Publicistika – Zbývá dodat...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (29)
Hned první týden jsme byli rozděleni do tak zvaných studijních kroužků asi po deseti lidech a v tom mém bylo pět studentů, kteří se hlásili na Vojenskou technickou akademii v Brně, kde měla být otevřena specializace meteorologie. Armáda to však nestihla a tak těch pět přešlo na první semestr k nám do Prahy.
Josef Čermák: "Obyčejná žena" Miluška Peřinová
19. června 2008 zemřela v Torontu ve věku 92 let "obyčejná žena", Miluška Peřinová. Jejích pohřebních obřadů v kostele Sv. Václava o deset dní později se zúčastnilo asi třicet lidí včetně Miluščiny neteře Helenky Robkové, prasynovce Dr. Olina Robka, Rev. Libora Švorčíka a Rev. Ladislava Kozáka. Na rakvi zesnulé ležela československá vlajka. Po ukončení obřadů byly hrány čs. národní hymny.
Helena Dohnalová: Není párek, jako párek…
Myslím, že všechna dnešní párková nedorozumění způsobil párek v rohlíku. Prosím vás, opravdu si myslíte, že v rohlíku máte párek? Omyl, jen půl párku. Pokud by se do rohlíku dával celý párek, výsledný výrobek by trochu připomínal cep, protože i do největšího rohlíku nacpete jen půl párku. Ale napsat na ceduli „Půl párku v rohlíku“ by asi nebyl nejlepší marketingový tah.
Ivo Fencl: Před sto lety zemřel skvělý autor Sandokana a Černého korzára
Zatímco Jaroslav Foglar, který přišel na svět čtyři roky před Emiliovou smrtí, vzpomínal, nakolik ho uhranula Salgariho Královna zlatých polí (1905, česky 1906) vydaná česky rok před jeho narozením, Umberto Eco nám v pozoruhodném románu Tajemný plamen královny Loany (2004, Argo 2005, viz i obrázek) přiblížil hned čtyři secesní obálky původních Salgariho výtvorů a nostalgicky vzpomíná právě na Černého korzára, ale i Malajské piráty (1896) a Dva tygry (1904), a jak je louskal. „O Salgarim se v Itálii dodnes a pořád mluví,“ konstatuje autor Jména růže, „a přemoudřelí kritici mu věnují užvaněné články přetékající nostalgií. Taky mí vnoučci si prozpěvovali Sandokán, Sandokán a viděli Sandokana v televizi. I já bych uměl o Salgarim napsat heslo do malé encyklopedie…
Josef Čermák: Poděkování za rok, který byl
A přece snad skoro každý z nás má za co děkovat: za nečekaný úsměv, za krajíc chleba, jaký jsme od dětství nejedli, za dopis plný něžných slov, za zasněžené ticho v bezvětrném zimním dni, za příslib jara v prvním stvolu trávy, za ranní rosu na květu, za vysoké letní nebe, za hýřivou paletu barev na stráních po prvním mrazíku, za zasněná jezera a bílé štíty hor....
Eduard Bass: Drahota
Sládci klejí: "Zatroleně, / chmel už zase stoupl v ceně, / chceme-li jen skromně žít, / pivo musí podražit!" / "Mouka dražší, vizte ceny!" / křičí pekař ustrašený, / "chceme-li jen skromně žít, / buřty nutno podražit!" / "Ale nám se nejhůř daří, / naříkají uzenáři. / "Chceme-li jen skromně žít, / buřty nutno podražit!"/
Ivan Kolařík: Kulturní úroveň
Český národ měl vždycky blízko ke kultuře, i když se dovedl někdy chovat pěkně nekulturně. Již na základní škole byla povinná hudební výchova a jako děti jsme se učili o životech a dílech předních hudebních skladatelů. Pamatuji si, jak rád jsem chodil do Smetanovy síně na školní koncerty, při kterých jsme i my, rozpustilí žáčci, byli zticha jako pěna, jako bychom si uvědomovali vzácnost prožité chvíle.
