Tak už mám za sebou pátý den osamění. Jak dopadla sobota, to jsem již čtenářstvu sdělil. V neděli bylo počasí pod psa, a protože jsem neměl koho vyhnat pro pivo, vyrazil jsem za zdravím. Cesta na Podbozkov je trochu do kopce, ale v její polovině se nachází krásný hotýlek Podspálov. Podle svého zvyku jsem dojel na křižovatku, poseděl chvilku na lavičce u autobusové zastávky a dal se na ústup. Po cestě, jsem začal vzpomínat, jestlipak jsem doplnil pokladničku v kole o patřičný počet cinkavých koleček, za které se vymění půllitr piva. Nejen že nedoplnil, ale ani pytlíček tam v brašničce nebyl. Sám bych si netroufl požádat o zatnutí sekery, ale měl jsem kliku. Číšník mě sledoval, a když viděl, jak vykládám z brašny nářadí na sedlo a lovím tam jak chudá holka v kufru, zavolal „Copak, kolo nepůjčí?“ Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou zdůvodňoval, proč mám na pivo jen drobňáky. Řekl jsem, že si od kola půjčuji to, co ono najde po cestě. Zasmál jsem se a on mi povídá - tak pojďte na to jedno, vždyť zítra zase přijedete. To pivo mi chutnalo tak nějak jinak.
Tak a neděle je za námi. Hlavně nezapomenout ve středu zalít kytky.
V pondělí se začíná pracovat. Vytahat drobný nábytek jako kolo, stůl a pár koberečků. Odpojit přípojku pro rotoped. Co jsem to říkal každé ráno, když jsem ho zapojoval? Jednou to upravím, abych se nemusel plazit pod stolem. Nápad se vyklubal. No jo, ale když teď vydrhnu koberec, tak ho potom umažu, až budu vrtat do zdi. Nejsem národní podnik ani jiná státní instituce, a proto uvažuji. Nejdřív rozvrtat zeď a potom úklid. Abych nemusel napáječ každé ráno zapínat, dá se tam vypínač. (Proto ho vymysleli.) Zásuvku a vhodný vypínač, pak to dát dohromady a mám na celý den práci. Kompilaci zásuvky s vypínačem, zakrytí kabelu, pak to uskutečnit a je podvečer. Vrátit dluh z piva, dát si další, to je na jeden den dost. Hlavně ve středu zalít kytky.
Úterý. Namíchat šampon na koberec a už se jede. Nejede. Neptun (vodní vysavač) si postavil hlavu a čerpadlo nečerpalo. Vrčení mě přivádělo do zoufalství. Druhý den příprav a pak fiasko, to tedy ne. Když jsem se rozčílil do ruda, napadlo mě, že tomu pomůže zalití čerpadla. Pomohlo. Koberec vydrhnut po prvé, nechat uschnout a je podvečer. Dneska bez placení dluhu. Hlavně ve středu zalít kytky, jo a dojít k očaři. Prášky také docházejí. Jé to bude príma den.
Nainstalovat rotoped a projet se. Zaběhnout do města a pak k doktorům. Natisknout si třicetikorunu, v lékárně dát příspěvek nebohým lékárníkům (zase o tři stovky více) a dokončit dechlívatisaci bytu. Ještě jednou přejet koberec kartáčem na luxu a zase hurá na kolo. Dneska jedu nejen na křižovatku, ale pouštím se do kopce do Bozkova. Takový záběr jsem snad ještě neměl. Taky to odnesly dvě piva u Farských. Jde se spát. Hlavně nezapomenout zalít kytky. Kdy??? Ve středu. No jo, ale dnes ráno bude už čtvrtek. Jé je, tak to se mi povedlo.
Hned jak se ráno probudím, bude se zalívat. Snad to do rána nezapomenu. Nezapomněl, kytky jsou zalitý doma i v kadeřnictví, a tak jsou všechny povinnosti hotový. No jo, ale když se kolem sebe rozhlédnu, je v obýváku ještě trochu nepořádek. To ale počká až těsně před kolaudací. Rozložit cingrlátka na stolku, parádičky u počítače, uhladit ubrus, to stejně nezvládnu a tak půjdu raděj na kolo. Přesto, že jím cokoliv a na dietu jaksi nemám čas, tak to doháním ježděním na kole. Pravidelnou trasu na Podbozkov vylepšuji různými zajížďkami buď na Cimbál, Příkrý, a nebo jedu na Skalu. Každé ráno kontroluji váhu a tedy i výsledek cestování. Jde to pořád dolů. Dokonce jsem porazil 104 Kg. Třikrát váha začínala na 103. To je nádherný.
Dneska je závěrečný den úklidu. Vždyť se s tou troškou práce flákám celý týden. Mně to ale nevadí. Práce kvapná, málo platná. Podle toho bych byl machr na hodně platnou práci. Co to je vlastně „platná práce“? Když pekař upeče chleba, je to platná práce a zaslouží si za ní odměnu. Bankéř si různýma fintami vydělá stokrát víc. Politik žvaněním také. Je to také platná práce? Už zase filozofuji. Rači půjdu do města pro noviny a podívat se, kde je co nového od včerejška. Třeba bude na tržnici zelenina na místo Hočimin-textilu a bot k nenošení.
Právě jsem se vrátil z tržnice. Krom jiného, sazenice kytek a třešně. Sazenice nechci, a tak třešně. Stačí půl kila, stejně je zblajznu, než dojdu domů, a čím míň, tím líp. Dostal jsem nápad. Kolem vany je okraj nehezký. Jde se do obchodu koupit podlahovou lemovku. Ta se přilepí (bohužel né sama) a bude zase něco, co se snad bude líbit. Vždyť mám ještě celé odpoledne a zítra dopoledne určitě čas. Konec kecání a de se makat. Lemovka je přilepená, já se odlepil a oškrábal ruce od silikonu (né inplantáty) a mohu si oddychnout. Doufám, že se žena zítra vrátí a já se budu moci zase flákat ku zdraví. Hi Hi.