Literatura – Zábava
Eva Benešová: Svět dětskýma očima
Hanička si prohlíží Honzovu knížku, kde jsou namalováni brontosauři a živě se o ně zajímá. Honzík jí vysvětluje, že je to z doby, kdy ještě nebyli na světě lidé. Hanička nevěřícně: „A ty jsi, maminko, také ještě nebyla na světě ?“ Honza se hlasitě směje a upřesňuje. „To ještě žádní lidé nebyli na světě, ti se pak udělali z opic.“ Hanička zamyšleně: „Ty jsi, maminko, také byla dřív opička ?“ Tatínek to slyší a radostně přisvědčuje...
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (2)
Moje známá mi vyprávěla, jak s manželem nakupovali v hypermarketu. Její muž se někde mezi regály zapomněl. Pak ho konečně zahlédla. Stál u pultu s rybami, mával na ni a s dojetím v hlase jí sděloval radostnou novinu, že mají úúúžasně levného tuňáka. Zrovna si nechává zabalit asi dvě a půl kila, prý to stojí jen 50 Kč, je to v akci. No nekup to! Prodavač v tu chvíli hodil rybu na váhu a hlásil: „1350 Kč, mám ještě přidat?“ Ono to bylo 50 Kč za 100 gramů!
Ivo Jahelka: Balada o Gáborovi, jeho advokátce, bachařích a průmyslové kameře
V Budějicích městě je pěkná věznice, muklů je tam dvěstě, hlídaj je velice. Když je někdo bídák jako byl Calvera, tak ho prostě hlídá bachař a kamera. V lochu, hochu, tam si to vodkroutíš, v base zase už se rmoutíš. // Pankrác ani Bory, co světem stojí svět, nezažily story, co vám chci vyprávět. O co šlo v tom skutku - o lásku, mordyje, za mřížema, vskutku, děly se orgie!
Petra Haasová: Tomu ty říkáš ostuda?
Nikdy nepřestanu být vděčná zvukaři, kterého pohotově napadlo vložit do aparatury CD s náladovou hudbou a vysvobodit mě tím ze strnulosti. Hodila jsem do obecenstva úsměv šťastného dementa a odkráčela do zákulisí. Tam bylo horko. Parťák ležel na zemi s nohama opřenýma o zeď a přikládal si na čelo mokrý hadr.
Jméno
Na první středeční hodině angličtiny jsme byli jen dva. Ostatní tři se z různých důvodů omluvili. Nejdřív jsme se vzájemně představili. What´s your name? My name is… Pan Jan, inženýr, měl takové hezké, typicky české příjmení, že mi ani nestálo za to si to jméno poznamenat. To si budu určitě pamatovat, myslela jsem si. Nejsem přece hloupá.
Anastázia Mahovská: Tý brďo! Tam ti maj kluky!
Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch okoukaných zákazníků, co ji nestydatě vydírali, že dostane tu zakázku, až když s nimi půjde na večeři, že bývalý šéf už byl taky pořád a pořád víc a více dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost.
Vladimír Kulíček: O Valdovi a chlapečkovi se štětečkem
Bylo sváteční nedělní odpoledne, spokojeně jsem dojídal oběd, když z rohu pokoje, kde se způsobně usadil můj Kolja, aby dal najevo, že nežebrá, se najednou ozvalo: „Můžu?“ „Co, můžeš? Nic nedostaneš!“ „Já nic nechci, já se chci jenom na něco zeptat!“ „Nemůžeš!“ „Proč nemůžu?“ „Protože teď jím a při jídle se nemluví. To bys už mohl vědět.
Miroslav Sígl: Čtyři předvánoční příběhy s „ř“
Ředkvičky k večeři měl stařičký Říha z Řeže. Přijeli příbuzní. Přivezli řepu a řádkovač. Vytvoří třicet řádků pro řepu, příště přijedou do příjemného prostředí. Říkali, že po ředkvičce se říhá, přičemž řepa, řapíky, řebříček přinášejí stařečkům přece jen střevní střídmost. Stařičký Říha neříhal, ale řval, vyřítil se s řetězem a řemenem, příbuzným se podařilo přikrýt na střeše pod řešetem s ředidlem.
Jak jsme se v kultuře rozšoupli
Běžel začátek padesátých let, když jsem „ordinoval“ na vojně v Kujebině u útvaru, patřícímu našemu letectvu. Šlo tehdy především o to, aby voják byl bojeschopný a mohl tak ochránit socialistický řád před rejdy prožluklých imperialistů.
Emília Molčániová: Futbalová jedenástka | Páchateľ a obeť | Panický strach
Pondelok „Kde si bola tak dlho? Už je pol deviatej.“ „Ale, miláčik, všimol si si, ako dnes na tréningu stredopoliar Vincko kríval? Bola som s ním na pohotovosti, dostal obstreky a keby si vedel, ako sa mu uľavilo. A potom sme si ešte trochu posedeli v cukrárni.“ Utorok „Kam máš namierené, Malvínka?“ „Záložník Jožko Firnajs potrebuje poradiť pri kúpe obleku, veď vieš, že sa o týždeň žení. Rada s ním pôjdem nakupovať, je taký milý, nedokážem mu to odmietnuť.“ „Len aby ste iba nakupovali!“
Jitka Dolejšová: Z novinových inzerátů (2)
Prodám psa, žere všechno. Pozn.: má rád děti. Vyměním vteřinové lepidlo za třívteřinové. Zn.: Nestíhám lepit. Na tržnici jsem zakoupil za přijatelnou cenu větrovku značky Adidas. Protože má na rukávech čtyři proužky, něco se mi na ní nezdá. A jelikož nejsem rád středem pozornosti, rád ji někomu věnuji. Ihned půjčím nervy na tři následující dny. Jen klidnému a pohodovému člověku, který je bude opatrovat jako v bavlnce a vrátí je v naprostém pořádku.
Pavel Pávek: Čert a poustevník
Úpěnlivý řev pacholat probudil poustevníka, který mrknutím oka zhodnotil situací a usoudil, že se jeho budoucnost začíná jevit v poněkud chmurném světle. Pohled na pekelníka požírajícího jeho zásoby nebyl právě povzbudivý, představa opravdového sycení se lesními kořínky také do budoucna nevěstila nic dobrého.
Ivan Kolařík: Ticho léčí
Zdálo by se, že trauma spojené se štěkáním psa je vůbec to nejhorší, co může narušit ticho a klid a vyvést vás z rovnováhy. Jak se však člověk může mýlit! I ten nejurputnější štěkot je procházkou po růžové zahradě v porovnání s tím, jakou trvalou újmu na zdraví vám mohou způsobit svým řevem vaše milovaná, všemi obdivovaná vnoučátka.
Ivan Kolařík: Moje štace v Americe (2.)
Ježíšku, kdyby tak žena Máňa viděla, kam mě ti policajti večer zatáhli! Uvítala nás polotemná, zahulená místnost, ze které se linuly jazzové synkopy, při kterých se na sloupcích svíjely lehce oděné křehotinky. Jakmile jsme vešli, thajská majitelka podniku zatleskala, krasavice zanechaly tance a přisedly si k nám. Útlá umělkyně neklamně čínských rysů si sedla vedle mě, šibalsky se usmála a kamarádsky mně pohladila kalhoty v rozkroku.