Jiří Vlastník: Petr Haničinec
Vezl jsem kdysi Petra Haničince z Bratronic k Ondřejovi Suchému na natáčení jeho Muzea zábavy. Herec všechny ohromil bujarým humorem, plným drsných výrazů, ze kterého ve vteřině přešel na tema, při kterém běhal mráz po zádech a tekly slzy. Petr citoval svým nezaměnitelným hlasem prezidenta Masaryka.
Milan Dubský: Vědomí a inflace charakterů
Právo a odpovědnost jsou dvě strany jedné mince. Právo mi dává množnost nějak jednat, něco mít, něco získat a jedinec podle toho jedná. Ale jeho jednání má vždy určité následky. Tím se dostávám v této slovní skice k pojmu a slovu odpovědnost. V jeho obsahu a pojmu je vědomí dosahu a následků za vlastní činy / a to i činy všech subjektů, které se práva a rovnoprávnosti dovolávají/.
Ondřej Suchý: Vzpomínání na Ladislava Smoljaka
Když byl na mě v létě z redakce časopisu Revue 50plus vznesen dotaz, zda bych si nechtěl zavzpomínat na herce, scenáristu a režiséra Ladislava Smoljaka, nezaváhal jsem ani na chvíli. Tím spíš, že nejen já jsem měl možnost přijít s tímto báječným umělcem do styku, ale i další členové naší rodiny. Vzal jsem si k ruce pár dokumentů z různých let, které jsem si kdysi uložil a začal skládat následující „leporelo“…
Jana Reichová: Beroun nebo Batchelor?
Karlštejn patří jistě k nejznámějším a nejoblíbenějším středověkým hradům v Čechách, a to jistě i proto, že ho nechal postavit císař Karel IV, který mu také dal své jméno. Když jedete vlakem od Prahy na Beroun, objeví se najednou vysoko uprostřed lesnatých kopců jeho známé věže.
Michal Dlouhý: Jak na zločince?
Kanceláři zemského četnického velitelství č. 4 v Užhorodě došla 11. září 1934 dopoledne telegrafická zpráva z trestnice v Leopoldově. Zemský velitel četnictva plukovník Jan Ševčovič se z ní od svého pobočníka nadporučíka Václava Peremského dozvěděl o útěku vězně č. 1551, Ilka Lepeje, narozeného 13. července 1895 ve Volovém a tamtéž příslušného.
Alena Mašková: „Smích a pláč chodí světem spolu" říká Josef Fousek
Pane Fousku, určitě taky nemáte času nazbyt, a přesto jste si na nás a naše čtenáře udělal čas téměř okamžitě. Věnujete se charitě, pomáháte těm, kteří to potřebují? Pořád dávám někomu peníze, dělám to rád a je dobře, že se to dělá, možná to učí lidi laskavosti. Nejvíc mě zasáhne dětské utrpení, opuštěné děti, týrané děti, pláč dítěte…
Ivo Fencl: Pan Anstey, zapomenutý otec světové fantasy
Není u nás známý, a přece se ozvuky jeho díla dotkly každého z nás, jak mi dáte po dočtení zapravdu. Jeho literární dílo je přinejmenším zvláštní. Jmenoval se Thomas Anstey Guthrie a žil mezi 8. srpnem 1856 a 10. březnem 1934. Dnes je právem nazýván otcem světové fantasy. Roku 1997 od něj česky vyšlo (jistě ne poprvé, ale nevím, kdy poprvé) neuvěřitelné Dobrodružství se skleněným těžítkem, na kterém se vám teď pokusím dotyčného gentlemana představit.
Eva Vlachová: Vrátka do ráje
Byla jednou jedna zahrada. Ve větvích stromů si pobrukoval vítr, v křovinách hnízdili ptáci a nad rozkvetlými květy kroužili motýli. Ve stínu barokních soch usedali s knihou básní milenci a na lavičce u fontánky se scházely dámy na kus řeči… To vše odvál čas. Co se asi přihodilo, že zahrada začala pustnout, květiny zarostly plevelem a křoviny se rozrostly tak, že překryly pěstěný trávník?
