Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)
Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.
Ivo Fencl: Sto let Fantomase
Ctihodná lady Belthamová se s Gurnem (= skutečné Fantomasovo jméno) seznámila za búrské války v Jižní Africe, kde sloužil u dělostřelectva. Na scénu vstupuje Juve a objevuje v kufru Belthamovu mrtvolu napuštěnou síranem zinečnatým. Policista paralelně prošetřuje i další bestiální vraždu, které padla za oběť markýza de Langrune a z níž je podezřelý mladý Charles Rambert (budoucí Fandor!) Ve skutečnosti je tento jemný hoch nevinen a markýzu vlastně také odpravil Gurn. Aby se zmocnil jejích losů.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O řekách a rybaření
Řeka sice furt eště čaruje, ale čím dál míň. To tenkrát, postavili jsme si na Podkově stan. Vypůjčený stan a veliký - přesto nám na nohy táhlo. A když jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu třeba taky čtyři kilometry a pak pěšky nazpátek. A v noci řeka šuměla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a když náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásně to hřálo.
Miroslav Sígl: Detektivní příběh o Láďovi Šubrovi a jeho nálezu z Kokořína
Velkým dlouhotrvajícím potleskem v pondělí 3. září v přednáškovém sále Národního muzea odměnili přítomní vážení pánové i dámy z České numismatické společnosti našeho rodáka nedávného 75letého jubilanta Jiřího Ryanta. Zaujal je všechny svým příběhem a výpovědí o nálezu drobných mincí v obci Kokořín z doby vlády Jiřího z Poděbrad, kterému předcházelo takřka detektivní několikaleté pátrání.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (4)
Mlha, vichr, prší a prší. Chvílemi se z deště stává prudký liják. Obloha připomíná tmavý šedý kabát. Nedá se nic dělat, dnes na túru nejdeme. A tak jsem s Olym zůstal v apartmánu a naši lidi šli na celé odpoledne do bazénu. Krytého, to dá rozum. Když se někdo neotužuje, do horského jezera si zaplavat nepůjde.
Ivana Kriglová: Důslednost, děti a my
Již delší dobu pociťuji, že názory na výchovu dětí, s kterými se setkáváme, postrádají samu podstatu. Mnohdy nekonečné diskuse o nepřeberném množství výchovných směrů s cílem ovlivnit dětskou psychiku nás zavádějí do bludiště dalších problémů. Mým osobním názorem je, že základem výchovy je důslednost a od ní se všechno odvíjí.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (8) Mickey Rooney
Mezi americkými herci veterán - Mickey Rooney. V září mu bylo 91 let. Poprvé se prý objevil na jevišti v 15 měsících se svými rodiči, vaudevillovými herci, ještě jako Joe Yuly ml. Měří 152 cm a měl osm manželek o nichž říká: „Všechny bych si je vzal znovu. Každou jsem opravdu miloval.“ Nabízí se otázka, jestlipak mu některá z nich také někdy něco dobrého uvařila? Ta druhá, hollywoodská sexbomba největšího kalibru, Ava Gardnerová, určitě ne. Ovšem Mickeyho recepty jsou tak jednoduché, že si podle nich mohl připravovat občas večeři opravdu sám…
Petr Pučelík: Čechoameričan Ladislav Kořán nedovolil své šťastné hvězdě utéci
Ladislav Kořán začínal za války závodně s cyklistikou, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl s kolem konec, cyklistické závody Němci zakázali. Nebylo žádoucí opouštět místo trvalého pobytu. Začal tedy s běháním a byl hned úspěšný, už jako dorostenec vyhrával všechny možné závody. Byl natolik dobrý, že v roce 1944 jel na juniorské přebory protektorátu, kde se poprvé setkal s Emilem Zátopkem.
Cestování po Praze (Český svět - 1908)
Když pozoruji cizinecký provoz, hustě obsazený, míjeti Malostranské ulice, vždy myslím na ony Pražany, již zasloužili by si stejně pečlivého výkladu a projížďky rodným městem, o němž tak málo vědí! Ovšem chlubí se mnohý svou znalostí Prahy: Vyzná se ve všech čtvrtích, zná všechny "průchodící domy", ale jak málo z nás všimlo si již všech těch zvláštností starých kvartýrů!
Martina McLenehan: Vítejte v rozmarné Rozmarýně
Rozmarýna jim svými programy vytváří a zajišťuje scházející lidskou podporu, osobnostní vedení a pomoc při fungování ve světě mimo zařízení. Je jim povzbuzením i ve snaze o samostatnost a schopnost postarat se o sebe sami. Důkazem je nejnovější aktivita Rozmarýny. Tato obecně prospěšná společnost se totiž rozhodla nespoléhat jen na sponzory a granty a pustila se do vlastního podnikání.
Karel Bůna: Všude žijí lidé
Původ města a osídlení jeho okolí je spojen s řádem Benediktýnů, kterého hlavní sídlo v Čechách, klášter v Praze – Břevnově, byl až do roku 1938 spojen společným opatem s klášterem v Broumově. Ti od třináctého století dokonce častěji sídlili v Broumově. Benediktýni, jako vrchnost až do poloviny 19. století, se nesmírně zasloužili o povznesení celého kraje, a to nejen po jeho hospodářské stránce, ale i péčí o vzdělávání lidu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (66)
K těm radostnějším a snad i smysluplnějším životním vzpomínkám určitě patří ty z různých cest a dovolených. Nemohu si zde odpustit to moderní slovo smysluplný, které jak se zdá, bohužel už v současné dnešní realitě pouze šustí papírem a skutek utek‘! Když člověka na stará kolena napadne, že by mohl něco vydolovat ze zapadlých koutů své paměti, je to vždy na pováženou.
Vladimír Just: Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem (VŠECHNO JE JINAK!)
Zdánlivě má celá grantová „kauza“ racionální jádro: nerovné podmínky soutěže, zvýhodnění konkurence. Odtud i žaloba u Evropského soudu. Argumentace zní: jsou-li v jednom městě dva pekaři a nabízejí rohlíky, nelze jednoho zvýhodnit dotacemi a druhému nedat nic. Tato fascinace rohlíkem učarovala Petru Kratochvílovi: ten má zajisté právo zásobovat média nesmysly, zvláště, když si to zaplatí inzerátem.
Josef Hlinomaz - Václav Židek: Bít či nebít
Ve škole se tresty prováděly veřejně před třídou. Starý učitel, jinak ohromný dobrák, vykonával trest s naprostým klidem, oznámiv předem, oč jde. Za mírnější trest byla považována rána ukazovátkem do nastavené dlaně, ačkoliv taková rána je bolestivější než rána tímtéž ukazovátkem přes zadek. Tlučení přes zadní část bylo obřadem.