Dobromila Lebrová: Vojtěch Hynais, český malíř, tvůrce opony Národního divadla
Vojtěch Hynais je dalším z umělců „generace Národního divadla“. Také i on jako někteří jeho kolegové, byl po delší dobu jaksi „odložen stranou“ ze všeobecného zájmu o umění. Možná proto, že byl od některých kritiků a uměleckých historiků považován za „salónního“ umělce, možná proto, že přinášel umění z jiné země.
Olga Szymanská: Piepenhagenovská krajina
August Bedřich Piepenhagen (1791 – 1868), vyučen knoflíkářem, silně ovlivněn idylismem, studoval v Curychu u krajináře J. H. Wuesta. V Praze, kde byl od roku 1811, vedl dílnu na prýmky a knoflíky v domě U Želených vrat na Starém Městě. Od dvacátých let se soustavně věnoval malbě krajin. „Umění jde za chlebem, ale nalézá jej v řemesle“ – slova vysvětlující obě souběžné činnosti.
Miroslav Sígl: Co je a co není sportovní fotografie
V uplynulém dvacetiletí došlo ve fotografování všeobecně, a ve sportovním zvláště, k překotnému vývoji v technice, technologiích a v nárocích na čas v hodnotách několika málo sekund. Velmi zajímavě o tom vyprávějí spíše mlčící a více uhonění fotoreportéři ve své knize „Naučte se fotografovat sport – kreativně“ (vydal Zoner Press, Praha 2009, 200 stran). Ani s tím „uhoněním“ to nemusí být vždy pravda.
Ondřej Suchý: Helena Loubalová, zpěvačka písní o růžích a tulipánech
Už na to, jak jsem se s paní Baldovou seznámila, mám krásnou vzpomínku. Uvedl mě k ní Bořivoj Zeman se slovy: ‚Co jí říkáte, paní Baldová?‘ Ona na mě kývla a povídá: ‚Šla sem, já si ji musím prohlídnout! No, dobrý... A umí hodně?‘ Nevěděla jsem, co jí na to říct, ale pan režisér mě předběhl: ‚To jí musíte vy pomoct!‘ A ona mi skutečně pomáhala.
Josef Zeman: Metternich - Fenomén nejen Plas?
Metternich je nyní nejen v Plasích vzpomínán, zmiňován a neustále oprašován. Využívají toho nejen místní podnikatelé - také turistický ruch při prohlídkách zdejších památek. Hodnotí se i jeho život, skutečné přínosy jak pro město Plasy tak i přínosy pro tehdejší rakouskou a mezinárodní politiku. Plasy vydaly i poštovní známku s přítiskem a portrétem kancléře Metternicha. Máme ho totiž stále tady v Plasích!
Dobromila Lebrová: George Boole, britský matematik a logik - 145. výročí úmrtí
Pravděpodobně se obecně o životě tohoto významného matematika příliš neví, ale spíš nám vytane pojem „booleovská algebra“ jako cosi, co má nějak blízko k počítačům. Přes to, že v jeho době nebylo o počítačích ani zdání, bývá označován za zakladatele informatiky. Byl to člověk geniální, přemýšlející zřejmě i neobvyklých dimenzích.
Olga Szymanská: Kupec Benátský
Srovnání Fiorentinovy povídky se Shakespearovým dramatem dokazuje, jak literární předloha zaostává za charakteristikou hereckých postav. Vdova v povídce je pohádkovým archetypem oproti čarodějné svůdkyni Porcii. Žid Shylock v konfrontaci s knižní postavou tu září jako hvězda. V Shakespearově podání je málokterá jeho tak výkladově problematická jako Kupec Benátský.
Miroslav Sígl: Kam zajít a být okouzlen
Všichni jsme čtenáři, ne každý vyhledává knihy technické, odbornou literaturu (ale pozor, sem patří také architektura, památky a péče o ně, atd.), ale přesto vám všem doporučuji návštěvu, které nebudete litovat. Rázem se ocitnete v moderním nevyumělkovaném, ale důkladně promyšleném kulturním prostředí, jaké vás obklopí ve zcela nedávno otevřené Národní technické knihovně v Praze – Dejvicích.
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (1/3)
Nevím, koho by bavilo opakovat pořád tytéž pravdy - nejspíš nikoho. A přece žijou mezi námi jedinci, které tento trpký úděl postihuje téměř denně. Například já. Jmenuju se Jiří Suchý a věřím, že se tak budu jmenovat ještě nějaký čas. V roce 1959 jsem založil divadlo Semafor a vlastně jsem ani na to nebyl sám - pomáhal mi právník Jiří Šlitr.
Dobromila Lebrová: Auguste Renoir, francouzský impresionistický malíř - 90. výročí úmrtí
Pojem „impresionismus“ vznikl podle názvu obrazu francouzského malíře Clauda Moneta (1840 - 1926) „Impression, soleil levant“ (Dojem, východ slunce), který znázorňoval mořskou krajinu při východu slunce - na základě kritiky z r. 1874 od francouzského novináře, malíře, dramatika a kritika Louise Leroye (1860 - 1935), neboť slovo „impression“ znamená nejen „dojem“, ale také podkladový nátěr na plátně.
Olga Szymanská: Kája Saudek and 60´s
V dobách socialismu měl komiks, zvaný „literatura negramotných“ dost zavilých kritiků. Jediný český komiksový výtvarník, jehož díla byla srovnatelná se špičkou „imperialistického Západu“, byl KÁJA (Karel) SAUDEK. Dnes se tomuto žánru věnuje sice řada domácích kreslířů, ale pomyslné žezlo mu dodnes žádný z nich nevzal. „Saudek je nejzásadnější český komiksový výtvarník, jeho seriály mi jako chlapci otevřely dveře do úžasného světa, plného energie, nápadů, představivosti a nedostižného mistrovství,“
Dobromila Lebrová: Enrico Fermi, italsko-americký jaderný fyzik
Enrico Fermi se narodil 29. září 1901 v Římě jakožto nejmladší ze tří dětí Alberta Fermiho, vrchního inspektora Ministerstva spojů. Tatínek pocházel ze severní Itálie, která byla pod rakouskou správou. Jeho maminka - byla o čtrnáct let mladší než tatínek - se jmenovala Ida de Gattis a pocházela z Bari v jižní Itálii. Rodiče se z důvodů práce otce přestěhovali do Říma, kde se nedaleko nádraží Enrico narodil.
Olga Szymanská: "Maluj, co vidíš!"
Patří k hrstce terezínských dětí, které přežily válku. Tatínek Otto (zahynul v Osvětimi) pocházel z Pardubic, maminka ze Smíchova (1906 – 1990). Na Vysoké svátky brala dceru do synagogy. Umělecké sklony v rodině se dědí dodnes: její syn Jiří Hošek je známý virtuos a pedagog a zároveň duchovní otec a organizátor Nekonvenčního žižkovského podzimu.
Miroslav Sígl: O jednom stoletém divadle
Pozvali mne přátelé Mladé Boleslavi, abych s nimi shlédl čerstvě vonící z lisovny přivezené DVD k 100. výročí Městského divadla v tomto středočeském městě, a pohovořil si spolu s dalšími účastníky malé slavnosti. Seděl tam s námi také někdejší herec Národního divadla Luděk Munzar, který v mladoboleslavském divadle kdysi dávno začínal a o své „herecké štaci“ v tom filmu s dojetím vypráví.