Blanka Kubešová: Kam za divadlem aneb Viděli jsme za vás
Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla. O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení ...
Josef Krám: PIUM FALSUM - Od písně Kde domov můj k Lumírovi Nedvídkovi
Zaznamenejme, že podle Tyla měla být píseň Kde domov můj údajně nezáživná a dokonce prý přemýšlel, že ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho přemluvil, aby ji tam nechal, i když i on ji pokládal za méně zdařilou. A tak se stalo, že píseň, kterou mnozí odsoudili k zániku, v ději zůstala.
Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)
Tento povánoční fejeton jsme nazval Vánočník. Nyní, po létech se má vánoční těšení ustálila. Miluji jako vy Vánoční čas a snažím se jej prožívat již týdny před tím a týdny potom. Můj pocit radosti z dárků, z rozzářených očí vnuků a všech dětí, se mísí s pocitem melancholie hodné nálad Klostermannovy Šumavy.
Michal Dlouhý: Četnické trampoty - Jednou jsi dole, jednou nahoře
Četnické trampoty je soubor obsahující doslova celou kopu povídek ze života četníka Karla Macharta, který se vypracoval z řadového četníka na velitele četnické pátrací stanice. V době okupace se díky zapojení do odbojové činnosti octnul ve spárech gestapa a v době věznění se setkal i s některými ze zločinců, které osobně usvědčil ze spáchání kriminální trestné činnostiSlovo trampota v sobě nese svízel, obtíž, strast, starost a těžkost.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (7)
Můj zesnulý bratranec Karel Rys marně v Praze pátral po našem pradědečkovi. Nikde ani stopy. Také mně nedá spát babička, maminka mého táty, ač jsem ji nikdy nespatřil. Skonala prý hodně mladá. Za svobodna se jmenovala Josefa Andršová, narozená v Kladně. Dcera Josefa Andrše, zámečníka a Kateřiny, rozené Fouskové z Kyšic. Mého tatínka křtil kaplan František Pilík.
Ondřej Suchý: Láďa, Géza, László - náš milý šedesátník!
Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení ...
V.Kulíček / B.Kubešová: Vzpomínka na Vltavanku
Začít můžeme téměř pohádkově: Dávno je tomu, kdy na místě pod dnešní Slapskou přehradou se nacházely Svatojánské proudy. Tehdy ještě čistá, stříbropěnná Vltava zurčila přes nesčetné kameny a balvany dravým proudem v hlubokém a divoce vyhlížejícím kaňonu. Na nádherné prostředí Proudů vzpomínám ještě z doby druhé světové války, kdy jsme zde s Klubem českých turistů stanovali – samozřejmě načerno.
Miroslav Sígl: Z obou stran Šumavy, jihočeských Blat, Rakouska i Francie
Jak je to dávno, když ve školních čítankách bývaly ještě úryvky z románů a povídkových knih Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti, Skláři, V srdci šumavských hvozdů nebo Pošumavské rapsodie! Bohaté lidové tradice, svérázné typy pracovitých lidí, drsná příroda a její charakteristické rysy, rozpad selských rodů...
Ivo Fencl: Princezna Jorika a malíř Neprakta
Co předcházelo éře počítačových her, kterým holduje třeba i můj syn Filip (12)? Samo sebou, že éra her stolních. V sedmdesátých letech jsem tím pádem s mladší sestrou hrával i Smolíčka pacholíčka a Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Obě hry nakreslil Jiří Winter-Neprakta a zvlášť tu druhou jsem měl neuvěřitelně rád. A pořád mám, a když jsem ještě vytvářel vlastní stolní hry, po kterých by také šlo cestovat figurkami, často jsem napodoboval vědomě i nevědomě právě tuhle.
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2/3)
Často opakuji, že Semafor stojí na třech základních kamenech: na humoru, na hudbě a na své specielní poetice. Ta poetika je věc, která nejspíš potřebuje výklad a já jsem známý apologeta semaforské víry, už v dobách našich začátků jsem se to o sobě dočet, takže jste v dobrých rukou. Pod slovem poezie si někteří naši bližní představují něco velmi ušlechtilého, leč pro ně nepřijatelného.
Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence
Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.
Miroslav Sígl: Vzpomínka na veterána letectví...
Tak zněla pozvánka na “Hovory pod vrtulí“, které pořádá už několik let Klub leteckých novinářů České republiky. Tentokrát proto, abychom si zavzpomínali na svého přítele, který nás letos opustil (viz několik článků z let 2009 – 2010 v PN, jeho Dobrou chuť letos ve 12 pokračováních). Něco z těch úsměvných příběhů ze stránek Pozitivních novin se tam četlo (v restauraci Divadla Radka Brzobohatého).
Jarmila Moosová: Divadlo duše
Před časem jsme se s nimi na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN setkali jako s jednotlivci, kteří nám dovolili nahlédnout do svého soukromí, svých myšlenek a snů. Netrvalo dlouho a došel realizace také jejich sen společný, v němž spojila svoje umy a vize trojka báječných lidí: MUDr. Iveta SKÁLOVÁ-ŠPATENKOVÁ – výtvarnice, MUDr. Pavel ŠPATENKA – psycholog a Karel KEKEŠI – pěvec. Díky nim teď můžeme nacházet relaxaci i poznání v jejich unikátním DIVADLE DUŠE.
Jan Drahoňovský: Pozvánka do muzea na výstavu betlémů
V sobotu 4. prosince 2010 bude již po deváté otevřena vánoční výstava betlémů. Tradiční přehlídka řezbářské zručnosti nejen podkrkonošských tvůrců je letos opět doplněna o exponáty zapůjčené Spolkem českých betlemářů, se kterým lomnické muzeum navázalo v loňském roce plodnou spolupráci. Díky němu tak návštěvníci výstavy budou mít možnost opět spatřit další nové neokoukané betlémy od řezbářů z celých Čech včetně ukázek zahraniční tvorby.