Napadlo mě, že bych měl pro přátele napsat pár nových řádků, tentokrát o svých zimních aktivitách a také o tom, jak v Šemanovicích probíhá konec letošního roku.

Šemanovické „společenské minicentrum“, které na podzim hostilo herce Miriam Kantorkovou, Evu Hruškovou a Jana Přeučila, mění do konce roku otevírací hodiny – od listopadu je zde otevřeno pouze o víkendech (bližší informace níže). Český rozhlas tu v natáčení pořadů Nostalgické muzeum zábavy pokračuje i nadále, a kdo nepřišel v sobotu 3.listopadu na setkání s báječným hostem, spisovatelem Jiřím Stránským, bude mít letos příležitost zúčastnit se ještě dvou veřejných nahrávek, které se uskuteční 24.listopadu a 1.prosince (začátek vždy ve 14.00 hodin).
Manželé Skálovi po poslední zkušenosti, kdy řada rezervovaných míst zůstala prázdných, upouští od dosavadního systému rezervací a v Myši se tak nastoluje systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Konečně tak budou mít šanci ti, kteří v minulosti odjížděli s nepořízenou, neboť i když byl sálek hodinu před začátkem natáčení téměř prázdný, podle lístečků na stole byla obsazena všechna místa. Na setkání s jedním z nejvýznačnějších současných českých spisovatelů Jiřím Stránským, donedávna prezidentem Pen-klubu, autorem televizního seriálu Zdivočelá země (na jehož nová pokračování se můžeme těšit) atd. přijela naštěstí řada diváků z Prahy. Překvapeně a s potěšením zaplnili alespoň některé z neobsazených míst v sálku, původně rezervovaných pro místní návštěvníky. A nelitovali – téměř dvě hodiny bez přestávky vyprávěl můj host neuvěřitelné historky ze svého života, během něhož např. osobně poznal Jana Masaryka i jeho otce TGM, dověděl se od svého kamaráda Miloše Formana, že se stávají příbuznými, neboť Formanův syn Petr a Stránského dcera se rozhodli vzít, stal se v šedesátých letech blízkým spolupracovníkem legendárního režiséra Martina Friče či pracoval krátce jako dramaturg v Semaforu.

Takže příště – kdokoliv si udělá do Šemanovic v sobotu výlet a uvidí před Nostalgickou myší auto Českého rozhlasu, nechť vstoupí dál, je vítán a nebude litovat!

Můj letošní podzim se nese částečně ve znamení zdravotních problémů, o nichž se rozepisovat nechci, a částečně zvýšenou cestovní aktivitou. Jezdím na besedy se čtenáři a přiznám se, že mě překvapuje kolik mám mezi nimi příznivců. Naposled mě jedno takové překvapení čekalo koncem října v Teplicích (tady je důkaz: http://teplicky.denik.cz/kultura_region/suchy20071030.html ).

Z vystoupení, která ještě letos absolvuji, bych uvedl například besedu o herci Václavu Tréglovi v Bělé pod Bezdězem, která 19. listopadu zahájí 4.ročník divadelního festivalu amatérských souborů „Tréglova Bělá“, besedu v pražském Klubu českých filmových amatérů (3.prosince) anebo besedu se čtenáři v knihovně v Mladé Boleslavi (6. prosince).

Na skutečnosti, že je pojednou o mou práci zvýšený zájem, má bezesporu velký podíl Česká televize. Po dokumentech z cyklu Příběhy slavných, Sesazení krále (o V.Burianovi) a Zapomenutý zpěvák (o R.Cortésovi) na nichž jsem spolupracoval, čeká televizní diváky v prosinci další film, Moudrý šašek, v němž jsem měl pro změnu možnost zavzpomínat na skvělého komika Jaroslava Štercla. Koncem října jsem pak natáčel bonus k filmu Císařův pekař a Pekařův císař, který vychází na DVD, a právě v těchto dnech, tedy na začátku listopadu, pracuji na scénáři dokumentárního televizního filmu o kamarádovi, předčasně zesnulém arménském klaunovi Leonidu Jengibarovi. V průběhu šedesátých let okouzloval svým uměním klauniády i pantomimy tisíce českých obdivovatelů a hlavně obdivovatelek.