Jarmila Moosová: Stěhujete se?
Už samotný fakt, že jste se rozhodli stěhovat, přináší nejednu bezesnou noc. Kam s tím letitým harampádím a co vůbec s sebou vzít či nevzít do další etapy svého života. Zvláště pak, když vašemu rozhodnutí nepředchází získání nemovitosti dědictvím či sňatkem a vy nemáte jinou možnost než začít znovu v novém prostředí, s omezenými prostředky v kapse a vidinou lukrativního zaměstnání v nedohlednu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (57)
Kdekdo tvrdí, že počasí je pěkný prevít, neboť nám dělá naschvály a jen málokdy nám kápne do noty a je takové, jaké potřebujeme. A naopak – jen málokdo si možná všiml, že počasí je fenomén, který doslova nezná hranic! Všichni nositelé počasí, tedy všechny ty tlakové výše, tlakové níže, studené a teplé fronty se zcela bezostyšně prohánějí nejen nad mezinárodními vodami oceánů, ale i nad všemi světadíly a tedy i nad Evropou, jako by už dávno byla sjednocená a na její vlajce bylo doslova přehvězdičkováno. Počasí je prostě suverénní fenomén, aniž to musí nějak zdůrazňovat a zviditelňovat!
Miroslav Sígl: Příběh dyslexičky, jejího smutku a útěchy
Dokázala to silnou vůlí překonávat, dokonce vystudovala vysokou školu, ale ani jedno generační období nestačilo k většímu poznání: její syn Jirka měl podobné potíže ve škole, kde jeho maminka marně ukazovala od psycholožky zprávu, v níž se poprvé objevil termín dyslexie. Učitelé si vedli stále svou…
Václav Židek: Hoří, má panenko!
Bylo to začátkem jednoho velkého vítězného října, měsíc po započetí školní docházky první třídy. Šestiletý Míša odjíždí vlakem s velkou červenou pěticípou hvězdou a se svými rodiči i o šest let starším bratrem Tomášem směrem na Západ. Při strachuplném přejezdu státních hranic v Rozvadově nic netuší a nemá ponětí, co ho čeká v blízké budoucnosti i v nejbližších letech.
Vladimír Kulíček: Úvaha o slovech plevelných (v mírně archaickém duchu)
Plevel a býlí bují, jak známo, v místech nezušlechtěných, na skládkách, lidmi opomenutých místech, nekultivovaných bývalých polích a lukách. Občas se vyskytnou též na obdělávaných místech a plochách, avšak v míře vcelku zanedbatelné, která skýtá možnost v době brzké vše napraviti. Nejinak je tomu v mluvě mateřské, neboť i zde je třeba dbáti s úsilím nemalým na to, aby se nám jazykový plevel nerozmnožil natolik, že by pokryl v míře nebývalé pole zorané.
Alena Heinová: Chuť dneška a zítřka…?
V pondělním večerním zpravodajství Televize Nova ( 18.února 2008) jsme mohli vidět další přehlídku lidské tuposti a krutosti. Záběry z jatek v USA, kde zaměstnanci nemocné a zraněné krávy, které se nemohly postavit na nohy, „povzbuzovali“ ranami, bodáním do očí, kopanci a najížděním auta na týrané zvíře.
Pavel Kovář: Kdyby v Pekingu startoval, medaili by přivezl
Český paralympijský výbor vyzval Michala, ať vystoupí ze své organizace a přejde k jiné, jinak že nebude nominován na světové soutěže. Charakterově pevný Michal však takovému nefér tlaku nepodlehl. A to i proto, že věřil v přesvědčivost svých loňských i letošních vítězství na mezinárodní scéně. Přičemž v zahraničí startoval za své nebo sponzorské peníze. Nebylo mu to nic platné, kromě loňského světového šampionátu nebyl nominován ani na letošní paralympiádu...