Publicistika – Letem-světem

Mirka Beňovská: Florida / Miami Beach

Národní park Everglades přestavuje rezervaci o ploše 10000 km2. Projedete-li hlavním vstupem, máte před sebou 60ti mílovou silnici končící u moře. Z ní se paprskovitě rozbíhá několik silniček, na jejichž konci na vás čekají kratší či delší turistické stezky. Hned ta první z nich Anhinga trail určitě stojí za vidění. Větší část stezky procházíte po dřevěných chodnících umístěných asi 50cm nad vodou

Vladimír Vondráček: Životní cesta (1/3)

Kanadská víza jsme získali na tři měsíce, americká dokonce na 10 let a přivezl nám je v Praze do bytu kurýr na Harleyi! Ubytování jsme měli zajištěné v Kanadě u příbuzných a na Havaji v hotelu, který také poskytoval slevy zaměstnancům kanadských aerolinií a jen mírně nepříznivější i jejich příbuzným.

Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (8-9)

Monumentální hrad Castel de Monte je nejkrásnější necírkevní stavbou v celé Apulii. Tato „Koruna Apulie“ byla postavena ve 13. století jako lovecké sídlo pro císaře Fridricha II. Zbudování osmiúhlé stavby proběhlo podle přesných geometrických plánů. Osmibokou stavbu obklopuje osmiúhlé nádvoří, v osmi rozích je věnčena osmibokými věžemi, na každém patře má osm stejně velkých síní, výhled z horního patra je realizován osmi portály. Symbolika „magické osmičky“ nebyla dosud objasněna.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (9)

Za drobného deště a silného větru balíme, opouštíme kemp v Randverku a cestujeme přes Dombas směrem k Åndalsnesu. Na túru to dnes nevypadá. No uvidíme u Trollstigenu, třeba se to vybere. Projíždíme podél mnoha peřejí a vodopádů divoké řeky Rauma v monumentálním údolí Romsdalen. Další silniční úsek vede hlubokým kaňonem s množstvím různě silných vodopádů.

Karel Hruška: Plavba po Rýnu a Moselu za historií a vínem

Místo, kde Rýn a Mosel se spojí se dnes nazývá Deutsches Eck, Římané nazývali místo Confluentes. Rýn je ta větší řeka – rovnější, maskulinum, Mosel je ta menší – plná zákrutů, femininum. Město Koblenz, na soutoku, má svoji strategickou polohu už od svého vzniku a založení Římany. Vysoko nad městem trůní pevnost Ehrenbreitstein, která sloužila skoro 500 let jako sídlo arcibiskupa z Trier až do konce 17. století.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (5)

Jotunheimen: V překladu to znamená Země (nebo domovina) obrů. Celková plocha NP je 1145 km2. Od roku 1980 jsou tyto norské velehory vyhlášeny národním parkem. Nejvyšší horou je Galdhøpiggen (2469 m.n.m.). Vypíná se tu jedna dvoutisícovka vedle druhé, je jich přes dvě stě a mnohé z nich mají celoroční ledovcový příkrov.

Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)

Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (4)

Mlha, vichr, prší a prší. Chvílemi se z deště stává prudký liják. Obloha připomíná tmavý šedý kabát. Nedá se nic dělat, dnes na túru nejdeme. A tak jsem s Olym zůstal v apartmánu a naši lidi šli na celé odpoledne do bazénu. Krytého, to dá rozum. Když se někdo neotužuje, do horského jezera si zaplavat nepůjde.

Luděk Kocourek: Francouzské nebe je nejen krásné, voní

Po třech dnech ve vápencích jižní Francie se nám zachtělo změny, Stříbrňák se rozhodl, že poletí na přelet do Sisteronu a s mapou v ruce se jde nesměle zeptat pilotů tandemůna cestu. “Co se nás bojíte, my vás nekousnem,” a mávli rukou za sebe: “Támhle poletíš na kopec toho hřebene, tam musíš vytočit minimálně 800 m nad konec, abys přeskočil údolí na další hřeben” a dál se radí nad mapou, kudy se dá letět.

Jitka Dolejšová: Rakousko - Fotoaparát vypráví .... (3)

Byli jsme se podívat i na Krimmlerské vodopády. Na můj vkus tam bylo moc lidí, ale ta padající voda, co hučí a vypadá, jako když se vaří, je úchvatná. Vyfotil jsem i nádhernou duhu. Jenže fotit obrovské vodopády, to taky není jen tak. Hned jsem měl na objektivu drobounké kapky. Ale moje paní mne osušila svým tričkem – a zase bylo dobře.

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (5)

Pro mě to bylo ovšem vzácné poučení. Mám totiž přítele, který sní o tom, že by se mnou rád prožil něco dobrodružného. Přinesl mi kdysi modré ponožky s nadějí, že budeme-li nosit modré košile, fusekle a vázanky, že si nás dozajista všimnou svobodní zednáři. Marně jsem ho přesvědčoval, že bychom v zednářské lóži potkali asi tytéž osoby, které neradi vidíme i na televizní obrazovce.

Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (5) Den čtvrtý

Ten den i přesto, že byl trochu deštivý, byl plný jakési vstřícnosti a jemného vedení. Všichni kolem nás spěchali do Pamplony a předbíhali nás, aby si zajistili v tom velkém městě ubytování a taky aby tu chladnou a deštivou etapu měli co nejdříve za sebou. Nás se ten všeobecný chvat ale jaksi netýkal. Obavou, kterou se v nás pokoušeli vyvolat někteří z těch předbíhajících a spěchem schvácených poutníků, že totiž do Pamplony směřuje příliš mnoho lidí a na ty, kteří přijdou poslední, už nezbude ubytování, jsme se zneklidnit nenechali.

Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (2/3)

Konečně hranice na dohled. Město Venlo je pár kilometrů a cestou nás zastavuje chodec se žádostí o pomoc. Došel mu benzín, a tak nám dává dvacet euro, jestli bychom nedojeli k hranicím a nekoupili mu něco do kanistru. Aleš, že si dá časovku...prý je to pár kilometrů. Tak jedeme. Jsme za hranicemi. Jenže včera vyprodali kanystry a to je problém.

Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)

Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.