JIŘÍ VYVIAL a jeho dřevěné myšlenky
Tvůrce soch a reliéfů ve dřevě. Rodák z Nové Bělé, kde žije a tvoří dosud. Otec tří dcer. Svérázný, empatický, charismatický člověk, umělec. Má rád slunce, sekt, sex, seberealizaci, sochy, souznění, Salvatora…bez priorit. Jeho logogramem je VIVA.
Josef Krám: K nedožitým šestašedesátinám rychnovského rodáka Rudolfa Rokla
Připomeneme si je 16. prosince 2007, ale jak krátce a neotřele vystihnout tuto osobnost? Klavírista, noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd a nezapomeňme - žák rychnovské profesorky hudby Věry Jelínkové, jehož život skončil po těžké nemoci 23. září 1997.
Zdeněk Svěrák - Ivo Fencl: Smysl pro detail je pro psavce základní
Chtěl jsem napsat příběhy pro televizní Večerníček. Jednak proto, že se mi ten dychtivě sledovaný pořad líbil, a taky proto, že jsem nutně potřeboval peníze. Děje jsem vymýšlel na procházkách. Hned za sídlištěm Spořilov bylo zahradnictví (na břehu rybníka Hamrák), které mě inspirovalo. Neuvědomil jsem si však, jak jsou ty několikaminutové příhody pracné.
Vlastimil Marek: Média po kapkách!
Ačkoliv přesněji bych měl napsat, protože zprávy v novinách nepůsobí tak efektivně a hlubinně“ - „televizní zprávy po kapkách!“ Vždycky nám říkali, že jed v malém množství je lék. Pivaři a konzumenti slivovice tvrdí totéž o alkoholu. Mají pravdu. Bylinkářství, čínská medicína, očkování i homeopatie jsou dalšími důkazy, že to funguje. V jistém smyslu škodí cokoliv, čeho je příliš.
Dáša Cortésová: Jaký byl Zdeněk Borovec (2)
Můj táta říkával, že u písničky jsou slova moc důležitá. Měla by emotivně podpořit melodii, aby vznikla ta správná atmosféra. A hlavně celá skladba by nám měla něco říkat a dávat. Písně o ničem neměl rád. Špatně se učily a člověka to nebavilo. K tomu všemu má být text, jak se říká, zpívatelný.
Jitka Dolejšová: „Zlatá šedesátá“ bez pozlátka
Vzpomínky a realita. Jak se mnohdy liší… Šedesátá léta 20. století mohou mít ve vzpomínkách zlatý nátěr, ve skutečnosti jím však prokvétala rez každodenní reality. Na jedné straně uvolnění společenské a kulturní atmosféry, na straně druhé ekonomické problémy a komunistické pojetí moci. Jaký byl v té době běžný život obyvatel, jak trávili volný čas, jak nakupovali?
Monika Petrlová: Bílosrstým ploutvonožcům v patách
Ostré polární slunce nedovolilo Atuat delší dobu koukat týmž směrem. Sluneční paprsky bezostyšně vypalovaly její siluetu na zeď jednoho z ledových domů inuitské vesnice. Byl to tentýž dům, v němž před sedmi slunovraty v bolestech přivedla na svět malého Okiho. Dům, který s Maem a jeho bratrem holýma rukama po dlouhé týdny stavěli.
Marie Chatardová – Jitka Vykopalová: Moje poslání ve Švédsku
Od 16. listopadu jsem nastoupila do funkce ředitelky Diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí, což je oblast, která mě vždy velmi zajímala. Důkazem toho je, že jsem již zhruba před rokem přislíbila, že po návratu do Prahy budu externě vyučovat diplomatický protokol na UK a to jsem ještě vůbec netušila, že později dostanu nabídku právě na místo ředitelky DP.
Ondřej Suchý: Lord Achille Gregor
Kdysi jsem patřil k lidem, které neměl rád. Zavinila to hořkost pocházející z mylné domněnky, že jsem měl mít vliv na ukončení jeho funkce redaktora zábavné přílohy sobotního Svobodného slova zvané Kvítko, do níž jsem na konci sedmdesátých let nastoupil. Kvítko kdysi dávno vymyslel a redigoval Josef Lada a v šedesátých letech ho obnovil právě Achille Gregor.
Austrálie - můj osud (2)
Vindobóna byla plná a kdo neměl místenku, měl smůlu a zůstal na nádraží. Petrova blondýnka mi dala dobrou radu. Seděli jsme s Frantou v kupé u dveří a prohlíželi si ostatní cestující. U okna z každé strany seděly dva pomladší páry a naproti nám plešatý pán se starší dámou, o níž jsem si nebyl jist, jestli to je jeho žena nebo maminka.
Petra Haasová: Když se řekne Mikuláš
Když se řekne Mikuláš, vždycky na mě dýchne atmosféra výjimečných dnů, jako jsou Velikonoce, Štědrý den nebo třeba narozeniny. Nejinak to bylo i pátého prosince, když jsem kousek od Staroměstského náměstí čekala na přítele, se kterým jsme byli rozhodnuti strávit večer tím, že prozkoumáme všechny čerty, Mikuláše a anděly, co se jich do Prahy vejde.
Ondřej Suchý: Když hrál orchestr Jaroslava Echtnera
V padesátých letech to byl kapelník jednoho z nejpopulárnějších pražských tanečních orchestrů. Bylo mně třináct, když jsem uslyšel na vlastní uši a uviděl na vlastní oči dva velké orchestry – Jiřího Procházky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, a pak ten Echtnerův. Nezapomenutelný zážitek z účasti na jednom z „Čajů“ v pražské Lucerně, kde orchestr Jaroslava Echtnera hrál, mi znásobilo ještě jedno velké překvapení - na pódiu se totiž objevil můj bratr, kterého konferenciér ohlásil jako autora a interpreta tehdy velkého šlágru (na desky ovšem nazpívaného Josefem Zímou) Blues pro tebe.
Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec
Tak si dnes listuji právě tím nejnovějším Slovníkem nespisovné češtiny, který v těchto dnech vyšel v 2. rozšířeném vydání (hlavní editor Jan Hugo, vydal Maxdorf, Praha 2007, 460 stran). Celkem je v něm přes 14 000 hesel a považte – polovina z nich pochází z internetových stránek díky spolupracovníkům, mezi nimi i četným amatérům, kteří doslova sbírají slangové výrazy.
Vlastimil Marek: Předmluva k českému vydání
Časy, móda a mobily se mění, ale právě tak pružně by se měly měnit, přizpůsobovat i naše názory. Jenže sebestředná pýcha člověka doby technologické, soustředěného spíše na kvantitu než na kvalitu a soustřeďujícího naprostou většinu svých činností směrem ven, rychleji a hřmotněji, až do vesmíru, proměnila názory v dogmata a vesmír v lidském mozku a vědomí v něco zbytečného a zdržujícího.