Josef Čermák: "Obyčejná žena" Miluška Peřinová
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
Tak zvaní obyčejní lidé obyčejně nedráždí naši zvědavost. A i pokud jde o celebrity a historii svých zemí, jsme výběroví. Například - jak odhaduje Dominion Institute - pouze polovina Kanaďanů ví, kdo byl prvním kanadským ministerským předsedou a tři-čtvrtiny graduantů kanadských středních škol neznají datum vzniku Kanadské Konfederace... 19. června 2008 zemřela v Torontu ve věku 92 let "obyčejná žena", Miluška Peřinová. Miluška byla dcerou brněnského obchodníka a Angličanky. Měla dvě sestry a tři bratry, z nichž jeden byl kněz a druhý lékař. Maminka jí umřela, když jí bylo dva nebo tři roky. Byla vychována v ústavu Poettingeum, navštěvovala gymnázium a některé přednášky na medicíně. Provdala se za brněnského stavitele Václava Peřinu, který stavěl dálnice a pohraniční opevnění. Činnost, která ho postavila do nepřátelského tábora v očích nacistů, stejně jako později jeho neústupně demokratický postoj v očích komunistů Miluška přišla do Kanady z uprchlického tábora v Rakousku, kde její manžel Václav musel - poněvadž byl značně starší než Miluška - čekat další dva roky. První zaměstnání Milušky bylo v domácnosti v okolí Guelphu. Její zaměstnavatel byl tak spokojen s její prací, že se zasadil o připuštění jejího manžela do Kanady. S oběma jsem se setkal před více než padesáti lety v Torontu, kde Miluška dostala zaměstnání v krajanské rodině Tůmově. I když manželé Peřinovi v Kanadě nevynikali majetkem, byli jedním ze středisek krajanského života v Torontu. Miluška byla činná jako sociální pracovnice v Sokole a Sdružení (hlavně v Dámském odboru) a Václav (italský legionář) v Československé obci legionářské, v níž několik období zastával úřad předsedy, v Masarykově ústavu a Československém národním sdružení. Miluška byla zvlášť citlivým článkem v generačním sbližování mezi generací před druhou světovou válkou (Buštíkovi, Kargrovi,Kousalovi, Rosenberští, Růžovi, Štarkovi, Tichopádovi, Tvrdoňovi, Vávrovi ...) a generací poúnorovou (Peřinovi, Růžena Zemanová, Jeřábkovi, Sahánkovi, Stýrských, Waldauf, Čermák...) Asi šest let před svou smrtí Václav Peřina přišel nejdřív o jednu a potom o druhou nohu. Nakonec z postele nevstával a potřeboval pomoc ve dne v noci. Peřinovi byli v podstatě odkázáni na Miluščin plat. Jejich příjem stačil na ošetřovatelku během dne. V noci se o svého manžela starala Miluška, která během dne pracovala v laboratoři. O víkendech se o něho starala ve dne v noci, bez svátků a bez dovolené. Měsíc za měsícem. Rok za rokem...
Byl jsem svědkem Miluščina života i její pouti na druhý břeh. Byla příliš ponořena do života, než aby byla světicí. Měla temperament bojovnice a svoji hlavu. Ale srdce tak dobré, jaké na této zemi najdete. Pravděpodobně se pokládala za obyčejnou ženu. Ve škále mých hodnot neznám celebritu, která žila cennější život než Miluška Peřinová. |
Foto © z archívu autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 07. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Zdeněk Pošíval |
![]() |
JUDr. Ivo Jahelka |
![]() |
Milan Markovič |
![]() |
Jiří Menzel |
![]() |
Ladislav Gerendáš |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
![]() |
Josef Fousek |
![]() |
Ondřej Suchý |