16. květen – smutné výročí…

Na dnešní den připadá jedno velmi smutné výročí. Dnes je tomu totiž přesně rok, kdy nás navždy opustil zakladatel Pozitivních novin pan Pavel Loužecký. Jeho odkaz a práce žije dál a to nejen ve vzpomínkách všech, kteří měli tu čest ho poznat. Připojte se dnes ke vzpomínce na něj a alespoň pomyslně za něj zapalte svíčku…

Milan Dubský: Co také patří do české národní kultury

Nejen Národní divadlo, Česká filharmonie, Národní galerie, ale i stovky dalších malých či menších subjektů v bohatém životě naší země a jejich záslužná činnost. Galerii Barrandov při Fakultní základní škole Barrandov II při Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze 5 – Hlubočepích patří obdiv a uznání za její záslužnou činnost, která se vymyká a liší od celé řady ostatních škol a jejich kulturních a osvětových zařízení.

Zemřel šéfredaktor Pozitivních novin Pavel Loužecký

S bolestí v srdci oznamujeme všem přátelům a známým smutnou zprávu, že nás navždy opustil náš drahý šéfredaktor Pozitivních novin Pavel Loužecký. Zemřel po dlouhé nemoci dne 16. května 2013. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 24. května 2013 v 10.15 v obřadní síni krematoria Motol v Praze 5.

Jitka Dolejšová: 85. tečka Miloslava Fulína – pokračování příště

Pan Miloslav Fulín je český výtvarník v oboru užité a propagační grafiky, typografie a tvorby písma. Vytvořil obálky pro desítky knižních titulů. Zabývá se kaligrafií, je autorem četných značek a typogramů. V jeho hravé tvorbě naleznete pragmatismus i poezii, filozofii, moudrost a laskavý humor, které jsou odrazem doby i každodenních postřehů. Dne 15. února 2013 se pan Miloslav Fulín dožívá v plné svěžesti požehnaných 85. narozenin.

Neuvěřitelná dobrodružství sběratele příběhů a malíře Jana Hory

V těchto dnech se na pultech knihkupectví objevila knížka Jana Hory Neuvěřitelná dobrodružství, kterou autor obohatil vlastními nádhernými ilustracemi. Že vám to něco připomíná? Správně. Pan Hora začal před časem na stránkách Pozitivních novin zveřejňovat tyto pravdivé příběhy plné dobrodružství, napětí, romantiky a exotiky pod názvem Sběratel dobrodružství. Čtenářův dojem umocňují originální ilustrace, nad kterými zaplesá každý, kdo si uchoval vnímavou mladistvou duši.

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (20) Gustave Courbet

Francouzský malíř, egocentrický a nesmírně ambiciózní. Bez oficiálního výcviku a do značné míry samouk si získal v Paříži jméno, ale nemaloval, co se od něj očekávalo, tedy portréty a historická témata. Zůstával stále věrný svému rodnému kraji a jeho obyvatelům. Bojoval za realismus – nový estetický názor, který tvrdil, že umění má vypovídat o prostých faktech bez morálních komentářů nebo idealizace.

Pavel Loužecký: Utíká mi život

Již celé dva roky ležím v nemocnici téměř neschopen pohybu. Nemohu hýbat rukama ani nohama. Nemohu mluvit. Zbývají mi jenom myšlenky. Můj život je jeden velký kolotoč, který se točí ze dne na den, je stále stejný. Mým domovem je bílá postel a pohled na bílý strop. Je neuvěřitelně těžké bojovat s myšlenkami zmaru a cítit, jak mi skutečně utíká život. Mým zachráncem je pouze čas, který mi dává naději. Lékaři mi nechtějí říct, jestli se mi pohne ruka, abych mohl psát a ovládat počítač a další věci, které mám k dispozici v nemocnici.

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (17) Charles-Francois Daubigny

Francouzský malíř a grafik. Rád maluje v plenéru, okouzlují ho zejména potoky, řeky, rybníky, ale i moře. Měl dokonce plovoucí ateliér – loďku „Le Botin“, se kterou vyjížděl po Oise, Seině a Yonně a maloval říční krajiny. Patřil k nejvýznamnějším představitelům barbizonské školy a tzv. intimní krajinomalby. Od raných krajin tmavého koloritu došel v pozdním období až k volnému skicovitému rukopisu, postihujícímu ve světlých barevných skvrnách světelnou a vzdušnou náladu říčních krajin.

Peter Závacký: Bard slovenského sochárstva – akademický sochár Tibor Bartfay – deväťdesiatročný

V lete oslávil svoje krásne a požehnané životné jubileum – deväťdesiate narodeniny – bratislavský sochár Majster Tibor Bartfay, významná osobnosť slovenského novodobého povojnového sochárskeho umenia a slovenského kultúrneho a spoločenského života. Oslávil ich v kruhu svojej rodiny, vo svojom ateliéri v tvorivej atmosfére a v kruhu svojich najbližších priateľov. Radi sa pridávame k jeho početným gratulantom k vzácnemu životnému jubileu – od Tatier až k Dunaju – a srdečne blahoželáme. Majstre! Živio!

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (14) Michelangelo Buonarotti

Italský geniální sochař, malíř, architekt a básník. Pro svou homosexualitu se trápil pocitem viny, býval hádavý a agresivní a těžko navazoval vztahy s druhými. Ačkoli Michelangelo zasáhl převratným způsobem do všech druhů výtvarného umění, na prvním místě stálo u něho vždy sochařství. Na malířství se díval svrchu a považoval je za práci pro ženy. Ironií osudu mu poskytla právě malba volné pole k uskutečnění i těch uměleckých představ, jež nemohl vyjádřit v sochařství.

Pozvánka na výstavu kresleného humoru Františka Kratochvíla

František Kratochvíl se narodil 21. srpna 1947, takže tanky mu k narozeninám přijely, když už byl dospělý. Zvláštní potřebu humoru to v něm nevyvolalo. Má nedokončenou fakultu architektury ČVUT v Praze a tak dělá všechno možné, až se roku 1987 rozhodl pro existenci na volné noze. Pod zkratkou FrK začal publikovat a od roku 1989 se humoru věnuje už s plnou silou.

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (12) John Constable

Anglický malíř, který opravdově a niterně reagoval na přírodu. Nikdy necestoval a během svého života se slávy nedočkal. Jeho ctižádostí bylo vnést do krajinářství novou kvalitu – zachytit intenzitu denního světla a pocit a vůni zrosené svěžesti přírody, kde lze spatřovat morální božskou sílu. Byl jedním z nejvýznamnějších anglických krajinářů a zakladatelem moderní realistické krajinomalby 19. století; na jeho způsob malby, nahrazující místní barvu barevnými skvrnami, hustě kladenými vedle sebe, jež se spojí ve výsledný tón, sugerující přírodní osvětlení až k divákovu oku, navázali impresionisté.

Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (10) Pavla Fronková

Narodila jsem se v malebném městečku Domažlice, ale jak už to bývá, život mě zavál daleko od domova. A kam mě to táhlo? Do krásných jižních Čech. Tak nějak jsem věděla, že tam jednou budu bydlet a taky jsem už od mala chtěla. Dnes mám krásný pronajatý byteček s přítelem na Dobré Vodě u Českých Budějovic, a už brzy nebudeme jen dva, ale budeme se muset naučit slyšet na jména máma a táta. Moc se na svého malého broučka těšíme.