 

Jinak, co se televize týče, ještě jedna dobrá zpráva: V roce 2008 bude ČT 1 od ledna až do léta ve čtrnáctidenních intervalech reprizovat v dopoledních hodinách seriál Dům plný písniček, který jsme kdysi uváděli spolu s Jiřím Černým. A od podzimu až do konce roku 2008 dojde pak na reprízy zvláštní série Kavárniček dříve narozených, která měla název Dlouho jsme se neviděli a v níž jsme dostali příležitost se v rolích průvodců „vydovádět“ spolu s Ladislavem Gerendášem.

Z chystaných rozhlasových počinů bych rád upozornil na sváteční Padesátník, který se bude vysílat odpoledne na Štědrý den a v němž posluchači uslyší úryvek neznámé nahrávky známé vánoční pohádky o hračkách v podání Jiřího Voskovce, vánočně naladěné pány Šimka a Grossmanna a záznam někdejšího vánočního přenosu ze slavné Vinárny U pavouka. Padesátník před Silvestrem – 30.prosince - bude pak věnován 30.výročí dne, kdy nás opustil král grotesky Charlie Chaplin. Na Silvestra – dopadne-li dobře veřejná nahrávka v Nostalgické myši – by se Šemanovice mohly na půl hodiny objevit v hlavním večerním programu Českého rozhlasu 2-Praha.

Aluminiový klíček Felixe Holzmanna chystá k vydání nakladatelství Modrý stůl začátkem roku 2008. Na konci ledna odevzdáváme spolu s publicistou Jiřím Vlastníkem knížku Magická Laterna, kterou připravuje nakladatelství Brána k 50.výročí světového úspěchu Laterny Magiky na výstavě EXPO 58 v Bruselu.
Já sám pak budu v průběhu roku pokračovat v práci na knize Ženy kolem Oldřicha Nového (kterou jsem v letošním roce nedokázal dokončit) a připravím k reedici v nakladatelství Euromedia rozšířené vydání knížky František, co Nepil. Ta by měla vyjít k nedožitým osmdesátinám dodnes oblíbeného spisovatele Františka Nepila.

Nakonec zbývá ještě pár informací z Internetu

Doporučuji Vaší pozornosti nové stránky věnované mému bratrovi a divadlu Semafor. Po té, co jsem zjistil, jakou každodenní péči jim věnuje hlavní jejich tvůrce Lukáš Berný, stal jsem se jeho stálým spolupracovníkem. Ujišťuji všechny příznivce divadla Semafor, kteří dosud ještě nezabrousili na adresu http://www.semafor.wdr.cz/intro.php, že jakmile tak učiní, stráví zde nejednu hodinu. Každý den stojí za to kliknout na zdejší rubriku Novinky, jestli se tam náhodou neobjevil nějaký zajímavý nový odkaz, nějaká zajímavá nová informace. Osobně vnímám toto dílo mladého nadšence Lukáše Berného a jeho spolupracovníků jako takové internetové semaforské „noviny“, v nichž stojí za to si u ranní kávy „zalistovat“.

Po té, co s koncem letošního roku končí také mé dva celoroční seriály Sága rodu Lupinů a Moje Rusko, budu své nejnovější články publikovat už téměř výhradně jen v Pozitivních novinách: www.pozitivni-noviny.cz a pak také zde, kde bych rád doplňoval nejčastěji navštěvovanou rubriku Známí-neznámí.

Nu a to je vše, co jsem vám chtěl v rámci příspěvku nazvaném Můj šemanovický konec roku 2007 sdělit. K vánočním svátkům a ke šťastnému vykročení do Nového roku vám zatím ještě přát nebudu; doufám, že k tomu budu mít příležitost ve druhé polovině prosince.

Takže zatím jen NA SHLEDANOU!

Váš Ondřej Suchý