perspektívne, dynamicky sa rozvíjajúce odvetvie, teda to, čo je evidentne rozvojaschopné najmenej na desať rokov dopredu. Za jedno z takých rozhodne ešte stále možno považovať mobilné telefonovanie. Čiže dobre urobili tí, čo zavčasu odhadli, u ktorého operátora sa zamestnať a to isté sa týka aj všetkých, čo neváhali a vedeli si pozisťovať, u ktorého výrobcu telefónov sú ešte voľné miesta.
Milan Markovič: Ale teď vážně!
Najde se vůbec někdo, kdo by nikdy nezaslechl či dokonce nevyslovil toto podivné upozornění? Jsou jen dvě možnosti, proč se někdo uchyluje k takovéhle „pojistce“: buď chce důrazně upozornit na to, že co říkal předtím, bylo vtipné, humorné a v každém případě směšné, anebo sám sobě nevěří, že by vtipnou větičkou dokázal někoho přesvědčit o čemkoliv.
Milan Markovič: Ale teraz vážne!
Nájde sa vôbec niekto, kto by nikdy nezačul či dokonca nevyslovil toto podivné upozornenie? Sú len dve možnosti, prečo sa ktosi uchyľuje k takejto „poistke“: buď chce dôrazne upozorniť na to, že to, čo hovoril predtým, bolo vtipné, humorné a v každom prípade smiešne, alebo sám sebe neverí, že by vtipnou vetičkou dokázal niekoho presvedčiť o čomkoľvek.
Milan Markovič: Premeny fotografie
Digitálny fotoaparát má vraj už tridsať rokov. To ten čas letí! Pomaly si už málokto v tej rýchlosti uvedomí, že boli aj nejakí predchodcovia. Nejde len o ten film! Ten asi ostane ešte nadlho a v istých spoločenstvách možno aj navždy, ale podľa mňa to bude sakramentsky drahý špás. No samozrejme, veď to bude len pre pár čudákov.
Ivan Kraus: Třídní boj
Někdy hovořila matka s otcem zvláštním způsobem. „To jste způsobili vy!“ vytýkala mu, když se právě vrátila z nějaké fronty. Jindy, když třeba nejela dlouho tramvaj, vrátila se matka pozdě domů, ukázala na otce a řekla: „To je taky vaše vina!“ Otec brzy pochopil, že s ním matka hovoří jako se zástupcem strany, jejíchž ostatních pár set tisíc členů není zrovna po ruce. Z vrozeného pudu sebezáchovy se v takových chvílích choval velmi nenápadně.
Ivan Kraus: Lutte de classe
Quelquefois ma mère parlait à mon père d´une étrange manière. « C´est vous qui avez laissé faire ça! » lui reprochait-elle au retour d´une file d´attente. Ou alors, quand par exemple le tramway avait eu du retard, une fois à la maison, elle montrait mon père du doigt en disant: « Ça aussi c’est votre faute! »
Ivan Kraus: CLASS STRUGGLE
Sometimes my mother had a curious way of talking to my father. "That´s your fault," she would level at him after she had been standing in some queue or other. Other times, such as when she had been waiting a long time for a tram and got home late, she would point at my father and say, "That´s your fault too!"
Milan Markovič: Vím, jak zmeškat vlak
Stále častěji si připadám jako potenciální cestující, který s několika kufry, nebo spíš s celým svým majetkem stojí denně na železničním nástupišti a nervózně sleduje každý přijíždějící vlak, který by neměl zmeškat. Ale jsou takové dny, kdy se najednou přivalí vlaky dva i tři a já zoufale přemýšlím, který z nich ještě mohu nechat odjet, anebo snad ještě nějaký přijede zítra či pozítří...
Milan Markovič: Viem, ako nezmeškať vlak
Čoraz častejšie si pripadám ako potenciálny cestujúci, ktorý s niekoľkými kuframi, či skôr s celým svojím majetkom stojí denne na železničnom nástupišti a nervózne sleduje príchod každého prichádzajúceho vlaku, ktorý by nemal zmeškať. A sú také dni, keď sa dovalia odrazu vlaky dva i tri a ja zúfalo premýšľam, ktorý z nich ešte môžem nechať odísť....