OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den, vážený pane doktore,
již uběhla nějaká doba od uveřejnění Vašeho článku o hrobu W.A.Mozarta, přesto si dovoluji psát poznámku. Včera jsme na tomto působivém místě byli s naší nevidomou dcerou zapálit svíčku, je velká obdivovatelka hudby a osobnosti W.A.M., věnuje se muzice, studuje konzervatoř.
Nikomu bych nezazlívala, že se na hrob nezastaví, je skutečně trochu obtížněji dostupný. My jsme se tam dostali vlastně díky dceři, chtěli jsme naší Míše splnit přání jít po stopách Mozarta od Salzburgu až na konec jeho životní cesty.
Dovoluji si Vám poslat obrázek, jaké to tam bylo včera, petrklíčově barevné a jarní...a opravdu dojemné. Přeji vše dobré. S pozdravem
Málková Marie, 14.4.2008 

Rád bych se stručně vyjádřil k příspěvku dr. Kráma "Mozartův hrob..." Tento příspěvek by mohl sloužit - a také slouží - jako zajímavá informace pro milovníky Vídně a Mozarta (W.A.M.: 27. 1. 1756 Salzburg - 5. 12. 1791 Vídeň) zvláště. Ovšem s některými jeho závěry by bylo možné (úspěšně) polemizovat. Nejvíce snad s tím, zda se v uvedených místech skutečně nachází hromadný hrob, do kterého byly uloženy ostatky jednoho z největších (nikoli největšího) skladatelů vážné hudby všech dob.
Mozart se ve Vídni usadil od roku 1781 jako svobodný umělec. To, zda byly jeho ostatky po smrti skutečně pochovány na vídeňském hřbitově sv. Marka do hromadného hrobu mezi chudinu a podivné existence tak, jak se někdy traduje, je přinejmenším sporné a ničím nedoložené. Poslední výzkumy seriózních badatelů tuto přetrvávající pověru vyvracejí.
Závěrečná scéna z Formanova skvělého filmu byla skutečně dojemná a do celkové kontextu filmu dobře zapadala, ale v žádném případě se z ní nedá vycházet a usuzovat, že byla natočena podle skutečnosti. Pokud vím, domnělý Mozartův hrob je dobře udržován a to, že není turisty právě vyhledáván je možná způsobeno i tím, že si milovníci (neřku-li znalci) jeho díla dobře uvědomují to, co zde naznačuji.
Pan doktor by mne potěšil, kdyby se o tématu v PN v dohledné době rozepsal podrobněji. Jistě by tím potěšil mnohé čtenáře PN.
S pozdravem
Milan Richtermoc, 23.8.2007 

Teprve dnes, po přečtení příspěvku Mozartův hrob, na který "se nechodí", jsem se podíval na vše, co dosud v PN od pana dr.Kráma vyšlo, a najednou jsem si uvědomil, že jsem od něho v minulosti vše (!) přečetl vždy s velkým zájmem a potěšením! To se mi u jiných autorů zase tak často nestává a tak jsem se rozhodl o tom napsat. Děkuji Vám, pane doktore! Píšete o lidech, které mám rád a díky Vám se o nich dovídám informace, o nichž jsem většinou neměl ani potuchy!
S uctivým pozdravem
Ondřej Suchý, 23.8.2007

► Odpověď autora článku Josefa Kráma, 23.8.2007

Dík za oba ohlasy - jak negativní (od Milana Richtermoce uvítám nové informace a budu za ně vděčný, určitě nejsem netýkavka), tak i ten pozitivní od Ondřeje Suchého.
Dovolte pár slov: To, co napíšu, není jen moje ješitnost (jsem mužský), ale asertivní konstatování. Nejsem literární ani hudební vědec, ale docela obyčejný učitel češtiny v. v., teď už 70letý :-(
Mám podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka (viz můj příspěvek na mezinárodní poláčkovské konferenci 1992, publikovaný ve sborníku "Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním"); původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 koncentrační tábor Osvětim je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 Gleiwitz. Mám ke Karlu Poláčkovi, našemu rodákovi, osobní vztah - z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové (žila v kanadském North Yorku, zemřela tam v roce 2001) a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martina, žijícího v Torontu, jsem učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) jsem přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený in memoriam Karlu Poláčkovi.
Josef Krám