Publicistika – Letem-světem
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (1)
Vám, co mne ještě neznáte, se představím – jsem digitální fotoaparát Canon PowerShot A610 (přátelé mi říkají Can) a jezdím se svou paní Jitkou na různé akce, výstavy, výlety i na dovolenou. Už jsme toho nacestovali hodně. Mezi nejlepší dobrodružství určitě patřily dvě velké cesty do Skandinávie. Ale líbilo se mi i ve Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku. Mezitím se přece jen něco změnilo. Moje paní se párkrát před svou rodinou zmínila, že jsem dost velký a těžký, a že když mne nosí na túry, nevejdu se jí do kapsy košile, musí mne tahat s ostatními věcmi v batohu a kdesi cosi. A tak rodina dala hlavy a peníze dohromady a moje paní dostala k narozeninám nový fotoaparát.
Adéla Muchová: Tři roky prázdnin na vancouverské univerzitě
Je léto 2003 a já stojím ve frontě u celní přepážky a pozoruji pestrobarevnou směs lidí, na kterou nejsem z Čech zvyklá. Jsem unavena po devítihodinovém letu z Frankfurtu do Vancouveru a přitom teď potřebuji působit opravdu dobře, svěže a sebejistě, neboť přichází zkouška ze všech nejdůležitější. Pomalu se dostávám k okénku, kde se na mě zvědavě culí šikmooká úřednice v uniformě.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (2) Den první
Na místě jsem tedy byl, ale žádná výhra to ještě nebyla. Nevěděl jsem, kam mám jít. Netušil jsem, jak se tam budu chovat, až to místo najdu a ani, kdo se mne tam ujme. Jenom jsem doufal, že se tam někde pro mne najde nějaký koutek, kde si budu moci konečně po třech dnech zout boty, že tam někde bude sprcha, ve které se zahřeju a zbavím potu a prachu, a hlavně nějaká postel, na které si budu moci konečně v klidu a pohodlí odpočinout. Kdo mi k tomu všemu ale dopomůže, nad tím jsem raději nepřemýšlel. Jedno jsem věděl jistě. Naděje, že se s mou znalostí těch několika anglických slov ve Francii s někým domluvím, je mizivá. A přece se to stalo.
Zdeněk Reimann: Česká gastronomie v Petrohradě
S laskavou pomocí generálního konzula pana Karla Charanzy připravuje agentura CzechTourism zajímavé česko-ruské akce. Oba národy mají podobné slovanské jazyky, a i když ruština používá azbuku a Češi píší latinkou, běžně se spolu dorozumí. Speciality, které dostanete v českých restauracích, lze nyní ochutnat i v Petrohradě.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (5)
„Já se snad tady nikdy nevyspím!“, bědoval Lúďa, když jsme zase vstávali za šera. Nic nás k tomu nenutilo, vlak na vysočinu nám jede až odpoledne, ale chtěli jsme navštívit pravou rybářskou tržnici a vidět rybáře při akci je možné jenom ráno, když přiváží své úlovky. Vlastně nutilo! Vědomi si konečnosti našeho malého Srilanského života si vážíme každé hodiny a snažíme se ji smysluplně využít.
Marta Urbanová: HAMPTON COURT Palace
Když jsem projížděla v Londýně Richmondem a spatřila jsem tu stověžatou nádheru, okamžitě jsem věděla, že se k ní vrátím. Že si musím prohlédnout její krásu a dopátrat se jejího vzniku. Řekli mi, že je to původní královský palác. Jakmile jsem stanula před vstupní branou, nebo posléze před hodinovou věží mezi vnitřní a vnější částí, jako bych se vrátila do dob jeho největší slávy, do počátku 16. století.
Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (4/4)
Po krátké noci se narodil krásný den a nezkalil ho ani fakt, že pro nás v emirátech sluníčko praží naposled. Přesunuli jsme se na pláž napytlovat pod kůži i do paměti světlo, slunce a šplouchání vody. Vydrželi jsme to až do pozdního odpoledne. Po večeři jsme zabalili kufry, hodili se do cestovního, položili na polštář dle pokynů v průvodci příslušnou částku v dirhamech .....
Mirka Beňovská: Nakouknutí do Libanonu
Krátký výlet do lokalit, jejichž pouhé vyslovení u většiny Čechů vzbuzuje spíše hrůzu a strach, předcházela etapa studování. Co vlastně o této zemi víme? Samozřejmě jak kdo. Často však slyšíme pouze o terorizmu, válce a násilí. Jaké jsou tedy osobní dojmy a zážitky? Do Bejrútu jsme přiletěli v noci koncem dubna.
Jan Řehounek: Výlet o (nejen) sto let zpátky - Byšičky
Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte Františka Antonína Šporka, pána na Lysé, se ráda proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl. Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.
Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase
„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (11)
Dopoledne podnikáme túru po další části ostrova. V trávě zahlédneme šedohnědé chaluhy, ale jsou moc plaché. Svá hnízda úzkostlivě střeží a prý neváhají napadnout i člověka, pokud se cítí ohroženy. Odpoledne plujeme malou lodí Aquila kolem ostrova za pozorováním dalších ptačích obyvatel tohoto rajského ostrova. Spolu s námi jede ještě jeden Holanďan a dva mladí Rakušané.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (5)
Hnědá máma medvědice se svými třemi neposednými medvíďaty. Dva se postrkovali a dováděli ve vodě, třetí vylezl na borovici do výše asi dvanácti metrů – a vůbec neřešil, jestli a jak se dostane zpátky dolů. Pak se na ten samý strom drápali i zbylí dva sourozenci, až jsme měli strach, aby se některá větev nezlomila a některý z nich nespadl. Ale máma-medvědice to měla pod kontrolou.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana… a něco navíc (1)
Místem naší letošní dvoutýdenní dovolené se stala slunná Itálie, oblast Apulie (Puglia), Garganský výběžek. Proč? Protože tam jsme taky ještě nebyli :o) Garganský poloostrov poznáte na mapě snadno. Leží na východním pobřeží a tvoří ostruhu pomyslné „italské boty“. Je ošploucháván a tvarován Jaderským mořem.