Publicistika – Letem-světem
Luděk Kocourek: Francouzské nebe je nejen krásné, voní
Po třech dnech ve vápencích jižní Francie se nám zachtělo změny, Stříbrňák se rozhodl, že poletí na přelet do Sisteronu a s mapou v ruce se jde nesměle zeptat pilotů tandemůna cestu. “Co se nás bojíte, my vás nekousnem,” a mávli rukou za sebe: “Támhle poletíš na kopec toho hřebene, tam musíš vytočit minimálně 800 m nad konec, abys přeskočil údolí na další hřeben” a dál se radí nad mapou, kudy se dá letět.
Jitka Dolejšová: Rakousko - Fotoaparát vypráví .... (3)
Byli jsme se podívat i na Krimmlerské vodopády. Na můj vkus tam bylo moc lidí, ale ta padající voda, co hučí a vypadá, jako když se vaří, je úchvatná. Vyfotil jsem i nádhernou duhu. Jenže fotit obrovské vodopády, to taky není jen tak. Hned jsem měl na objektivu drobounké kapky. Ale moje paní mne osušila svým tričkem – a zase bylo dobře.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (5)
Pro mě to bylo ovšem vzácné poučení. Mám totiž přítele, který sní o tom, že by se mnou rád prožil něco dobrodružného. Přinesl mi kdysi modré ponožky s nadějí, že budeme-li nosit modré košile, fusekle a vázanky, že si nás dozajista všimnou svobodní zednáři. Marně jsem ho přesvědčoval, že bychom v zednářské lóži potkali asi tytéž osoby, které neradi vidíme i na televizní obrazovce.
Marta Urbanová: New York
Sedím v hale hotelu Pensylvania na rohu 7th Avenue a 33 Street na Manhattanu v srdci New Yorku. Hotel má 22 poschodí a 1700 pokojů. Když tak počítám: tři a půl tisíce postelí. Jedno naše malé město. V hale je mraveniště. Vchodové dveře se netrhnou. Dvě řady výtahů se nezastaví. Permanentně jsou všechny v provozu. Kufry všech barev a velikostí stojí na podlaze a čekají.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (4)
Plachetnice zakotvené v přístavu, molo zatínající se daleko do oceánu, Fisherman´s Wharf s mnoha krámky, hospodami, restauracemi, z nichž linou se exotické vůně. Pohled na ostrov Alcatraz s věznicí dnes již změněnou jen v turistickou atrakci a nalevo… ano, Golden Gate Bridge, i dnes částečně zahalený do pověstné mlhy. Projíždka lodicí poskytuje mnoho pitoreskních pohledů na strmé ulice města, dosud nám známých jen z televizního seriálu, jimi za zlosyny pádících strážců zákona M. Douglase a K. Moldena.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (5) Den čtvrtý
Ten den i přesto, že byl trochu deštivý, byl plný jakési vstřícnosti a jemného vedení. Všichni kolem nás spěchali do Pamplony a předbíhali nás, aby si zajistili v tom velkém městě ubytování a taky aby tu chladnou a deštivou etapu měli co nejdříve za sebou. Nás se ten všeobecný chvat ale jaksi netýkal. Obavou, kterou se v nás pokoušeli vyvolat někteří z těch předbíhajících a spěchem schvácených poutníků, že totiž do Pamplony směřuje příliš mnoho lidí a na ty, kteří přijdou poslední, už nezbude ubytování, jsme se zneklidnit nenechali.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (2/3)
Konečně hranice na dohled. Město Venlo je pár kilometrů a cestou nás zastavuje chodec se žádostí o pomoc. Došel mu benzín, a tak nám dává dvacet euro, jestli bychom nedojeli k hranicím a nekoupili mu něco do kanistru. Aleš, že si dá časovku...prý je to pár kilometrů. Tak jedeme. Jsme za hranicemi. Jenže včera vyprodali kanystry a to je problém.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)
Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (6)
Po chladné vlhké noci v horách se nám nechtělo z postele. Oroseným oknem nebylo vidět ven a v hotelu panovalo podivné ticho. Rozhodly fyziologické potřeby. Prstem dělám na skle kolečko a s překvapením zírám přímo do modré báně. „Lúďo, vstávej, musíme ven. Je tam nádherně. Zahrada na nás čeká a dobrého světla fotografům ubývá!“ Slunečné ráno v Nuvara Eliya bylo jako břitva
Kristýnka Loužecká: Jak jsme byli na návštěvě u Karla IV.
Protože se mi na našem minulém výletě ve středověku líbilo, rozhodli jsme se, že tuto sobotu navštívíme Karla IV. na jeho hradě. Prý ho tam dokonce uvidím jako živého. V tajemném bludišti bylo málo světla. Ozývaly se tu různé zvuky a všechny postavy vypadaly jako skutečné. Nikoho z nich jsem neznala, ale táta říkal, že se o nich budu za pár let učit ve škole. Taky jsem zjistila, že nemám ráda muže, kteří mají dlouhé vlasy. Proto mám ráda tátu, že má vlasy krátké.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (4)
Náš pobyt na východě ostrova končí, respektive my jsme se rozhodli, že je čas jej ukončit, protože naše toulavé boty se zase začaly nedočkavě vrtět. Těšíme se do Kandy, do města v horách, kam si obyvatelé Šri Lanky jezdí odpočinout od dusného horka. Už jsme v něm byli loni, dobře se pamatuji na osvěžující spánek bez větráku i bez klimatizace, ale tenkrát jsme si nestihli prohlédnout nejdůležitější památku města a pro buddhisty i celé Šri Lanky, Dalada Maligawa - Chrám Buddhova zubu.
Marta Urbanová: Egypt
Před pár lety nikomu slovo Hurghada nic neříkalo. Před pár lety tam nebylo ani letiště. Během třiceti let se všechno změnilo. Z malé přímořské osady se stalo letovisko, kam odlétá z Evropy několik letadel s pasažéry na dovolenou. I já jsem byla mezi těmi, kteří tam přistáli. Hotel byl obklopen pouští, ale když jsem vešla do jeho bran, octla jsem se v orientu. Jako by v přepychovém sídle nějakého šejka.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (1)
Je začátek února 2010, trápí nás vlezlá a protivná zima a podle dlouhodobé předpovědi ještě dlouho bude. Brrrr…Za trochu slunce dám i kus života. Nejlevnější letenku na Šri Lanku jsem vygooglila u Asia Speciál. O takové společnosti u nás jsem nikdy neslyšela, a tak jsem se tam vypravila osobně. Pro jistotu. Ještě že jsem na asijské poměry zvyklá.
Petra Arcimovičová: Thajsko - Cesta do země plné úsměvů
První naše zastávka mířila do historického města Ayutháya. Vzhledem k tomu, že jediné, co vedlo naše kroky, byl Průvodce Thajskem vydaný firmou Lonely Planet, museli jsme se o všechno postarat sami, nikdo nám nestál za zády a neříkal: „Tady jsou vaše jízdenky na vlak, madam.“ Tím to byla větší legrace.