Publicistika – J+O Suchý
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (13)
Přeji hezký den, milí posluchači! „V obyčejných novinách se píše jenom o lidech. Ale děti také zajímá, jak žijí zvířata, ptáci, hmyz. V lese není méně událostí než v městě. I tam se pracuje a dochází k válkám; bývají tam veselé svátky i nešťastné příhody. I tam mají své hrdiny, lupiče a zloděje. Ale v městských novinách se o tom nepíše, a proto nikdo lesní novinky nezná.“
Ondřej Suchý UPROSTŘED BĚHU ...
UPROSTŘED BĚHU je volný seriál České televize o osobnostech naší kultury. Díl, ve kterém bude hovořit textař a spisovatel Ondřej Suchý o sobě, hudbě a životě, se vysílá: pondělí 28.5.2007 ČT1 23:50 hod.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (12)
Dnes se opět vracím k přátelství dvou velkých umělců – Arkadije Rajkina a Jana Wericha. Nevracím se k nim ani poprvé, ani naposled. Důvod je velmi prostý: Je jím jejich přátelství, které trvalo téměř čtvrt století. Šlo o přátelství, o kterém se nemluvilo, přátelství, kterého se nedotkly žádné politické události, přátelství, které se projevilo na veřejnosti ojediněle, jen když to bylo smysluplné.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (11)
Když mi bylo asi deset let, koupila mi maminka k narozeninám knížku, kterou jsem si vyhlédl za výlohou knihkupectví. Jmenovala se Mořská sůl, napsal ji Nikolaj Ždanov a u nás vyšla dva roky po té, co ji v roce 1951 vydalo Státní nakladatelství dětské literatury v Moskvě. Krásně ji ilustroval malíř Zdeněk Burian. Skutečnost, že ji ilustroval právě on, z ní udělala sběratelský kus, protože její ilustrátor má u nás dnes nejen své muzeum, ale i klub svých obdivovatelů a sběratelů.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (10)
Vystřihl jsem si tenkrát ten kousek novin a schoval. A dnes mám důvod si nad ním zapřemýšlet. Víte, ona se ta tehdejší hesla, jako například: „Za trvalé přátelství mezi národy!“ časem zprofanovala. Vůbec, hesla jako taková, začala být lidem tím neustálým omíláním protivná. Jenomže ono to „přátelství mezi národy“ na těch festivalech skutečně fungovalo! Jak mezi dospělými, tak i mezi dětmi.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (9)
Když jsem se setkal poprvé se světem cirkusů a cirkusových klaunů, bylo mi asi deset let. A musel to být pro mě velmi silný zážitek, protože láska a úcta ke klaunskému řemeslu mně od té doby nikdy neopustila. Ta setkání mi kupodivu tenkrát, před padesáti lety, nezprostředkoval přímo cirkus jako takový, ale filmy.
Ondřej Suchý: Ejhle cirkusy, varieté a dobrý člověk Antonín Hančl!
Před léty jsem poznal jednoho stále usměvavého, dobrého a hlavně skromného člověka – ANTONÍNA (Tondu) HANČLA z Brna. Skvělého novináře, bezkonkurenčního historika cirkusů a varieté, autora obsáhlého cirkusového slovníku a hlavního poradce při vzniku televizního seriálu Břetislava Rychlíka, Lidé z manéže.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (8)
Dobrý den, vážení a milí! Začátkem 50. let byla u nás jazzová hudba v nemilosti. Velké orchestry zanikaly, repertoár měnily na tzv. hudbu estrádní a „náladovou“ jak se též říkalo. Populární orchestr Karla Vlacha našel dočasné útočiště u státních cirkusů a varieté. Mnozí muzikanti však i v nepřejícné době našli způsob, jak se nezpronevěřit zcela svému stylu a tak se v jazzových úpravách začaly objevovat skladby - sovětských autorů. Proti tomu si nikdo nedovolil nic namítat.
Ondřej Suchý: Jethro Spencer McINTOSH, dříve Jiří SEHNAL
Narodil se 29. května 1932 v Brně a po válce se dostal do učení k Baťovi do Zlína. Město Zlín bylo pro něj zjevením: Byly tu filmové ateliéry, velké kino a velké Divadlo pracujících. Učil se gumařem, ale začal také amatérsky hrát divadlo. Prožil Velkou proměnu Zlína na Gottwaldov a Bati na Svit. Tehdy sem přijel na zájezd s muzikálem Divotvorný hrnec Jan Werich. Jel autem, u Otrokovic se nějak se zamotal a tak se prý ptal prvního chodce: „Prosím vás, kudy se jede na Zlín?“
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (7)
Dobrý den, vážení a milí! Dnes, po delší přestávce, bych se rád opět zase jednou vrátil ke svému milovanému „klaunu z Jerevanu“, kamarádovi Leonidu Jengibarovi. Připomínat, že byl v šedesátých letech u nás obdivován a milován, a to doslova - že po něm v Praze zbyla dcera Barborka – by bylo zbytečné. Vrátím se však znovu k obdivu a vzájemným sympatiím, které panovaly mezi Leonidem a naším „zlatým slavíkem“ Karlem Gottem.
Elena Jaroševská - Ondřej Suchý: Moje Rusko (6)
Předpokládám, že milovníkům filmových komedií není jméno našeho herce, komika, dramatika, textaře a spisovatele Jana Wericha v Rusku neznámé. Když v roce 1935 navštívil poprvé Moskvu, kde byl uváděn film Hej rup! (který si pro sebe napsali se svým tvůrčím partnerem Jiřím Voskovcem) měl tam přezdívku „Tovaryšč Gejrup“, což prý mu „strašně lahodilo“.
Elena Jaroševská - Ondřej Suchý: Moje Rusko (5)
Dnes vám povím o jednom zajímavém vztahu. Nikdy bych se o něm nedověděl, nebýt toho, že jsem kdysi dostal z pozůstalosti našeho slavného filmového a divadelního herce, zpěváka a komika Oldřicha Nového od jeho dcery sbírku gramofonových desek. Oldřich Nový patřil - z mého hlediska - do trojice našich největších komiků minulého století, vedle Jana Wericha a Vlasty Buriana.
Elena Jaroševská - Ondřej Suchý: Moje Rusko (4)
Odehrálo se to na jaře roku 1984. Ozvalo se energické zaklepání na dveře a do pokoje ve dvanáctém patře moskevského hotelu Kosmos rázně vešel usmívající se muž v kožichu. Podíval se mi zvědavě do očí a povídá: „Tak to jste vy, kdo mě ráno vzbudil telefonem, že by si přál knížku mých pamětí ?“ Stál jsem tváří v tvář Juriji Nikulinovi, velkému filmovému herci a komikovi, velkému cirkusovému klaunovi.
Elena Jaroševská - Ondřej Suchý: Moje Rusko (3)
.Tentokrát vám budu vyprávět o svém setkání s významným hercem, jehož popularita přesáhla nejen hranice Arménie, ale celého Sovětského svazu. Byl oblíbený například také v Indii. Mluvím o Mheru Frunze Mkrtčjanovi, kterému se familiérně říkalo Frunzik. I já mu tak mohl říkat. Byl známý i u nás v Československu z filmových komedií ...