Literatura – Zábava
Emília Molčániová: Fľaša | Golf | Drama lásky
Ach, drahý, ty si nezabudol na naše výročie! Tie kvety sú nádherné! Ale poď, ja mám pre teba tiež prekvapenie.“ „Slávnostná večera pri sviečkach!“ „Áno, drahý. Pripravila som ti menu, aké si zaslúžiš, ťu, ťu, ťu, cmuk. Predjedlom sú artičokami plnené teľacie medailóniky v tirolskej omáčke a za tým budú nasledovať tvoje obľúbené krevety v župane so syrovými kroketkami. Dnes sa mi mimoriadne vydarili.“ „Tak, drahá, pripime si na naše štyri šťastné roky manželstva... Čo to vlastne pijeme, drahá?“
Pavel Pávek: Přátelé komsomolci
Souška vstoupila do šesté B s nebývalou důstojností a rozjásanou lící. Lidem světa znalejším než žákům šesté třídy základní devítileté školy by to bylo.podezřelé, neb učitelka ruského jazyka byla proslavená věčně nasupeným výrazem, pro který jí kolegové přezdívali Nina Varanovna.
Ivan Kolařík: Nostalgická zastavení a český diplomat
Jak tak jdu k budce vedle parkovacího prostoru nemohu si nevšimnout nablýskané Hondy, která se vyjímá mezi zaprášenými obyčejnými auty. A ejhle! Honda má diplomatické číslo! A ještě jednou ejhle! Vedle čísla veliká značka CZ! “ No, tak to vidíš, takhle si bolševik-diplomat užívá na úkor pracujícího lidu,” řekl jsem si. “Však ti ukážu zač je toho loket!”
Elena Paclová: Láááska / Slůvko
Nejsem už nejmladší, v mém věku se citové vztahy už lehce nenavazují, přesto dnes hrdě říkám: Mám přítele! Když jsme se poprvé setkali, nebyl rád. Jeho rodina někam odjela a osud tomu chtěl, že byl nucen strávit tento čas v mé blízkosti. Mně se tento štíhlý, urostlý, mladý krasavec s plavnou chůzí zalíbil na první pohled a přiznávám, že jsem o jeho přízeň usilovala.
Miloslav Švandrlík: Vážený soudruhu instalatére! / Kajícník
Jistě jste nadšen tím, že člověk dobývá Vesmíru. Jak by na Vás, drahý soudruhu instalatére, nezapůsobilo veliké vítězství vědy! Vždyť doba, kdy staneme na Marsu nebo na Venuši je již na dosah ruky! Víte, že na Jupiteru je sto sedmdesát stupňů pod nulou? A že na Merkuru trvá den pouze 12 hodin?
Emília Molčániová: Alexander | Porucha | Piráti z 1. A
„Haló, je tam televízna show? Čítal som v tlači, že hľadáte umelcov, ktorí ovládajú niečo neobyčajné, atraktívne. Ešte stále platí vaša ponuka?“ „Áno. Máte niečo do nášho programu?“ „Možno. Tak, napríklad, odrecitujem všetky vybrané slová, základné i odvodené.“ „Ale, prosím vás, to predsa vie každý tretiak základnej školy. My hľadáme niečo nezvyčajné, čo tu ešte nebolo.“
Vladimír Kulíček: Policejní škvor
Toho dne padl teplotní rekord. Ulicemi se ploužili lidé a nebylo těžké si představit, že kdyby se ochlazovali jako psi, tedy zrychleným dýcháním a plazením jazyka, mohli by si na něj šlápnout a udělat pochopa na čumák, pardon, na nos. svěžujícím elementem tak zůstal pohled na odvážně odhalené dospívající slečny, jejichž kratinké topy a sukénky zdéli několika centimetrů dávaly pořádně zabrat fantazii kolemjdoucích pánů.
Emília Molčániová: Večera na francúzky spôsob | Cesta do pôrodnice | Heuréka
„Viktorko, vieš, že dnes máme výročie sobáša?“ privítala Eleonóra svojho manžela po príchode z práce. Pečiem ti tortu. Urobíme si pekný večer, čo povieš?“ „Prečo nie, drahá.“ „A samozrejme, večeru pri sviečkach. Pripravím ti suši, ten najlepší recept, čo viem.“ „Ja nedbám, ale, nemusíš sa tak trápiť. Stačil by aj obyčajný rezeň.“ „Alebo radšej krevety? Neviem sa rozhodnúť, no tak poraď, nech to nie je len na mne.“ „Prepánajána, žabie stehienka, alebo slimáky by si nechcela?“
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (20)
Vrátili jsme se z přístavu do města a pomalu jím projížděli. Centrum se skládalo ze čtyř ulic, z nichž hlavní byla Smith street, kde bylo několik jednopatrových budov, ale většina domů byla přízemních. Hotely byly ve městě také čtyři, z nichž jeden, Hotel Don v Cavenagh street byl postaven z bambusu.
Zelený strom života
V životě každého „čerstvého“ řidiče nastane po úspěšném složení řidičské zkoušky složité období. Pokud se jedná o nadšence, který dychtí vrhnout se po hlavě do automobilového ruchu a vychutnat si okamžitě slasti a strasti života ...
Jitka Dolejšová: My máme mísu
Mezi svatebními dary, které Hanka s Tomášem dostali, byla i žlutá skleněná mísa od Tomášovy babičky. Mísa dekorativní, kreativním autorem vylepšená tak, že vypadala jako popraskaná. Umělecký dojem byl umocněn namalovanými červenými beruškami a zelenými lístečky. Hanka projevila radost, babička byla spokojená. „Co s tím?“ ptala se později Hanka po nerudovsku. „Někomu ji dej,“ poradil jí pragmaticky Tom, „přece nebudeme schovávat něco, co se nám nelíbí.“
Inteligentný spotrebič
Pokazila sa mi chladnička. A to bola pre mňa hotová katastrofa. Nevedela som si predstaviť svoju existenciu bez tohto stánku chuťových rozkoší a labužníckych dobrodružstiev. Stačilo ju len otvoriť a život zas dostal punc toho pravého šťastia.
Stanislav Moc: Návštěva
Letadlo přistálo na čas a brzy už začali chodit cestující z transitu ven, kde na ně čekali příbuzní včetně mne. Chodilo to, chodilo, do náruče si padalo, jen máma pořád nikde. Nedočkavě jsem vyhlížel a stále nic. Nakonec přestali cestující chodit a já jsem značně znervózněl. Dobře jsem věděl, že jazykově na tom není nejlépe, ač pocházela ze Sudet.
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Když vězeň musel hlídat stráže …(2)
Stál jsem na mírné vyvýšenině na stráži, na prsou ostře nabitý samopal. Po pravé straně poněkud pode mnou se rozkládal vojenský tábor, samé stany, blíže k lesu. Z levé strany se vinula jediná příjezdová cesta k táboru, kterou jsem měl střežit. Kolem tábora byly rozestaveny i další stráže, ale žádná z nich neměla nevýhodu mého postu.