► Petr a Hanička si na gauči hrají na auto. Sestavili si z polštářů kabinu pro řidiče a prostor pro pasažéry. Násilím se k nim tlačí dvouletý Otík a křičí, že bude řídit. Když zjistili, že se jim nepodaří Otíka se zbavit, nakloní se Petr k Haničce a zašeptá: „Víš co, necháme ho, ať si myslí, že řídí a já budu řídit doopravdy“.

► Když přinesl Honzík první známku ze školy, pravil zklamaně: „Tak mám jedničku, ale žádnou známku mi nedali, jen mi ji namalovali.“ Ale Honzíčku, to ti ji nikdy nedají do ruky, to ti ji vždycky jen namalují. „Aha, tak já si ji pak vystřihnu?“

► Mé sestře se narodil chlapeček. Honza, žák 1.třídy se ptá: „A co já jsem toho chlapečka?“ – Bratranec. Honza nadšeně: „Jé a můžu se tak už podepisovat?“

► Čtyřletý Petr si se zájmem prohlíží obrázek kostry v Honzově učebnici biologie a pak se zeptá: „A co se rodí dřív, ta kostra, nebo to maso?“

► Přijela teta z venkova a přivezla jitrnice. Dohaduje se maminka s babičkou, mají-li dát ochutnat také dvouleté holčičce a dohodly se, že jí dají PŮLKU. Holčičce to moc chutnalo. Ráno při snídaní prohlásila, že chce půlku. Rozkrojili jí tedy chlebíček, ale ona se vzteká, praštila sebou na zem a kope nožkami. Nakonec vstane a rezolutně prohlásí: „Já si ji NAŠNU“ a už buší na dveře špajzu a pak se natahuje nahoru směrem k talíři s jitrnicemi a volá NAŠLA!

► Hanička si prohlíží Honzovu knížku, kde jsou namalováni brontosauři a živě se o ně zajímá. Honzík jí vysvětluje, že je to z doby, kdy ještě nebyli na světě lidé. Hanička nevěřícně: „A ty jsi, maminko, také ještě nebyla na světě?“ Honza se hlasitě směje a upřesňuje. „To ještě žádní lidé nebyli na světě, ti se pak udělali z opic.“ Hanička zamyšleně: „Ty jsi, maminko, také byla dřív opička?“ Tatínek to slyší a radostně přisvědčuje...

► Děti se baví o tom, kde byly, než se narodily. Někdo soudí, že byl v zemi a že mu koukala hlava, ale jen kousek. Hanička prohlásí, ona že byla v bříšku u maminky a měla tam židličku a stoleček a pak se narodila a ono to tam zůstalo.

► Ve školce se kluci tahají o autíčko. Malý cikánek vyhrál. Neúspěšný chce svého soupeře ranit co nejvíc, a tak s opovržením pronese: „Ty černochu!“ Ale našel se obhájce. Ukáže na okno, za kterým poletuje sníh, a řekne: „Ale vždyť černoši v zimě nebývají.“

► Vytahuje se Ota: „Táta mi koupí psa a taky nám koupí auto. Ten má peněz! Nejmíň čtyřicet halířů!“

► Kluci se dohadují: „Budem jako německý lovci. Když řeknu MONYNK, tak to znamená střílej a když řeknu GUNTÁK tak to bude nabíjej!“

► V první třídě se děti učí číst globální metodou. Učitelka napsala na tabuli větu: Kočka je MILÁ. První dítě čte: Kočka je malá. Druhé dítě čte: Kočka je velká. Třetí s jistotou čte: Kočka je AKORÁT.

► Ve školce v době spaní jde Alenka na záchod. Na chodbě potká učitelku, které se právě něco rozsypalo. Alenko, prosím tě, pojď mi pomoci. Alenka pohotově: Já nemohu, my teď odpočíváme.

► Holedbá se Jindřich s Petrem: „Až budeme velcí, budem si namlouvat holky.“
Učitelka: „Jak to budete dělat?“ Kluci: „No, budem se za nimi vozit vejtřaskou.“

► Poučuje Jarmila Janu: „Musíme šetřit, peníze se moc těžko vydělávají, ty se vydělávají z takového železa, z jakého je tramvaj.“

► Děti na vycházce pozorují barevného kohouta. Míša obdivně: „Ten kohout má tak krásné vlásky jako Vinetú.“

► Učitelka zjišťuje, jaké kdo dělá sporty. Ota se hlásí, že pěstuje potápění. „Kde?“ „Ve vaně!“