Jaromír Matoušek: "Menší ohlédnutí" Adrieny Šimotové v Muzeu Kampa
Nařezávala si z rolí dlouhé archy, které na podlaze vrstvila a vkleče na nich v klášterní cele bez předchozího předkreslení přímo rydlem papír propisovala, prořezávala, propichovala a protrhávala. S prokreslenými a perforovanými vrstvami papíru dále pracovala a modelovala je. Následně je spojovala do svazku, ten pak navíjela do rolí, v nichž jsou díla uchovávána po celou dobu mezi instalacemi. Autorka též perforaci uplatnila v kresbách na velkých arších papíru vysoké gramáže. Jedno její dílo bylo vystaveno na prezentaci sbírek v Centre Pompidou, tři jsou součástí expozice v Muzeu Kampa.
Petr Pučelík: Vyšel pátý díl písniček, které čas neodvál...
Také v tomto zpěvníku podobně jako v předcházejících je rovná šedesátka populárních lidovek: „Až budou trumpety“, „Co je nám to všechno platný“, „Červená růžičko“, „Ej od Buchlova“, „Karlíčku můj“, „V té naší zahrádce,“ „Kde je moje máma“ a mnoho dalších. Samozřejmě, že v něm nechybí ani „okénko do historie“. Jeho prostřednictvím se čtenáři seznámí s příběhem hned dvou písniček, které mají stejnou melodii, ale každá z nich připomíná jinou obec. První se jmenuje „Nedaleko Písku“ a druhá „Na břehu Blanice“.
Vlastimil Marek: Přejídání
Nějak se nám rozrůstá nabídka duchovních vůdců a lektorů, duchovních knih a nahrávek, meditačních a jinak exotických kurzů, ale také dobrých vegetariánských a bio restaurací. Samozřejmě, jen ať rostou jak houby po dešti, to je v pořádku. Co ale v pořádku není, je lehkost, s jakou hledači duchovna a lovci duchovních a extatických zážitků zahýbají ze své Cesty do dalších a dalších slepých uliček.
Ivo Fencl: Tvůrců jako František Běhounek nebylo nikdy dost!
Za českého Verna byli už označeni mnozí. I školní inspektor František Flos (1864–1961), autor románů Lovci orchidejí, Pod sluncem rovníkovým, Vzducholodí do srdce Brazílie, Z pralesů Konga, V bažinách argentinských, Lovci kožišin, Na modrém Nilu anebo Nad Tichým oceánem. Všechny Flosovy knížky poprvé vyšly mezi roky 1920 a 1938 a jsou moc fajn, ale nic naplat, Flos je víc jakýmsi (krotkým) českým Karlem Mayem než Vernem.
Jan Wiener: "Bojovník - vždy proti proudu" (2/2)
Po našem úspěšném útěku v roce 1943 odešel můj přítel do polské armády, která bojovala společně s 8. britskou armádou. Padl u Monte Cassina podobně jako stovky dalších Poláků. Já jsem šel nejprve do Alžírska, kde jsem prodělal základní kurz, a potom do Anglie k české jednotce Royal Air Force. Češi tam měli čtyři perutě, tři stíhací a jednu bombardovací. Když jsem absolvoval leteckou školu a dostal jsem se k 311. bombardovací peruti, stal jsem se radionavigátorem a střelcem.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (3)
Druhý den se Karel Hašler rozloučil s rodinou a po osmé večerní spěchal do „Měšťanské besedy“, kde se konal sněm. Zde se setkal s Ivankou Justovou. Dosud byla členkou Trnkovy společnosti. Její manžel, zpěvák Krapeš, se kterým se seznámila ve svém prvním angažmá, sestavoval vlastní operetní soubor. Vybídla Hašlera, aby přidal něco k lepšímu.