Kdo na letošním veletrhu Svět knihy zahlédl grafika a ilustrátora Adolfa Borna, nejspíš by nevěřil, že 12. června 2005 oslavil už 75. narozeniny. S úsměvem tu rozdával autogramy a že zájemců bylo! Nechávali si podepisovat Tři mušketýry, které nedávno vyzdobil svými kresbami, lidé si přinášeli jednotlivé obrázky a nechyběl ani loňský kalendář Konta Bariéry, kterému daroval už několik svých kreseb. Jak se cítí – posuďte sami.

 

Jak se cítíte jako pětasedmdesátník?

Pokud člověk může bezproblémově alespoň jezdit v zimě na běžkách, podnikat delší výlety, pracovat a pít víno – pak je zaplať Pán Bůh lhostejné, zda slaví pětašedesátiny, pětasedmdesátiny nebo jiné výročí.

 

Pamatujete si na svého dědečka?

Mí dědečkové mě fascinovali tím, že před spánkem si navoskovali vousy, přiložili držáček vousů a upevnili ho v týlu. Dali si zdravotní štamprli na dobrou noc a ráno je zastihlo v bezvadné kondici vnitřně i z vnějšku. To, že bych se ocitl ve stejné věkové kategorii mě tehdy vůbec nenapadlo a teď si zase nejsem jist, zda při mých návštěvách nebyli o něco mladší než já teď.

 

Vzpomínáte, k čemu Vás v dětství vedli rodiče? V čem si myslíte, že jste je poslechl, a kde jste se naopak jejich radám vyhnul?

Matka mě vždy říkala: jezdi, poznej cizí kraje a nauč se nějaký jazyk. V tom jsem jí poslechl. Když se ale s podezřením a nedůvěrou dívala na slečnu po mém boku a slovně to vyjadřovala – v tom jsem byl neposluchou.

 

Jak jste slavil narozeniny? Nachystal jste k výročí nějakou výstavu?

Na mé narozeniny bude ještě probíhala má výstava v Císařské Konírně Pražského Hradu, ale hlavně jsme se se ženou těšili na cestu do naší druhé vlasti – do Turecka.

 

Na čem právě pracujete?

V litografické dílně jsem dokončil grafiku, která se nazývá „Dürerova cesta přes Alpy do Benátek“. Dočetl jsem se, že můj milovaný grafik a malíř byl jedním z prvních umělců, který podnikl takovou pouť pěšky a v chladu. Já jsem mu ovšem nazul lyže a doprovázejí ho nosorožec a zajíc, jinak postavy na brilantních Dürerových kresbách, a nahá slečna, které nevadí intenzivně padající sníh.

 

Pravidelně se účastníte aukcí pro Konto Bariéry. Je podle vás normální pomáhat?

Myslím, že akcí na pomoc Kontu Bariéry se zúčastní 99 procent všech výtvarníků, což je potěšující i pro mě, neboť patřím k těm, kteří se velmi kriticky vyjadřují o české povaze. Ale smysl pro humor a ochota pomoci, když je to zapotřebí jsou dva pozitivní rysy mých soukmenovců.

 

Jste spokojen nebo po čem ještě toužíte?

Když osud dovolí a člověk se ocitne v období, kterému jemně říkám zralý věk, tak nikdo nemá právo nad něčím kvílet, naopak radostně halekat, když ráno svižně vyskočí z postele.


Přetištěno z novin „Můžeš“, které jsou mediálním partnerem Pozitivních novin.

www.muzes.cz

e-mail: info@muzes.cz