Literatura – Zábava
Vladimír Kulíček: Policejní škvor
Toho dne padl teplotní rekord. Ulicemi se ploužili lidé a nebylo těžké si představit, že kdyby se ochlazovali jako psi, tedy zrychleným dýcháním a plazením jazyka, mohli by si na něj šlápnout a udělat pochopa na čumák, pardon, na nos. svěžujícím elementem tak zůstal pohled na odvážně odhalené dospívající slečny, jejichž kratinké topy a sukénky zdéli několika centimetrů dávaly pořádně zabrat fantazii kolemjdoucích pánů.
Emília Molčániová: Večera na francúzky spôsob | Cesta do pôrodnice | Heuréka
„Viktorko, vieš, že dnes máme výročie sobáša?“ privítala Eleonóra svojho manžela po príchode z práce. Pečiem ti tortu. Urobíme si pekný večer, čo povieš?“ „Prečo nie, drahá.“ „A samozrejme, večeru pri sviečkach. Pripravím ti suši, ten najlepší recept, čo viem.“ „Ja nedbám, ale, nemusíš sa tak trápiť. Stačil by aj obyčajný rezeň.“ „Alebo radšej krevety? Neviem sa rozhodnúť, no tak poraď, nech to nie je len na mne.“ „Prepánajána, žabie stehienka, alebo slimáky by si nechcela?“
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (20)
Vrátili jsme se z přístavu do města a pomalu jím projížděli. Centrum se skládalo ze čtyř ulic, z nichž hlavní byla Smith street, kde bylo několik jednopatrových budov, ale většina domů byla přízemních. Hotely byly ve městě také čtyři, z nichž jeden, Hotel Don v Cavenagh street byl postaven z bambusu.
Zelený strom života
V životě každého „čerstvého“ řidiče nastane po úspěšném složení řidičské zkoušky složité období. Pokud se jedná o nadšence, který dychtí vrhnout se po hlavě do automobilového ruchu a vychutnat si okamžitě slasti a strasti života ...
Jitka Dolejšová: My máme mísu
Mezi svatebními dary, které Hanka s Tomášem dostali, byla i žlutá skleněná mísa od Tomášovy babičky. Mísa dekorativní, kreativním autorem vylepšená tak, že vypadala jako popraskaná. Umělecký dojem byl umocněn namalovanými červenými beruškami a zelenými lístečky. Hanka projevila radost, babička byla spokojená. „Co s tím?“ ptala se později Hanka po nerudovsku. „Někomu ji dej,“ poradil jí pragmaticky Tom, „přece nebudeme schovávat něco, co se nám nelíbí.“
Inteligentný spotrebič
Pokazila sa mi chladnička. A to bola pre mňa hotová katastrofa. Nevedela som si predstaviť svoju existenciu bez tohto stánku chuťových rozkoší a labužníckych dobrodružstiev. Stačilo ju len otvoriť a život zas dostal punc toho pravého šťastia.
Stanislav Moc: Návštěva
Letadlo přistálo na čas a brzy už začali chodit cestující z transitu ven, kde na ně čekali příbuzní včetně mne. Chodilo to, chodilo, do náruče si padalo, jen máma pořád nikde. Nedočkavě jsem vyhlížel a stále nic. Nakonec přestali cestující chodit a já jsem značně znervózněl. Dobře jsem věděl, že jazykově na tom není nejlépe, ač pocházela ze Sudet.
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Když vězeň musel hlídat stráže …(2)
Stál jsem na mírné vyvýšenině na stráži, na prsou ostře nabitý samopal. Po pravé straně poněkud pode mnou se rozkládal vojenský tábor, samé stany, blíže k lesu. Z levé strany se vinula jediná příjezdová cesta k táboru, kterou jsem měl střežit. Kolem tábora byly rozestaveny i další stráže, ale žádná z nich neměla nevýhodu mého postu.
Václav Židek - Blanka Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (1)
„Tak poslyš, proč píšeme knížku jen o psech samejch slavnejch páníčků? Proč nenapíšeme taky o těch obyčejnejch, ti si to taky zaslouží – jako třeba ta moje kamarádka Sandy z Eifel!“ vybafnul na mne z ničeho nic Kolja, když jsme se vraceli domů z procházky. Kolju totiž už přestalo bavit věčné očichávání a prohánění a začal přemýšlet. Tyhle okamžiky s ním mám hrozně rád.
Ivan Kolařík: Úvaha o mluvě
Je jasné, že se od dob Semaforu ledacos markantně změnilo. Jsme svědky velikého pokroku na poli kultury a lidských vztahů vůbec. Akorát si nejsem jist, zdali jde o pokrok, který bych měl vítat s otevřenou náručí. Je nabíledni, že dneska by byli diváci krajně zklamáni a žádali by nazpět peníze za vstupenky, kdyby se ve filmu použilo jenom tak nevinné slovíčko jako “hovno”.
Jitka Dolejšová: Diktát v 1.B
Profesorka Havránková pokračovala ve svém monologu: „...To jste si ze základních škol moc vědomostí neodnesli. Nebo možná odnesli, ale zapomněli jste si je přinést sem, na střední školu. Diktáty si vezměte domů, ať se vaši rodiče taky pokochají. Za týden si napíšeme další diktátek. A ticho, žádné odmlouvání...."
Ivan Kolařík: Úvaha o psaní nejenom milostných dopisů
Rád jsem psával dopisy. Zrovna tak jsem dopisy rád dostával. Zvláště pak, když to byly dopisy od krásných dívek. Tato psaníčka jsem nedočkavě třesoucí se rukou otevíral a chtivě hltal jejich obsah, hledaje slůvka potvrzující, že jsem v očích pisatelky neodolatelně přítažlivý princ, kterého bude milovat do konce života.
Petr Hromádko: Houby od Arsena Lupena
Je to už pěkných pár let, co se našim sousedům stala zajímavá příhoda. Se sousedy jsme vždy měli a dodnes máme vztahy - dalo by se říci - až ideální. Občas chodí oni k nám nebo my k nim, popíjíme, oslavujeme a legrace nezná mezí. A občas se stane, že si vzájemně vypomáháme v různých věcech. Prostě naše mezi sousedské vztahy by mohly sloužit za vzor. Poslední slunečné srpnové dny jsme si užívali, jak se jen dalo. V lesích nedaleko našeho města se snad zbláznily všechny houby a klubaly se ze země neuvěřitelnou rychlostí.
Perličky ze školní lavičky…
• Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne. • Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek. • Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky. • Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy. • Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň. • Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde. • Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.