Literatura – Povídky
Zdislav Wegner: Foťák
Zvedl jsem oči od novin a málem jsem na něj křiknul, ať zavře ty dveře. Kolem jeho sešlapaných bot zavál do kupé vítr, a s ním zápach dávno nemytých podlah, nedopalků, záchodků, potu a špíny. Vešel, s námahou za sebou dveře zatáhl, a s omluvným úsměvem se usadil naproti, vedle okna.
Večera pri sviečkach / Nevedomost hriechu...
„Mucinko môj, a či ty vieš, aký je dnes dátum v kalendári?“ „Neviem, drahá. Aký?“ „Cukríček môj, máme jubileum, už sme spolu celé tri týždne. Cmuk, cmuk, cmuk... Zlatko, čo by si povedal, keby sme si urobili slávnostnú večeru pri sviečkach?“
Montáž (1/2)
Připravoval jsem se na výjezd do jedné malé firmičky na sítotisk, která si u nás objednala výrobu a montáž nějakých speciálních regálů do jejich meziskladu. Akci jsem vyfasoval na osobní přání šéfky, která s mou poslední prací u nich byla zřejmě moc spokojená. Když jsem si odškrtal všechny věci, který jsem měl za chvilku nakládat na dodávku, zavolal si mě šéf do kanceláře.
Ivan Kraus: Kolo
Každý kluk touží mít kolo. Vzpomínám na to, jak jsem si ho sám kdysi přál. Nějakým nedopatřením jsem však místo něho dostal piano. Řekl jsem matce, že jsem si nepřál piano, ale kolo, na kterém bych rád jezdil. Matka pravila, že na kole bych se mohl zranit, kdežto u piana mi úraz nehrozí. Na pianě nenarazím ani nepadnu do příkopu. Kromě toho mohu na piano hrát, což bych na kole, jak musím uznat, nemohl.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (12)
"To se mi snad jenom zdá! V tomhle baráku to už je vopravdu k posrání!" ozýval se v půl šesté ráno schodištěm mohutný hlas pana Poláka. Paní Kaufmannová ustrašeně pootevřela dveře a vyhlížela, co se to děje, Miruna Jakubcová vyběhla na schody v noční košili a volala nahoru: "Co se stalo, pane Polák?" "Někdo mu ukrad boty!" odtušil shora hlas paní Polákové.
František Mendlík: Heslo týdne
Výpravčí Alois Bernát byl huba plechová. Sloužil poctivě, práci si neošklivil, nebyl však železničním šílencem. Svůj postoj k železniční problematice vyjadřoval slovy:„Pořád se mi líbí hezká ženská více, nežli sebekrásnější parní lokomotiva Mikádo!“ Přežil za třicet osm let služby všechny náčelníky. Žádného totiž profesně neohrožoval! Nikdy s nimi nediskutoval o věcech služebních a Suchého verše - Malé věci řešte ruky mávnutím- si přepracoval na rčení: „Na to se vykašlete, tam přijde kredenc!“
Zdislav Wegner: Starý vlk
Bylo pošmourné ráno. Jel jsem na kole do práce a stěží jsem viděl, kudy jedu. Najednou se mi do cesty postavil muž, zvedl ruku jako strážník a zvědavě přihlížel, jestli to vyberu. Zastavil jsem, ale s předním kolem mezi jeho koleny. Poznal jsem Juliana. „Co robisz?” houkl jsem v jeho řeči. Nevinná očka se na mne dívala zpod hustého obočí.
Zdeněk Horenský: Nečekaná noční návštěva
Klub cestovatelů pořádával nespočet zájezdů vlastními lehátkovými vozy. Zdeněk Houdenský a Jarda Vojtek byli aktivními členy klubu, ať již jako vedoucí nebo průvodčí. Za léta činnosti v této branži posbírali mnoho zkušeností, ale přesvědčili se, že i je samotné, jako staré harcovníky, může při cestách ještě též všelicos překvapit. A také k tomu došlo při jednom z atraktivních a oblíbených zájezdů do Itálie. Zdeněk byl pověřen vedením zájezdu, průvodcovství vozu měl na starosti Franta Urbanec a Jarda se na poslední chvíli uvolnil z návalu pracovních povinností a jel s nimi jako jeden z účastníků.
František Mendlík: Nerušte, prosím, analyzuji!
Tu šedivou paní potkává Frantík Rendlů skoro každý den. Nikdy se nezapomene zeptat: ,,Františku, a co šachy?“ Dostává se jí vyhýbavé odpovědi. Není o čem mluvit. Šachy jako lidový hospodský sport jsou dávnou minulostí. Ty tam jsou doby, kdy starý kantor, manžel staré paní, byl obklopen partou nadšenců. Večer co večer se hrávalo v místní hospodě. Vždy dva hráči a kolem hejno kibiců. Starý kantor založil místní šachový oddíl. Na slavnostní plaketě z roku 1981 jsou vypodobněny symboly čtyř oddílů místní TJ Sokol. Jsou to oddíly kopané, odbíjené, základní tělesné výchovy a šachu.
Blanka Kubešová: Štěstí chodívá v přestrojení
Tak třeba Richard. Byl Němec, ale tady mu sestřičky říkaly Ríša. Přecenil své síly, na dálnici do Německa nezvládl zatáčku a přišel o obě nohy. Mohl trvat na převozu domů, ale bál se shledání s rodinou tak, že raději neustále setkání oddaloval a neustále nacházel nové a nové důvody, aby pobyt protáhl co nejvíc. Vladimír se narovnal. Byl v pokušení se ozvat, ukázat, že není jen tak někdo, nýbrž Někdo, komu se vyhnula smrt – ale tímhle Marietu nemohl ohromit – ji ne – a oblomit její srdce, to už vůbec ne.
František Mendlík: Špion Balabán | Maruna Malinovskaja
Lehátkový vůz s českými železničáři je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase – Vídeň je první celodenní zastávkou. Výpravčí Vojtěch Balabán fotografuje manželku Julii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a… V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie. Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely.
Ivan Kolařík: O svatbě a slavném spisovateli
Minulý měsíc se mně po delší době naskytla příležitost jít na svatbu. Co navíc, tuto radostnou událost jsem absolvoval ve formální roli otce vdávajícího svou dceru. Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem, stali jsme se svědky zázraku! Naše dcerka, matka od dvou dětí, se konečně rozhodla skončit neřestný život na hromádce a vdát se.
Antonín Suk: Divočák
Nad Novým rybníkem ležela spousta sněhu. Každý, kdo po této peřině přešel, nechal za sebou ne stopu, ale brázdu, a to hezky hlubokou. Chuděry myšky to měly jednoduché. Budovaly si labyrint svých chodbiček pod vysokých sněhem. „Heč – kočičáci a sůvy - tady na nás nemáte!“ Snad jen ten krvežíznivec – kolčava. Ale těch zase není tolik.
Irena Herzánová: Putování svatého Krištofa
Můj dvorní zubní laborant, pan Karel Šťastný, je člověk věřící. Od mládí má talent k malování. Jeho kopie Slavíčka i Degase je pro laika od originálu k nerozeznání. Svoji zálibu však zúročuje jen v dobročinnosti. Při návštěvě přítele v jižních Čechách s porozuměním vyslechl obavy místního faráře o obrázek svatého Krištofa- místní chloubu.