Literatura – Zábava
Jitka Dolejšová: My máme mísu
Mezi svatebními dary, které Hanka s Tomášem dostali, byla i žlutá skleněná mísa od Tomášovy babičky. Mísa dekorativní, kreativním autorem vylepšená tak, že vypadala jako popraskaná. Umělecký dojem byl umocněn namalovanými červenými beruškami a zelenými lístečky. Hanka projevila radost, babička byla spokojená. „Co s tím?“ ptala se později Hanka po nerudovsku. „Někomu ji dej,“ poradil jí pragmaticky Tom, „přece nebudeme schovávat něco, co se nám nelíbí.“
Inteligentný spotrebič
Pokazila sa mi chladnička. A to bola pre mňa hotová katastrofa. Nevedela som si predstaviť svoju existenciu bez tohto stánku chuťových rozkoší a labužníckych dobrodružstiev. Stačilo ju len otvoriť a život zas dostal punc toho pravého šťastia.
Stanislav Moc: Návštěva
Letadlo přistálo na čas a brzy už začali chodit cestující z transitu ven, kde na ně čekali příbuzní včetně mne. Chodilo to, chodilo, do náruče si padalo, jen máma pořád nikde. Nedočkavě jsem vyhlížel a stále nic. Nakonec přestali cestující chodit a já jsem značně znervózněl. Dobře jsem věděl, že jazykově na tom není nejlépe, ač pocházela ze Sudet.
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Když vězeň musel hlídat stráže …(2)
Stál jsem na mírné vyvýšenině na stráži, na prsou ostře nabitý samopal. Po pravé straně poněkud pode mnou se rozkládal vojenský tábor, samé stany, blíže k lesu. Z levé strany se vinula jediná příjezdová cesta k táboru, kterou jsem měl střežit. Kolem tábora byly rozestaveny i další stráže, ale žádná z nich neměla nevýhodu mého postu.
Václav Židek - Blanka Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (1)
„Tak poslyš, proč píšeme knížku jen o psech samejch slavnejch páníčků? Proč nenapíšeme taky o těch obyčejnejch, ti si to taky zaslouží – jako třeba ta moje kamarádka Sandy z Eifel!“ vybafnul na mne z ničeho nic Kolja, když jsme se vraceli domů z procházky. Kolju totiž už přestalo bavit věčné očichávání a prohánění a začal přemýšlet. Tyhle okamžiky s ním mám hrozně rád.
Ivan Kolařík: Úvaha o mluvě
Je jasné, že se od dob Semaforu ledacos markantně změnilo. Jsme svědky velikého pokroku na poli kultury a lidských vztahů vůbec. Akorát si nejsem jist, zdali jde o pokrok, který bych měl vítat s otevřenou náručí. Je nabíledni, že dneska by byli diváci krajně zklamáni a žádali by nazpět peníze za vstupenky, kdyby se ve filmu použilo jenom tak nevinné slovíčko jako “hovno”.
Jitka Dolejšová: Diktát v 1.B
Profesorka Havránková pokračovala ve svém monologu: „...To jste si ze základních škol moc vědomostí neodnesli. Nebo možná odnesli, ale zapomněli jste si je přinést sem, na střední školu. Diktáty si vezměte domů, ať se vaši rodiče taky pokochají. Za týden si napíšeme další diktátek. A ticho, žádné odmlouvání...."
Ivan Kolařík: Úvaha o psaní nejenom milostných dopisů
Rád jsem psával dopisy. Zrovna tak jsem dopisy rád dostával. Zvláště pak, když to byly dopisy od krásných dívek. Tato psaníčka jsem nedočkavě třesoucí se rukou otevíral a chtivě hltal jejich obsah, hledaje slůvka potvrzující, že jsem v očích pisatelky neodolatelně přítažlivý princ, kterého bude milovat do konce života.
Petr Hromádko: Houby od Arsena Lupena
Je to už pěkných pár let, co se našim sousedům stala zajímavá příhoda. Se sousedy jsme vždy měli a dodnes máme vztahy - dalo by se říci - až ideální. Občas chodí oni k nám nebo my k nim, popíjíme, oslavujeme a legrace nezná mezí. A občas se stane, že si vzájemně vypomáháme v různých věcech. Prostě naše mezi sousedské vztahy by mohly sloužit za vzor. Poslední slunečné srpnové dny jsme si užívali, jak se jen dalo. V lesích nedaleko našeho města se snad zbláznily všechny houby a klubaly se ze země neuvěřitelnou rychlostí.
Perličky ze školní lavičky…
• Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne. • Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek. • Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky. • Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy. • Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň. • Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde. • Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.
Miroslav Sígl: Hravá česká abeceda
Buďme báječní, benevolentní, bystří, bojovní, bohatýrští! Běda bezmocným, biflujícím, beznadějným, bezostyšným, bezpáteřným, bezradným, beztaktním, bezcharakterním, bojácným! Budeš babičkou... Bůhví? Bůhsuď! Bláhovec. Blábolil blamáž. Blázen. Blekotal bludy, bájil báchorky. Bigotní babral. Brepta brečel. Boží bojovník. Bodrý boháč bankrotoval. Bařtipán. Belzebub. Bakšiš - bankovky, bídák! Báječná baletka. Bestseller. Bravo! Baf! Bác! Bimbam...
Anna Malchárková: Umělecky znemožnění
Hodinu před vystoupením jsme čekali na odvoz. Děvčata si zabalila do igelitu kousky špeku a tajně ho žvýkala. Chlapi usoudili, že vypít syrové vejce nebude zas až tak velký problém. Jsou chlapi, no ne? Pijí i odpornější věci než slizký vaječný bílek. Nažehlené a vyškrobené kroje zářily všemi barvami.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (21)
Po několika dnech nám bylo jasné, že Samuelovi vadíme. Tenkrát jsem ještě netušil, že ne my všichni, že jenom Franta. Pan Vstap byl zkušený a vytušil, jak to dopadne, když nás nechá bydlet u sebe. Měl ještě jednu dceru, která se už narodila v Austrálii a česky neuměla. Té bylo patnáct let, ale vypadala na osmnáct a mně se zdálo, že po mně kouká.
Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako
Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?