Publicistika – Co je psáno...
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem poznal Josefa Hlinomaze
Setkání bývala v podstatě ve stejné kostýmní režii. Pan Hlinomaz byl většinou v teplácích a v tričku. Ta trika byla dvojí - jedno námořnické, které si Mistr přivezl odkudsi z Balkánu, druhé bylo reklamní tričko s nápisem MFP, což mělo znamenat, že pochází z Mezinárodního festivalu pracujících. Hlinomaz mu dal ovšem své svérázné pojmenování: Mezinárodní festival "prcajících".
Josef Krám: O životní anabázi Pavla Ludikara
Jedno staré české přísloví říká, že na kabát se plivne snadno, s jeho očištěním si nikdo moc práce nedá. Druhá světová válka přinesla hodně zla, období těsně po ní další bolest, nespravedlivá nařčení a křivdy. A tak se stalo, že se zapomnělo na řadu lidí, kteří náš národ proslavili ve světě. Zemřeli ve své bolesti, opuštěni, v pohrdání a veřejném odsudku.
Dáša Cortésová: Jaká byla Ljuba Hermanová (6)
Když já jsem začala s Ljubou Hermanovou jezdit po vlastech českých, tak už byla starší dáma. Nerada užívám toho slova starší, protože papírově to byl sice fakt, ale svým temperamentem předčila daleko mladší kolegy. Mimo jiné jsme absolvovali náročné turné pro naše vojáky - pohraničníky. Byli jsme všichni celé dny pohromadě, v hotelu, v šatně i na jevišti. Já s ní jezdila společně v jejím autě.
Miluška Šimková - Blanka Kubešová: Malý portrét
Je to už řada let, ještě za hluboké totality, co Miluška Šimková přiletěla z australské Sydney za krajany ze Švýcar a vystupovala v naší kavárničce v Lucernu. Tady jsem totiž od čtyřiaosmdesátého roku měsíc co měsíc vedla večery hudby a poezie a čtení z exilové i zakázané domácí literatury.
Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence
Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.
Ivan Rössler: Na sklence červeného s Adolfem Bornem
Adolfa Borna mám rád pro jeho baculaté dámy s ještě baculatějšími klobouky, dlouhé psíky a uťápnuté pány. Pak ho mám rád, protože má rád - stejně jako já - dobré víno. Pojďme si tedy s Adolfem Bornem při sklence červeného povídat o jeho dětství (shledáte, že i v tomto tématu to víno je obsaženo). "Narodil jsem se v Českých Velenicích," začíná vyprávět Adolf Born, "což je zajímavé městečko.
Jan Řehounek: Trojnásobný vítěz Velké pardubické
Velkou Pardubickou jel Richard Fletcher, pro něhož se v dostihové branži pro jeho ohnivě ryšavé vlasy okamžitě vžila přezdívka Červeňáček, poprvé v roce 1880, kdy mezi sedmi startujícími skončil čtvrtý. První jeho vítězství je z roku 1886 s koněm Hanno, podle výroku rozhodčího o délku nosu. Podruhé zvítězil v roce 1889 s koněm Parisis, lehce o tři délky.
Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (2)
„Vlastenectví, patriotismus jsou jistě hodnoty, které lidem i národům pomohly přežít v těžkých dobách, byly jim inspirací a jistotou. Vlastenectví a patriotismus samozřejmě odlišuji od šovinismu a nacionalismu národoveckého typu. Ty naopak v historii způsobily jednotlivým lidem i celým národům hodně zla a bolesti. Hrdost na vlastní zem a lásku k ní také nechápu vyhroceně proti lidem jiného původu či národnosti.
Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (1)
„Za největší štěstí považuji to, že jsem přežil válku, že jsem si zachoval svoji čest, a že jsem splnil úkoly, které mi stanovila vojenská přísaha a na níž také spoléhala předválečná armáda Československé republiky. O nezbytnosti výchovy k vlastenectví a hrdosti na svou zemi jsem nepochybně přesvědčen. Vlastenectví je věcí dlouhodobé výchovy."
Ivo Fencl: 120 let po narození Agathy Christie připomeňme její detektivky podle citátů
Ozval se dlouhý zděšený vzdech a pak promluvily dva hlasy. Snad je to zvláštní, ale byly to dva citáty. David Lee řekl: "Boží mlýny melou pomalu…" Lydie roztřeseně šeptala: "Kdo by si to byl pomyslil, že ten stařec má v sobě tolik krve…" Vánoce Hercula Poirota. Ve středu 15. září 2010 tomu bylo sto let od chvíle, kdy se narodila nejúspěšnější autorka detektivek Agatha Christie a každý si jistě vzpomene, že její nejslavnější román je postavený na podivné říkance.
Miroslav Sígl: Lovci mamutů Eduarda Štorcha stále přitažliví
V příštím roce uplyne 130 let od narození našeho učitele, archeologa a spisovatele Eduarda Štorcha (1878 – 1956), který téměř čtvrtstoletí svého života strávil v Lobči na Mělnicku ve svém domku, pořízeném zde spolu s manželkou, pocházející z nedalekých Libovic. Ale už dávno předtím sem zajížděl, neboť zde objevil neolitické sídliště a velké množství nálezů, přičemž do záchranných prací zapojoval i své žáky. Ti hořeli touhou po poznání a objevování.
Josef Krám: Mozartův hrob, na který "se nechodí"
Našinec hledá zajímavosti všude, ale nenavštíví zapomenutý hřbitov Sankt-Marxer-Friedhof v odlehlé části Vídně tam, kde v těsné blízkosti - doslova - duní dálnice ve směru na jih Evropy. Na tomto hřbitově je přece ve společném hrobě pochován i Wolfgang Amadeus Mozart, největší skladatel všech dob a autor opery oper Don Giovanni, jež měla světovou premiéru u nás v Praze.
Josef Krám: Bourá se "rodný" domek Kocourkovských učitelů
V této teď už zchátralé chaloupce v soukromém držení, která nebyla chráněnou kulturní památkou, v místní rázovité části Láň na jaře 1914 gymnazisté, bydlící zde u Čermáků na privátě – nazývali ho katovna v pustém lese, parodovali tehdy populární učitelská pěvecká tělesa. Už za tři týdny secvičování podnikalo dvanáctičlenné studentské pěvecké sdružení tournées po okolních vesnicích.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O artistech
Krom polonahých krasavic, opic, badatelů a arcivévodů byli oblíbeným Hlinomazovým tématem též artisté. Většinou v pruhovaném odění, které napovídá, že my, v podobě vězeňské bandy, jsme schopni se proplétat navzájem, a to všemi směry. V jednom z těchto velkých témat Mistr zapracoval do plátna skutečný deštník i s rukojetí, vybíhající z obrazu.