Literatura – Zábava
Slušnou hospodyni hledám
Když mi číšník Koštábl naservíroval několik zrzavých vlasů neznámého původu, rozhodl jsem se, že si budu vařit sám. Věřil jsem, že si upravím krmi chutnou a výživnou. Nemám však k vaření talent. Podařilo se mi pouze omítnout stěny kuchyně několika druhy poživatin a spálit elektrickou troubu. Kromě toho mi oprýskal nábytek.
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (3)
O ztracené faktuře. Pečlivá manželka třídila faktury firmy. Na první hromádku skládala faktury za vodu, na druhou za elektřinu, na třetí za telefony… Když se manžel chtěl podívat na účty za telefon, manželka ne a ne najít tu správnou fakturu. Hledali společně, až ji, mršku jednu, našli: Ležela v hromádce s fakturami za vodu. Manželka ji tam intuitivně položila, když viděla záhlaví: Vodafone.
Libuše Čiháková: Buď ona a nebo já
My vám byli docela normální rodina až do té doby, než přišel manžel domů s nevinným nápadem: "Co bys tomu řekla, kdybychom si koupili aulo?" "No to by byla paráda," řekla jsem otráveně, obeznámena s výší našich úspor. Zrovna jsem myla nádobí a manžel ho začal podlézavě utírat. "Za pár babek mám k mání Tatrovku, pár stovek do ní a už bychom si to frčeli."
Vliv příjemného domácího prostředí
Povídali tuhle v rádiu: „Hádají-li se manželé, může to mít neblahý vliv na vývoj dětí.“ Tak jsme šli s Jarmilou do sebe a řekli jsme si, že s ohledem na Pepíčka budeme případné návaly zlosti v sobě tlumit a vytvoříme dítku příjemné prostředí. Začal jsem s tím já.
Emília Molčániová: Tiramisu | Taktika | Po fláme
„Čože? Doktorom? Zbláznil si sa? To ťa nesmie ani napadnúť!“ kričal, čo, priam ziapal na mňa otec, keď som mu povedal, čím by som chcel byť. „Nechaj ho, ešte je hlúpy, on vyrastie z tých prízemných ideálov,“ upokojovala ho mama. „Chcem byť doktorom a aj ním budem,“ povedal som zanovito a myslel som si, že sme skončili. Mýlil som sa. Otec ma preventívne zdral a potom každý ďalší rok až do mojich osemnástin znova a znova. „Pradedo bol cukrár, dedo tak isto, ja som vážený majster od fachu, tvoji dvaja bratia detto, tak neviem, prečo by si mal byť čiernou ovcou v rodine práve ty s najlepším rozumom,“ počúval som už iba mlčky otcovu prednášku.
Vladislav Neužil: Neobvyklá výmluva
Pepča (jinak Pepino, Pepík nebo Pepan) občas potřeboval vypadnout z práce v pracovní době. No, na tom by nebylo nic divného, to občas potřebuje každý. Jenže Pepča byl expert, nebo jak on říkal exprt, a toho vypadávání dost zneužíval. Postupně mu však začaly docházet pádné důvody pro zdůvodnitelné a alespoň trochu omluvitelné odchody.
Austrálie - můj osud (5)
Že se v Austrálii pije pivo a nikoli víno, jsme už věděli. Dokonce jsme i věděli, že australské pivo je mnohem silnější, protože jsme to brzo po Petrově příjezdu vyzkoušeli. S překvapením jsme zjistili, že i když se plechovky obsahem nevyrovnají českému půllitru, jejich potence je ve zdejším klimatu značně vyšší. Sotva jsme vyšli z hospodského přítmí na slunce, už se nám motaly hlavy. Také jsme museli konstatovat, že australské pivo se pít dá a jediné, co nám na něm vadilo, bylo, že ho všude měli tak šíleně přechlazené, až nás brněly zuby.
Libuše Čiháková: Ach ty děti
Sedím na přetékajících kufrech, před s sebou letištní martyrium. Jedna přepážka, druhá, v křečovitě sevřených rukách pas, palubní vstupenky, letenky, tašku, v podpaží drtím pouzdro na doklady. Nohou postrkuji zavazadla, na čele ledový pot. Mladík za mnou si vesele popiskuje a jeho oči výmluvně říkají: "Příště seď babo, doma pod hruškou, tam tě neklepne."
Stařecké rozjímání
Malej Bob zase chytře sedí na místě, pivo mu nosí kamarád, takže se nemotá vůbec, ale když zavírají, tak z té stoličky nemůže slézt. To aby se personál zbláznil! Tuhle se Bob vracel z klubu a na ulici ho chytili policajti, páč se jim nezdál. Já teda nechápu, proč čtyřletej parchant může lézt po čtyřech celej den a nikdo si ho ani nevšimne, zatímco Bob, kterej to má z klubu jen přes ulici, byl hned zastavenej a kontrolovanej jako nějakej nesvéprávnej dorostenec.
Jitka Dolejšová: Petr a slečna k nakousnutí
Když dosáhl Petr věku Abraháma, oslavil to jaksepatří. Pořád vypadal dobře, oblékal se mladistvě, začínající břicho zatahoval a řídnoucí vlasy se stále daly upravit do moderní podoby elegantně nedbalého účesu. Odjakživa se mu líbily ženy a nebránil se ani občasnému flirtu na pracovišti. Jednoho dne do vedlejšího oddělení nastoupila Ona.
Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek
Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzina odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat.
Emília Molčániová: Áno, drahá | Bumerang | Dobre využitý čas
Konečne! Nemôžem tomu uveriť, že mám pokoj od tej bosorky. Júj, keby tak vedela, ako som ju nazval, tá by vybuchla ako odpálená nálož. To sa jej páčilo, keď som sa stále krútil okolo nej: Áno miláčik, pravdaže drahá, samozrejme poklad… Dosť! Mám toho už plné zuby, a preto som odišiel z domu. Vykračujem si po meste s rukami vo vreckách a z plných pľúc vdychujem nádherný pocit slobody. Dvadsať rokov mi pije krv, nuž nie div, že som chudokrvný.
Emília Molčániová: Jubileum | Reklamácia | Roztržitý pán profesor
„Mucinko môj, a či ty vieš, aký je dnes dátum v kalendári?“ „Neviem, drahá. Aký?“ „Cukríček môj, máme jubileum, už sme spolu celé tri týždne. Cmuk, cmuk, cmuk... Zlatko, čo by si povedal, keby sme si urobili slávnostnú večeru pri sviečkach?“ „Dobrý nápad, pampúšik, cmuk, cmuk, cmuk...“ „Povedz, chrobáčik, čo by si chcel na večeru?“ „Len teba, anjelik...“ „Ale, láska moja, veď musíme aj jesť. Teší ma, že som pre teba na zjedenie, ťu, ťu, ťu, ale, myslela som tým, čo by som ti mala navariť.“ „Ty by si pre mňa niečo uvarila, drahá? A mohol by som chcieť to, čo mám najradšej?“ „Pravdaže, holúbok, len si povedz, čo by si rád, všetko ti splním.“
Vladislav Neužil: Nedělní výlet
Potom jsme se všichni odebrali do hospody, protože nebožtík se prý musí zapít a Alois byl veselý člověk, který by nebyl rád, kdyby se moc dlouho truchlilo. Na stolech bylo plno různého jídla, pití a sladkostí, až se mi sbíhaly sliny. To už se tatínkovi přestávalo líbit: „Přece na tu hostinu nemůžeme jít,“ prohlásil rázně a strkal nás ven.