Publicistika – Zajímavosti
Jan Řehounek: Opět Postřižiny
Poslat pozdrav v neobvyklé obálce mohlo svým přátelům několik tisíc diváků, kteří v červenci shlédli v deseti vyprodaných reprízách na zámcích v Dobřichovicích a Svinařích a v pátek a sobotu 22. a 23. srpna v nymburském pivovaru nově nastudované představení muzikálu Miloslava Frýdla a Jana Martínka, podle literární předlohy Bohumila Hrabala, Postřižiny. Namísto vstupenky totiž dostali obálku s fotografií ansámblu, který inscenaci připravil.
Josef Čermák: Čas smutnit a čas...
21.8.2008 Krpačova kampaň o znovuuvedení Prazdroje v Kanadě pokračovala. Večer onoho dne proběhlo v torontské restauraci Boilerś House symbolické otevření sudu Pilsner Urquel, a tak Plzeňský Prazdroj - tentokrát komerčně -vstoupil na území Kanady, které opustil před sedmi lety. Nový management kanadského zastoupení věří, že během jednoho roku budou Prazdroj čepovat jen v rámci Toronta více než tři desítky restaurací.
Václav R. Židek: Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil
Pojem „nordic walking“ zatím moc lidí v Česku nezná, zatímco v okolních státech, například v Německu, tento druh sportu je velmi populární a rychle se stal masovým sportem. Pěstuje ho na tisíce lidí. V parcích potkáváte jednotlivce, ale i celé skupiny žen a mužů s hůlkami - působící jakoby někam spěchali, ale živě mezi sebou komunikujících, smějících se.
Olga Szymanská: Chrám hudby Františka Kupky
Z důkladné průpravy k výtvarnému studiu a z vlastního malířského výrazu, který si vytvořil na Akademii výtvarných umění, vztyčil František Kupka dva hlavní sloupy své architektury: sloup symbolistní orientace a sloup impresívní smyslovosti. Ty zpevnil prohloubením studia různých oborů, především filosofie – hlavně v malbě a v exaktních vědách.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak se mísí kapitál
Spojení mocných má ovšem pro vysílání nepopiratelné výhody – například Bertelsmann zaplatil 60 miliónů marek za exkluzivní právo přenášet do roku 1994 Wimbledon. A tato práva pak přenesl hravě na společnost RTL+, které se ovšem zvýší publikum, a tudíž příjmy a také zisk... Prosadit se v médiích a vydělávat – není ovšem snadné.
Olga Szymanská: EXPO ´58 v Praze
V době poválečné šlo o jednu z prvních prezentací naší země za železnou oponou, která ve svých důsledcích napomáhala narušování politických a kulturních bariér. Naše republika se ještě vzpamatovávala ze stalinského područí, ale v Bruselu se již představila uměleckými a průmyslovými výrobky a mnoha nápady, kterými dokázala plynule navázat na špičkovou úroveň designu i výroby prvních let svobodného Československa.
Olga Szymanská: Mistři čínské tušové malby
Čínské obrazy vždy vyjadřovaly určitou myšlenku a procítění konkrétní situace. Malby často doplňovály kaligrafické básně a podle nich autoři vybírali svou pečeť, jejíž červený otisk byl více než podpis. Čínští mistři vnímali své povolání jako poslání. Malovali na svitky, rýžový papír a hedvábí. Jejich motivy se objevovaly i na keramice, porcelánu a vějířích.
Olga Szymanská: Srdce města
Staroměstské náměstí, patrně nejdůležitější historický prostor Prahy, si dodnes ponechalo i původní funkci tržiště, hlavně na Velikonoce či Vánoce. Dříve tu nabízeli své zboží kupci z dalekých zemí, později řemeslníci zpeněžovali vlastnoruční výrobky a obchodníci své zboží. Konaly se tu poutě.
Olga Szymanská: Dědečkova radost
Františka Pituchová, narozena roku 1928 ve Starých Hamrech-Hamrovicích, dostala do vínku nádherný hlasový fond „po maměnce, kera zpivala do kolibečky“, hlubokou lásku k rodnému kraji po otci, kronikáři obce. Do třetice velkou odvahu „po tětušce Lojkaskove k vypravjaňu“ a vystupování v lašském kroji, aby se mohla podělit o své dary s ostatními.
Miroslav Sígl: Setkání bývalých redaktorů Mladé fronty
Tak jako každoročně, sešli jsme se i letos v květnovém odpoledni v Praze, den poté, kdy vyšlo 1. číslo Mladé fronty v roce 1945 – jako její redaktoři, kteří stáli u zrodu a pomáhali na svět jedinému evropskému deníku mládeže v té době v čele s prvním šéfredaktorem Jaromírem Hořcem. Ten pro nemoc ve svém věku (*1921) poprvé mezi námi chyběl.
Olga Szymanská: Dvakrát Náprstkovo muzeum
Masky jsou nejcharakterističtějším projevem tradičního afrického umění. Jejich zhotovování a používání není rozšířeno po celém území, ale jen v subsaharské Africe. U řady etnik je ani nenajdeme. Nejoblíbenějším materiálem pro jejich výrobu je dřevo. Vybrané z určitého stromu je dle místní tradice doprovázeno rituály, jejichž průběh se u jednotlivých kmenů liší.
Pavel Pávek: Městská garda v Českém Brodě
„My dnes gardu bereme spíše jako společenskou záležitost,“ uvažuje její zakladatel Petr Brožek. „Krásné je, že se mezi dnešními dvaceti sedmi gardisty sešlo tolik naprosto rozdílných profesí, od lékaře až třeba po zámečníka, mají přes často rozdílné názory společný zájem. Smyslem činnosti, mimo vytváření jakési pospolitosti, je alespoň částečně ukázat, jak to ve městě chodilo před pěti stovkami let.
Olga Szymanská: FRANTIŠEK FOLTÝN. Košice–Paříž–Brno
Největší retrospektivu českého malíře Františka Foltýna, označovaného s Františkem Kupkou za nejvýznamnějšího tvůrce abstrakce první poloviny 20. století, představuje nyní Galerie hlavního města Prahy. Výstava měla premiéru na konci roku 2007 v Brně. Právem – umělec zde prožil polovinu svého života.
Olga Szymanská: Dvakrát ČÁRY BYLINEK
S postupujícím jarem leckdo z nás zavítá do přírody ke „svému“ stromu, ke stráni s rašícími kvítky sněženek a bledulí. Na louku, kde se postupně objevují a rozvoní „naše“ bylinky. Bylinkářství má u nás tradici ověřenou staletími. K léčivkám se sice váže řada pověr i mýtů, ale jednotlivé byliny mají široké využití v léčitelství i v mnoha důležitých oborech, byť jsou v naší uspěchané době jejich léčivé účinky často nahrazovány různými umělými preparáty.