Publicistika – Zbývá dodat...
Miroslav Sígl: Smetanův Lamberk zněl áriemi z Prodané nevěsty
Co může být povznášejícího pro ctitele hudby Bedřicha Smetany, než slyšet jeho zpěvy v místech, kde se zrodily!? Stalo se tak minulou sobotu (15. května 2010) za přítomnosti velkého množství návštěvníků, a to nejen obyvatel obce Obříství, ale přijeli hudbymilovníci a turisté také z Prahy a mnoha okolních obcí, aby zde na Lamberku byli uvítáni starostkou obce Jitkou Zimovou.
Jiří Vlastník: Masaryk a Mařena
Ano, přiznávám se – jsem sběratel. Hromadím černé, šelakové, gramofonové desky a staré tiskoviny. Upřesňuji, nevozím je na vozíčku do sběrných surovin abych si za stržený obnos přilepšil na stravě a ošacení. Ukládám je do skříní a pod gauč, kolem utěšeně uhání čas a já s uspokojením sleduji, jak se z kdysi bezvýznamných deníků a vybledlých časopisů stávají historické unikáty.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (77)
V dalších letech jsem se snažil něco napsat a udat „někam“ vždy před volbami a po nich, ale už bezúspěšně. Většinou jsem upozorňoval na to, že náš volební systém je velmi nedokonalý, a naivně jsem navrhoval optimálnější varianty. V nich šlo o to, jak to zařídit, aby se lidé nebáli volit malé strany, protože nepřekročí pětiprocentní hranici. Nabízel jsem řešení, že by na volebních lístcích bylo možné označit nějakou alternativu, aby se ani jeden hlas „propadlé“ strany nedostal straně, s níž volič naprosto nesouhlasí.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (8)
Z kulturních akcí za války mi utkvěla v paměti četná „bytová“ loutková představení, která „produkovali“ rodiče hned dvou mých spolužáků. Někdy jsme si mohli i sami zahrát a vlastně i doma jsem měl malé loutkové divadélko s několika loutkami. A pak samozřejmě představení jičínských ochotníků s nezapomenutelným Kašpárkem.
Milan Lasica: Navrhujem sťažovanie sobášov
Počul som, že ktosi v parlamente chcel presadiť zákon, alebo nariadenie, alebo čojaviemčo o uľahčovaní rozvodov. Asi v rámci absolútnej liberalizácie, ktovie. Aby účastníci skrachovaného manželstva sa hádam ani nemuseli unúvať na súdne pojednávanie. Aby stačilo, keď si doma jedného dňa povedia že dosť a tým by bolo manželstvo anulované.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (7)
Naše Cvičná škola měla pouze pět tříd asi jen po dvaceti žácích a nazývala se tak proto, že se na nás v jednotlivých třídách občas - na tak zvaných pokusech - učili učit studenti Raisova učitelského ústavu, jakéhosi předchůdce pedagogických gymnázií. I nás učili dva vynikající, jeden průměrný a jeden velmi nepříjemný učitel, ze kterého se vyklubal kolaborant.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (3)
Jak je všeobecně známo, za našich mladých let nejenže býval svět jako květ, ale také jaro, léto, podzim a zima nejenže nebyly největšími nepřáteli socializmu, ale naopak se k všeobecné spokojenosti hezky spořádaně střídaly, jak se na čtyři roční období v mírném klimatickém pásu sluší a patří. A nyní se docela hodí, když navodím zimní atmosféru válečných let.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (1)
Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.
Edita Pavlasová: Kdo odchází a co zůstává
Pradávné výrobní postupy, do kterých se pouštěl se všemi jejich zapeklitostmi, zvládal snadno, neboť ho bavilo přicházet věcem na kloub. Odkrýval souvislosti a rozmotával uzle těch nejsložitějších propletenců. Složité proplétané ornamenty dokázal bravurně „od ruky“ nakreslit. Všechno podle něj vycházelo z docela konkrétních věcí, z konkrétních praktických činností – tkaní, pletení provazů, vázání uzlů.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (18)
Vrchlabské gymnázium bylo před válkou a pochopitelně i za války německé, a jako česká škola bylo zřízeno na podzim v roce 1945. Zpočátku mělo jen šest tříd, v dalších dvou letech počet tříd vzrostl na desítku, ale pak po geniální reformě v roce 1948 opět klesal a v době mého nástupu ty třídy byly už jen čtyři! Jejich latinské názvy – kvinta až oktáva zanikly a byly nahrazeny římskými číslicemi I. až IV.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (16)
Kdo ve svém dětství či mládí změnil bydliště a školu, ten dobře ví, co to s chudákem puberťákem udělá. Jisté nepříjemnosti čekaly i mne, protože jsem z jičínského Lepařova gymnázia přešel nejprve na dva roky do vrchlabské Měšťanské školy, z níž se pak stala Základní devítiletá škola Dukelských bojovníků. Další tři roky jsem prožil na střední škole, která přijala „hrdý“ název Gymnázium Klementa Gottwalda!
Vladimír Kulíček: Je to ve hvězdách!
Tak už se moc dlouhou dobu nedějí žádné nepřístojné věci: Nikdo nikoho nepřepadl ani neokradl, pobočka České spořitelny v Karlíně nebyla třikrát vyloupená, na našich silnicích se nepřihodila ani jedna dopravní nehoda a tudíž nebyl nikdo zraněn, natož usmrcen, nezřítilo se žádné vojenské letadlo do sídliště ani policejní vrtulník na pláž u Orlíku, nikdo nic nepašoval ani nevyráběl pokoutně alkoholické nápoje z lihu, dovezeného jako úplně jinou látku, stručně vyjádřeno – málem nuda.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (9)
To už ovšem nastávala doba s velkým D, doba, kterou nádherně zachytili Svěrákovci ve filmu Obecná škola, doba velkých nadějí, doba obnovy normálního společenského života, Sokola i skautingu. Marně dnes přemýšlím proč tyto dvě organizace na sebe žárlily, my kluci byli samozřejmě jak Sokoly, tak i skauty, přesněji řečeno vlčaty.
Luděk Ťopka: Příběh emigranta
S tím vědomím rodina žila celých dvanáct let, když od něho v létě 1967 dostala z NSR dopis, v němž své zmizení vysvětlil. Obával se zatčení a odvlečení orgány NKVD do sovětských gulagů, jak to tehdy postihlo tisíce ruských emigrantů žijících v Československu a jiných východoevropských zemích.