Ivan Kolařík: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu! Prosíme vás, nezkoušejte nás!“ Tato úpěnlivá prosba učitelům se každý rok pravidelně objevovala na tabuli poslední den školy před vánočními prázdninami. Zpravidla ukrutní kantoři málokdy dali na naši dobře míněnou prosbu o předvánoční shovívavost.
Petra Nachtmanová: Triky jak chňapnout štěstí
Již desítky let, staletí ba tisíciletí se nespočetné kvantum jedinců snaží ulovit kus pořádného ŠTĚSTÍ. Rady bývají všelijaké: nosit minci v ruce, ovívat se vějířem, nechat koště za dveřmi, klíč v kapse, špendlík na oblečení, brka na létání, koupat se nahý. Když podrobně prozkoumáme uvedené symboly, zjistíme, že si můžeme přivolat ne jedno, ale dokonce mnohonásobné štěstí.
Jitka Dolejšová: Kolik řečí umíš…
Škoda, že čeština není světovým jazykem, litovala jsem kolikrát. Oč to měli jednodušší Němci, Angličané, Američané a jiní – mluvili si, jak jim „zobák narostl“, nemuseli šprtat slovíčka, pády, časy, fráze. Prošla jsem základní a střední školou za doprovodu „Raz dva tri četýre pjať, výšel zájčik paguljať. Vdrug achótnik vyběgájet, prjámo zájčika strelájet.
Ivo Jahelka: Já chcu Ivoša
Tak se jednou stalo, že před soudce okresního soudu v Jindřichově Hradci byl předveden recidivista jménem Tonda, jelikož státní zástupce navrhnul jeho vzetí do vazby. Nelíbilo se mu totiž, že jmenovaný, ač byl před čtyřmi dny propuštěn z devatenáctého výkonu trestu, stihnul za tuto poměrně krátkou dobu udělat čtyři chalupy a ještě ukrást auto, se kterým se vydal na malý výlet do Karlových Varů.
Iveta Kollertová: Život je jen náhoda
Život je jen náhoda… tenhle text notoricky známé písničky na mne sedne jak ulitý. Náhoda tomu chtěla, že jsem otevřela webovou stránku s titulem Pozitivní noviny a vlastně úplnou náhodou mi padl do oka článek pana Pavla Loužeckého Senioři k počítačům. Mluvil mi z duše, vždyť kolik lidí je na tom stejně jako já… uzavřených mezi čtyřmi stěnami, nedotčeni venkovním ruchem i zmatky, ale zoufale samotných.
Jarmila Moosová: To ta válka
Byl dobrá partie./ Tatík v panských službách, on sám si občas připadal jako pan hrabě./ Když se vrátil domů, ani sám neví proč, Tonku nechtěl nastálo,/ spíše jen tak, pro dlouhou chvíli./ Byla hezká, to ano, ale chudoba jí koukala i z očí./ Slibovali věno, dobré věno, tak se teda podvolil./ Koneckonců už byla malá Vlasta na cestě. Hanbu by jí nepřál, to ne.
Ivan Kolařík: Fejeton o bázni
Ač nerad, zahanben se musím přiznat, že jsem srábek a třasořitka. A marně si lámu hlavu, po kom tu zbabělost mám. Dědeček byl hrdina, který s nasazením života zakládal v Rusku legie, tatínek ani nehnul brvou, když v hospodě vrátil tvrdý biftek věda dobře, že mu v kuchyni za trest na nový plivnou, bratr se již v mládí projevil jako nebojácný zhůvěřilec, když téměř pod nosem souseda- policajta přímo v jeho pelechu zmermomocnil jeho dcerku.
Bohumír Herout: Slaměný vdovec - pátý den osamění
V pondělí se začíná pracovat. Vytahat drobný nábytek jako kolo, stůl a pár koberečků. Odpojit přípojku pro rotoped. Co jsem to říkal každé ráno, když jsem ho zapojoval? Jednou to upravím, abych se nemusel plazit pod stolem. Nápad se vyklubal. No jo, ale když teď vydrhnu koberec, tak ho potom umažu, až budu vrtat do zdi.
Ivan Rössler: Nejskromnější člověk na světě
Jsou lidé, kteří se chlubí falešnými tituly. Jsou lidé, kteří je nabyli nepoctivě, viďte milí plzeňští právníci. Ale je jen jeden člověk, který svůj titul pečlivě skrývá. Ba, dokonce si z titulů dělá legraci. Svému příteli Oldřichu Dudkovi, se kterým dělal televizní dětské kabarety, vymyslel titul PUDr. Není to krásný titul? PUDr. Oldřich Dudek?
Egon Wiener: Potkal jsem se s čertem
Nedávno, uprostřed horkého léta, po dlouhých, dlouhých letech mi vytanulo na mysli povídání na dobrou noc mé mníšecké babičky. Tehdy, když ještě lidé žili převážně na vesnicích, v domcích o dvou světnicích. V jedné žili oni, ve druhé zvířata. V jednom takovém domku šli zrovna spát hospodář, jeho žena a děti, od těch nejmenších až po ty, které už pomáhali s hospodářstvím. V domečku byla nejstarší osobou babička. Ta se starala o oheň v peci uprostřed chalupy a o jídlo pro všechny. Práce na poli je namáhavá, a tak všichni uléhali ke spánku, hned jak se na obloze ukázala první hvězdička.
Strom
Mám všechno, co potřebuji mít, abych zdárně naplnil svůj osud. To nejdůležitější je zatím skryto ve tvrdé skořápce. Ležím na pevné zemi a cítím tu zemitou vůni zkypřené hlíny. Pomalu se do ní nořím, protože instinktivně cítím že do ní patřím. Jsem obklopen lehkou a načechranou zeminou, která v sobě skrývá pro mne to zásadní.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (1)
Tedy Aňuška, jak jí říká pan Sajner, když jí sahá na mohutná ňadra. Ona ho v takových chvílích tituluje "kanče" a ječí: "Neblbni, dyť čuměj lidi!" Teď však na něj zakdákala: "Koukám, že bys potřeboval podržet voči, aby ti nevymáčkly skla vod brejlí!" Odstrčila manžela od zábradlí a usadila se tak, aby na Elinu nataženou v lehátku neviděl.
Balada o servírce Hance (4/5)
U svatebního stolu jsme seděli jen tři. Ženich, nevěsta a Libor Šesták, provozní technik Technických služeb coby všeho schopný svědek. Druhým svědkem byl číšník, který nás obsluhoval. Váša se opil, nevěděl o světě ...
Luděk Ťopka: Věřte - nevěřte
Ani se nehýbám, když se tam vlevo pohne vysoká ostřice a z ní se vykolíbá jezevec, pořádný pantáta a za ním dva mladí. Chvíli se batolí v trávě a pak ulehají, pěkně v řadě vedle sebe a jen větrníčky se jim pohybují sem tam, jak jistí. Z protějšího houští vystrčí mordu liška a se třemi liščaty pomalu přichází k jezevčí rodince, aniž jí věnuje jakoukoliv pozornost.