Jméno

Rubrika: Literatura – Zábava

Na první středeční hodině angličtiny jsme byli jen dva. Ostatní tři se z různých důvodů omluvili.
Nejdřív jsme se vzájemně představili. What´s your name? My name is…
Pan Jan, inženýr, měl takové hezké, typicky české příjmení, že mi ani nestálo za to si to jméno poznamenat. To si budu určitě pamatovat, myslela jsem si.
Nejsem přece hloupá.

Na další hodinu angličtiny jsem nemohla přijít, a tak mne napadlo, že panu Janovi napíšu e-mail. Zeptám se, co probírali a jaký máme domácí úkol.

V intranetu jsem si otevřela dlouhý seznam zaměstnanců naší firmy. Možná bych měla jen tak na okraj dodat, že náš podnik má celorepublikovou působnost a čítá kolem 8 000 zaměstnanců majících služební počítač.
Trávníček, Trávníček… no jasně, tady je jeden, je to Jan a inženýr.

Odeslala jsem dotaz a čekala.

Následující den přišla odpověď. I play only cards. Já hraji pouze karty. Pominu-li špatný slovosled, slova srozumitelná, leč význam nejasný.
Že by na hodině angličtiny hráli karty? Nebo něco vyplňovali, nějaký test, ofocený na kartičkách? Psali anglické pozdravy na pohlednice?
Třeba si pan Jan spletl slovíčka. Místo cards má být recorder. Hrál magnetofon a oni poslouchali anglické rodilé mluvčí.
Ba ne, je to inteligentní člověk a jen mne zkouší. Možná to bude nějaká šifra.
Nebo to bude nějaký vtip, který jsem nepochopila.

Vrtalo mi to hlavou celý víkend.

Nakonec jsem v pondělí ráno napsala novou zprávu: „Promiňte, že mi moje IQ prvoka nedovoluje Vaši zprávu rozluštit. Byl byste tak laskav a mohl mi to vše napsat česky a tak, abych to pochopila?“
Klik. Vaše zpráva byla úspěšně odeslána. Vaše zpráva byla přečtena příjemcem.
Čekám. Čekám celý den a ještě v úterý dopoledne.
Konečně.
Kolem poledne zvoní telefon. Mužský smích.
„Milá paní, já tedy nevím, komu jste psala, ale já s vámi na angličtinu nechodím. I když by to mohlo být příjemné – je vidět, že máte smysl pro humor. Ale ta zpráva mi opravdu nepatří. Tak vám přeji hodně studijních úspěchů…“

Takže Trávníček to nebyl. A já jsem…hned mě napadl rým. Měla jsem si to napsat. Angličtina je už zítra, nehodlám se jen tak vzdát.
Hledám znovu v seznamu.
Je tu další Trávníček, ale Jiří. Ten to rozhodně není.
Pak je tu Travěnec, Trávník. Travěnec je Robert. Trávník je Jan, ale PhDr. Nic, dál.

Musím na to jinak. Logicky. Asociace.
České příjmení. Hezké, zdrobnělé. Trávníček je zelený.
Zelenka.
Zelníček.
Ba ne, dle seznamu jsou oba až z Moravy. Ti by do Prahy na angličtinu nedojížděli.

Začínám odvozovat.
Travička zelená, to je moje…
Pánové Peřinka ani Poduška nejsou Janové.

Trávníček. Na něm poskakují ptáci, pobíhají zvířata a leze všelijaká havěť.
Havěť vylučuji rovnou, ta není roztomilá.
Nezachrání to ani pan Červík, Cvrček, Brabenec a Žížala.
Zdrobnělá jména Brouček Evžen. Slunéčko René. Taky nic.

Že by to bylo větší zvířátko?
JUDr. Králíček – kdepak, právník to nebyl, to vím stoprocentně.
Nebude to ani Mgr. Veverka, Myška bez titulu a doc. Ing. Býček, Csc.

Co ptáci?
Ptáček Jaroslav, Skřivánek, Kukačka, Krkavec Jan (ten zase není zdrobnělý), Vrabec a Brabec, Havránek i Harvánek. To je marné.

V trávě občas něco roste.
Heřmánek, Fialka, Šťovíček.
Vedle jak ta jedle.
Jedlička, Borovička? První je ze Zlína, druhý z Aše.

O trávník je třeba pečovat. Zalévat, hnojit, sekat.
Pan Kropáček, Hnojíček, Motyčka, Sekanina.
Kdepak, nikdo z nich nesplňuje všechny podmínky zároveň - Jan, inženýr a buď z Prahy, nebo z blízkého okolí.

Nevzdávám to.

Vzdávám to.

Středa - další hodina angličtiny. Omlouvám se, domácí úkol nemám, na konverzaci o zadaném tématu nejsem připravena.

Lektor zapisuje docházku: „Tak vidím, že jste tu dnes skoro všichni, chybí pouze pan inženýr Jan Zahradníček“.

Neudržím se a smíchy vyprsknu. Ostatní se na mne nechápavě podívají. Teď jim samozřejmě nic vysvětlovat nemohu. Jen rukama naznačím omluvné gesto. 

Koláž © Eva Rydrychová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 03. 2007.